Mladík Billy Brown z britského Cornwallu celých sedm let prakticky neopustil svůj byt. Čas trávil hraním online her. V izolaci pomýšlel i na sebevraždu. S reálným světem ho znovu propojila až desková hra, kterou vymyslel. Při jejím hraní lidé zlepšují své sociální dovednosti.
S vývojem hry Brownovi pomohla neziskovka Real Ideas Organisation (RIO), která podporuje mladé lidi, aby se mohli vzdělávat a najít si co nejlepší práci. Zakladatelka a ředitelka organizace Lindsey Hallová na konci února přijela do Česka, aby poradila místním, jak tu nastartovat podobné aktivity, jakým se RIO věnuje už 11 let.
Hallová do Česka přijela spolu se zástupkyní British Council Jennie Kingovou, která je manažerkou středoevropského projektu People to People Central Europe. Projekt financuje britské ministerstvo zahraničí. "To, že se tato témata otevírají nyní ve střední Evropě, do jisté míry souvisí s vystoupením Velké Británie z Evropské unie. I po brexitu chce Británie nadále zůstat spolehlivým partnerem evropských států a pevnou součástí mezinárodního společenství," vysvětlila za British Council koordinátorka české části projektu Marta Brichová.
Obě Britky se sešly s úředníky z ministerstva práce a sociálních věcí. Hlavním programem ale byla návštěva pohraničí. Do projektu byl vybrán Ústecký a Moravskoslezský kraj. Britky mluvily s místními politiky, pedagogy a především s lidmi, kteří vedou vlastní sociální podniky nebo se o to alespoň pokoušejí.
Nápady musí vzejít od Čechů
První třídenní návštěva byla seznamovací. Příště chce delegace British Council společně s českou stranou vymýšlet, jaké aktivity by regiony potřebovaly. Podle Kingové je zásadní, aby nápady vzešly od českých sociálních podnikatelů. "Nelze jen zopakovat modely z Británie. Máme velké štěstí, že se u nás udála spousta skvělých věcí v politice, na úřadech i v terénu. Ale nebude to fungovat všude. Bylo by arogantní říct, že Británie má být vzorem pro všechny. Kvůli tomu tady nejsme," říká Kingová.
Výprava z Británie se byla podívat třeba v žatecké Restauraci U zlatého beránka, která zaměstnává sociálně znevýhodněné lidi. Kromě jídla podnik nabízí také prohlídku jedové chýše ve sklepení, v prvním patře chystá muzeum počítačů. "To, že jde o sociální podnik, se odehrává za kulisami. Lidé tam nechodí z dobročinnosti, ale proto, že jde o skvělý zážitek," popisuje Jennie Kingová s tím, že všem podnikatelům, které ženy potkaly, záleželo na kvalitě produktu. "Nechtějí, aby je lidé brali jen jako charitu," dodává.
Firmy, které mají za cíl pomoci na trh práce znevýhodněným lidem, v Česku mezi sociálními podniky převažují. Britky ale zdůrazňují, že možností je celá řada.
RIO působí hlavně v Plymouthu a Cornwallu, kde také pomáhá lidem najít si dobrou práci. Zároveň ale také proměnila už několik chátrajících budov v prosperující podniky. V jednom z domů bývalého komplexu královského námořnictva organizace pořádá svatby, pohřby, oslavy narozenin či divadelní představení. Pronajímá tam také kancelářské prostory, provozuje pekařství a kavárnu. "Našli jsme způsob, jak může budova vydělávat. Nedostáváme na ni žádné dotace," říká Lindsay Hallová s tím, že jejich aktivity do chátrajícího komplexu přitáhly i developery, kteří tam začali stavět bydlení.
Obyvatelé Plymouthu ocenili i to, když organizace znovu otevřela sloup, který je neodmyslitelnou dominantou města, ale posledních 70 let se na jeho vrchol nikdo nemohl vyjít podívat.
Obě ženy zdůrazňují, že třeba právě Plymouth toho má s Ústeckým či Moravskoslezským krajem mnoho společného. Jde o postindustriální oblasti s větším počtem sociálně slabých obyvatel. Nezaměstnanost je tam sice relativně nízká, řada lidí ale musí dělat nekvalifikovanou práci.
S British Council v Česku spolupracuje obecně prospěšná společnost P3 - People, Planet, Profit. Ta udělala v ústeckém regionu průzkum mezi lidmi, aby zjistila, co je nejvíc trápí. "Napříč regionem se ukázalo, že lidé vnímají negativně působení zahraničních agenturních dělníků na utváření místních sociálních vazeb. Není snaha tyto dělníky, kteří většinou bydlí na ubytovnách, integrovat a systematicky s nimi pracovat," zmínila Petra Francová z P3. Dodala, že místním vadí i to, že stát a kraj podporuje hlavně velké investory zvenší, místo aby se zaměřily na pomoc menším místním podnikatelům.
200 podniků už funguje
Přestože zákon o sociálním podnikání ještě neplatí, v Česku už je podle speciálního registru zhruba 200 takových organizací. Návrh zákona koncem ledna představil Úřad vlády. Končící náměstkyně pro lidská práva Martina Štěpánková si od zákona slibuje, že přesvědčí podnikatelskou sféru více se zapojovat do řešení společenských problémů.
"Nejtypičtější je integrační sociální podnik, jehož společenská prospěšnost bude spočívat v samotném začleňování znevýhodněných osob na trh práce," uvedla Štěpánková. Může jít o handicapované, sociálně vyloučené, lidi před důchodem či rodiče malých dětí. Znevýhodněných zaměstnanců musí být aspoň 30 procent.
"Vedle toho očekáváme například rozvoj environmentálních sociálních podniků, které budou svojí činností přispívat k ochraně životního prostředí, zemědělských sociálních podniků nebo podniků v kulturní oblasti," dodala náměstkyně. Dotace či zvýhodněné úvěry by se státu měly alespoň částečně vrátit, protože bude vyplácet méně dávek v nezaměstnanosti.
Lindsay Hallová Čechům doporučuje, aby okruh činností, které mohou být sociálním podnikáním, příliš nezužovali. Podle Kingové se v Británii osvědčilo, že u veřejných zakázek už nerozhoduje jen nejnižší cena, ale také společenská prospěšnost. Úřad vlády navrhuje, aby některé zakázky státu byly vyhrazeny jen sociálním podnikům.
Kingová dodává, že společenská prospěšnost firem je tématem až v posledních několika letech. "Když jsem byla malá, ani náhodou by nebylo cool, kdyby nějaká značka byla šetrná k životnímu prostředí, měla sociální rozměr, pracovala s komunitou. Ne že by proti tomu někdo něco namítal, ale prostě se o tom nemluvilo. Dnes vidíte velké značky, jak se zoufale snaží vypadat jako etičtí výrobci," říká King. Podle ní změnu nastartovaly právě sociální firmy, které postupně o svém stylu podnikání přesvědčily běžné spotřebitele.
