Bourání trampských tábořišť na Kokořínsku už je v plném proudu. Největší stavby, jako byl často zmiňovaný srub Bombastic, už správa CHKO zbourala. Cítíte, že vaše snaha už se blíží cíli?
Ne, vše je teprve na začátku. Některé nejhorší kempy sice byly zbourány, ale pořád jich tam je ještě více než sto. A já nepřestanu, dokud tam bude byť jen jeden jediný. Jsem vysoce motivovaný, mám na to čas a energii a budu se tomu věnovat s tvrdohlavostí, kterou jsem prosadil v životě řadu věcí.
Říkáte o sobě, že jste tramp. Přitom by hodně lidí z trampské komunity řeklo, že usilujete o zničení samotného jádra této subkultury. Člověku, co situaci nezná, to moc nejde dohromady.
Zastávám zásadu nezanechávat stopy. Když jedu na čundr, nesmí ráno nikdo poznat, že jsem někde přespal. Tábořiště jsou tedy naprosto nadbytečná, poškozují přírodu i zážitek z ní. Přece nejezdíme ven proto, abychom tam měli komfort laviček, poliček a záchodů, ale abychom byli venku v přírodě, která není nijak pozměněná člověkem.
Zásady, o kterých mluvíte, se samozřejmě uplatňují v divočinách ve světě. Ale je to něco, co má smysl třeba na Kokořínsku? To přece není nějakou panenskou přírodou, člověk naopak zdejší krajinu utvářel.
Máme tady zákon, podle kterého se v chráněných krajinných oblastech nesmí tábořit a rozdělávat oheň. Takže celá tato diskuse je úplně zbytečná. Přeháním, ale pokud tento zákon neplatí, tak neplatí ani jiné zákony. Tak se můžeme zabíjet, můžeme krást v obchodě a můžeme dělat další věci, které jsou zakázány.
Otázkou je, jestli není problém spíše v nastavení zákonů. Sám ředitel Správy CHKO Ladislav Pořízek říká, že necítí, že by tento zákon měl do puntíku vymáhat.
Ať si lidé, kteří tam jezdí trampovat, založí politickou stranu trampů a změní zákon. Ale nemůžeme tvrdit, že se nám nějaký zákon nelíbí a že ho nebudeme dodržovat.
Někteří vědci říkají, že to zase tak závažný ekologický problém není. Ředitel Pořízek říká, že Správa CHKO měla na starosti akutnější problémy, třeba upravování břehů Máchova jezera. A podle stanoviska vědců Akademie věd mohou trampové naopak pomáhat s managementem lesa odebíráním dříví.
Samozřejmě můžu zachraňovat planetu a řešit hladomor v Bangladéši. Anebo si vyberu nějaký problém, který je menší a stačím na něj. Na Kokořínsku tu situaci znám, jezdím tam na vandry od osmdesátých let. Pak jsem měl nějakou pauzu, a když jsem se tam nedávno vrátil, byl jsem zděšený, co se tam stalo.
A ke stanovisku vědců. To je stanovisko 27 soukromých osob. Vzal jsem tři reprezentativní lidi, kteří to podepsali a optal jsem se ústavů Akademie věd, na kterých působí. Všechny mi napsaly, že je to jejich soukromé stanovisko. Navíc když se ponoříte do těch jmen, zjistíte, že to jsou lidé, co tam chodí trampovat.
Vědci ve svém prohlášení také zmiňují, že odstraňování tábořišť nedává smysl, protože mnoho z nich je na místech, kde přírodě neškodí. Po jejich zrušení ale mohou méně zkušení táborníci vytvořit tábořiště nová na nevhodných místech. Situace se tak jen zhorší.
Tomu, že si lidé udělají pod převisem ohýnek, nezabráníte. Ale co můžete udělat je, že budete okamžitě v zárodku likvidovat stavební úpravy přírody.
I vědci a většina trampů z Kokořínska zastává názor, že by největší sruby měly z místa zmizet. Otázka ale je, jestli má být likvidace opravdu tak plošná a týkat se i menších tábořišť, které často tvoří jen lavička, místo na spaní a ohniště. Jsou i tyto kempy podle vás škodlivé?
Opalují tam skály ohněm a ruší chráněné druhy živočichů, jako je například sokol stěhovavý. Dějí se tam věci, které jsou v rozporu se zákonem o ochraně přírody. Tohle mám potvrzené Českou inspekcí životního prostředí a Agenturou ochrany přírody a krajiny.
Už v roce 2008 dostal pan Pořízek přímé zadání od vedení agentury, aby to řešil. Takže i zbývající kempy přírodu jednoznačně poškozují. Už jenom tím, kolik tam každý víkend proudí lidi a kolik tam hoří ohňů.
