Dosáhlo už vyšetřování Mezinárodního trestního soudu ohledně zločinů ruských vojáků na Ukrajině nějakého pokroku? Lze například odhadovat, kdy zhruba by mohlo začít první soudní slyšení s případnými pachateli?
Vlastně je malý zázrak, že vyšetřování vůbec probíhá. Ukrajina ani Rusko totiž nejsou smluvními stranami Mezinárodního trestního soudu. Vyšetřuje se jenom díky tomu, že Ukrajina soudu předala jurisdikci. A to, že vyšetřování začalo takhle rychle, bylo díky tomu, že zhruba 40 států včetně Česka dalo podání, aby se zločiny na Ukrajině vyšetřovaly.
Je relativně bezprecedentní, že probíhá vyšetřování ještě v době odehrávajícího se konfliktu. Obvykle soud začíná vyšetřovat až po jeho skončení, někdy dokonce až roky po něm. Jenom fakt, že vyšetřování probíhá, je tedy malý zázrak. Samozřejmě nám to dává obrovskou výhodu ve sběru důkazů a jejich analýze nebo v získávání svědectví, protože je to všechno čerstvé.
Čím to je, že Mezinárodní soud zločiny vyšetřuje už teď, když obvykle k tomu dochází až po skončení konfliktu?
Je to prostě priorita, protože jde o agresivní válku, která nemá v současné geopolitice obdoby. Je to zcela jiná situace oproti těm, které soud vyšetřuje jindy.
Vyšetřování začalo takřka hned po začátku války. Jsou po několika měsících, které od té doby uplynuly, už vytipovaní pachatelé. Kdy lidé mohou očekávat první soud?
To by bylo velice spekulativní. Proces vyšetřování víceméně odpovídá průběhu klasického trestního řízení. Nejprve probíhá vyšetřování, v určité fázi dochází k analýze všech důkazů, k přípravě žaloby, k obvinění a vydání zatykače. Obviněný se k soudu buď dobrovolně dostaví, což se může stát, nebo ho musíme zatknout a dopravit do Haagu. Mezinárodní trestní soud nemá možnost soudit bez přítomnosti obžalovaných.
Je to rozdíl oproti velice známému trestnímu řízení v souvislosti se sestřelením letadla MH17, které sice také probíhá v Nizozemsku, ale je to národní soud. Ten probíhá bez přítomnosti obviněných. Jenže Mezinárodní trestní soud toto dělat nesmí a obžalovaní musí být přítomni. Bez nich žádné slyšení začít nemůže.
Asi ale nelze očekávat, že by Rusko k soudu své vojáky nebo kohokoliv jiného vydávalo. Pak tu máme případný zločin agrese, tedy to, že Rusko na Ukrajinu zaútočilo, ale tím se zase nemůže Mezinárodní trestní soud zabývat, protože Rusko není smluvním státem. Je tedy všechno vyšetřování v Haagu vůbec k něčemu?
Určitě je. V tom, na co se ptáte, jsou obsaženy dvě věci. To, kdo by mohl být obžalován, a pak, z jakých zločinů. Realisticky se lze domnívat, že mezi obžalovanými by mohla být střední velitelská úroveň. Tedy ti velitelé, kteří jsou přítomni na místě bojů a mají jasnou velitelskou zodpovědnost za to, čeho se v bojích dopouští vojáci.
Asi až na nějaké výjimky to není o tom, že by obžalovaní byli řadoví vojáci. Opravdu se spíše jedná o střední velitelskou úroveň. U nich lze jejich zodpovědnost relativně jasně dokázat, ačkoliv to také není úplně snadné.
Správně jste řekl, že pachatelé nemohou být obžalováni ze zločinu agrese. Pořád tu ale je genocida, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. A u kteréhokoliv z těchto tří zločinů jsou trestní sazby stejné, jako by to byl zločin agrese.
Mluvila jste o střední velitelské úrovni. Mohou nakonec před soudem stanout i čelní armádní či političtí představitelé země?
To je obrovská výzva, protože musí být jasně prokázáno, že si byli vědomi toho, že zločiny jsou nebo budou páchány. Musí se jasně prokázat velitelská zodpovědnost, a to je extrémně obtížné.
Říkáte, že vyšetřování má smysl. Takže tedy očekáváte, že se někdo před soud dostane?
Určitě v to doufám.
Rusko však není jedinou velkou zemí, která Mezinárodní trestní soud neuznává. Podobně se k němu staví také Spojené státy a Čína. Má tedy soud v mezinárodní politice nějaký větší vliv, když ho tři velmoci neuznávají?
Určitě. Soud je relativně mladý a pořád se vyvíjí. V minulé dekádě jedna z kritik vůči němu byla ta, že jde o africký soud, který se zabývá pouze zločiny spáchanými v Africe. To už dávno není pravda. V tuto chvíli je to globální soud, který vyšetřuje situaci ve Venezuele, v Myanmaru, v Gruzii a teď samozřejmě na Ukrajině.
Samozřejmě má nějaká omezení i kvůli tomu, že tři ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN nejsou smluvními stranami. A i jiné další státy jimi nejsou. To je určité omezení, které ale neznamená, že soud není platný nebo že nevykonává funkci, kterou má vykonávat. Univerzalita je samozřejmě jedna z priorit soudu, které se snaží smluvní strany dosáhnout.
Na vyšetřování zločinů na Ukrajině spolupracuje několik zemí včetně Česka. Čím jednotlivé státy mohou přispět?
Zločiny na Ukrajině mohou vyšetřovat samy státy a potom probíhá vyšetřování pod hlavičkou Mezinárodního trestního soudu. Národní vyšetřování má u nás v gesci státní zastupitelství a je to čistě národní věc. Obdobná vyšetřování vedou i jiné země, těmi prvními byly Ukrajina, Polsko a Litva, které vytvořily mezinárodní vyšetřovací tým pod hlavičkou Eurojustu.
A pak ještě probíhá vlastní vyšetřování Mezinárodního trestního soudu, které sice s tímto týmem spolupracuje, ale je to jiné vlastní vyšetřování. To vede úřad žalobce, který na to má celý tým.
Jak konkrétně může k vyšetřování přispět třeba Česko?
Kromě vlastního národního vyšetřování přispíváme vyšetřovacímu týmu Mezinárodního trestního soudu. Možnosti jsou dvě - buď ve formě lidských zdrojů, nebo finančně. My děláme obojí. Od začátku července pracuje ve vyšetřovacím týmu česká seniorní státní zástupkyně. Byla jednou z prvních, o kterou se rozšířil tým stálých pracovníků.
A druhou možností jsou finanční příspěvky. V úřadu žalobce existuje jakýsi svěřenský fond, do kterého mohou smluvní strany přispívat. Ten má pak různé podfondy, kde se můžete zaměřit na určité části vyšetřování. Může to být podpora moderních technologií pro získávání důkazů, podpora psychologické pomoci obětem anebo podpora, která je věnována obětem sexuálního násilí a násilí na dětech.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová před časem vysvětlovala, že čeští policisté zde budou sbírat svědecké výpovědi uprchlíků o tom, co se dělo na Ukrajině. Je to něco, co může přispět mezinárodnímu vyšetřování?
Nechtěla bych komentovat to, co dělá státní zastupitelství. V některé fázi vyšetřování se však může spojit s jinými státy do společného vyšetřovacího týmu, jako to udělali Ukrajinci, Poláci, Litevci a další země. Záleží na tom, jakého pokroku se podaří dosáhnout ve vyšetřování.
A jaká je vaše role při vyšetřování zločinů na Ukrajině? Ptám se z toho důvodu, že jste také viceprezidentkou Shromáždění smluvních stran Mezinárodního trestního soudu.
Ve vyšetřování určitě žádná. Úřad žalobce i soudci jsou skutečně nezávislí na smluvních státech a je to jedno z paradigmat soudu. Vyšetřování a samozřejmě i soudní slyšení je čistě v režii žalobce, respektive soudců. Je to stejné jako u národního soudního systému.
Takže vám s vyšetřováním zločinů na Ukrajině práce na Mezinárodním trestním soudu nepřibyla?
Čistě z pozice funkce viceprezidentky přímo ne, protože z logiky věci se zabýváme spíše organizačními věcmi. Ale přibyla v jiných aspektech. Je to něco, co je prioritou a co všechny zajímá. Když máme jednání haagské pracovní skupiny, tak můžeme mít jako hosta někoho z úřadu žalobce, který nás může rámcově, nikoliv do detailů, o vyšetřování informovat. Události na Ukrajině pak určitě mají vliv na budoucí jednání o rozpočtu, protože soud bude požadovat jeho navýšení, jelikož tohle je práce navíc.