Šéf správy CHKO Pořízek, autorka prohlášení 27 vědců Michaela Nohejlová Zemková i místní říkají, že k problémům nedocházelo až donedávna, kdy se lokace jednotlivých tábořišť objevily v aplikaci Trampské kempy. Od té doby na Kokořínsko jezdí i lidé, kteří nemají zkušenosti s pobytem v přírodě a zanechávají za sebou odpadky nebo vytváří ohniště na nevhodných místech. Nesehrála tam tedy roli tato aplikace?
Ne. Aplikace konečně umožňuje každému, aby se tam šel podívat a seznámil se s rozměrem toho maléru. Je to dobrý nástroj.
Vy říkáte, že je dobře, že se tam teď mohou podívat všichni. Ale zároveň také, že větší pozornost turistů může krajinu ještě více poškodit.
V celém území je povolen naprosto volný pohyb krajinou. Takže trampské kempy nejsou žádná tajná místa. Vědci v tom svém prohlášení píšou, že to jsou kulturní památky. To pak má každý občan přece právo se tam jít podívat.
Pořád se to snažím pochopit. V čem je to vlastně dobře, že se tam lidé podívají, když právě kvůli tomu se tady příroda začala poškozovat více než dříve?
Nemám k dispozici data, která by srovnala, jak to bylo tehdy a jak je to teď. Lidi tam jezdili už dávno předtím, než aplikace vznikla.
Říkáte ale, že by bylo dobře, kdyby zájem turistů vzrostl.
Protože by to vytvořilo tlak na Agenturu ochrany přírody a krajiny.
Tlak skrze to, že se příroda bude ještě více poškozovat?
Nejsem si jistý, že každý, kdo se tam zajde podívat, poškozuje přírodu. Mám doloženo, že ji poškozují trampové, protože pálí ohně.
Ještě se vraťme k samotné aplikaci. Zastánce trampů Jakub Sláma na svých stránkách zveřejnil vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, podle kterého jste měl fotografie a souřadnice, na kterých je aplikace založena, jen vy, protože jste si o ně u agentury zažádal. Jste autorem této aplikace vy?
Nejsem. Asi dva roky zpět jsem dostal informace od agentury, které jsem poskytl dalším lidem, protože mi ohledně toho napsali. Poslal jsem to třeba třiceti lidem. Jak se dostaly k tvůrcům aplikace Trempské kempy, je mi záhadou. Aplikaci bych sám vytvořit nedokázal, jsou s tím tisíce hodin práce.
Vy jste s některými zastánci trampů v silné rozepři. Například autorka prohlášení 27 vědců Michaela Nohejlová Zemková říká, že z vaší strany k ní směřovaly nevyžádané telefonáty.
Paní Nohejlová Zemková sepsala stanovisko, rozeslala ho oficiálně z adresy Akademie věd a uvedla u něj svůj kontaktní telefon. Tak jsem na něj zavolal.
Také jí vadí, že jste zveřejnil e-mailovou komunikaci mezi vědci, kteří připravovali dané prohlášení. To, že konečné vyznění korigovali s mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny, označujete za konspiraci.
Ona mluví o tom, že se jí někdo naboural do e-mailu a zveřejnil něco, co bylo důvěrné. Situace je úplně jednoduchá. Jestliže se tisková mluvčí agentury domlouvá s lidmi nedodržujícími zákon, jakým způsobem to napsat tak, aby mohl být dále porušován, tak to skutečně konspirace je. Protože ti, kteří zákon přestupují, ladí notičky s těmi, kdo je mají hlídat.
A v této skupině se na to už jeden z účastníků nemohl dívat. Vzal celou korespondenci, někomu ji přeposlal a ten ji přeposlal mně. Čili tam nedošlo k žádnému hacknutí. Nevidím na tom nic neetického.
Říkáte o sobě, že jste novinář. Nebilancují vaše příspěvky na hraně novinářské etiky a bulvárnosti? Mám na mysli třeba vámi zveřejněnou fotomontáž pana Pořízka s klaunským nosem nebo ironické poznámky v komentářích. Nevyhrocuje to zbytečně spor?
Je to přiznaná nadsázka, která k tomu patří.
Pro nezávislého pozorovatele může spor skutečně vypadat absurdně. Je zde několik facebookových stránek, prostřednictvím kterých na sebe různé skupiny útočí. Není to jednoduše až moc?
Přirovnávám to k takovému tomu základkovskému "áčáci si postavili bunkr a béčáci jim ho zbourali". Jenže vážná rovina je v tom, že jsme se dostali do situace, kdy jedna malá skupina lidí dělá přestupky v CHKO a instituce, která ji má hlídat, jim kryje záda. To je selhání všech státních mechanismů.
A nejde spíše o systémový problém? Ředitel Pořízek například hovoří o tom, že správa CHKO na rozdíl od národních parků nemá profesionální strážce. Musí se spoléhat na dobrovolníky, jejichž pravomoci jsou značně omezené.
Řešení problému poškozování chráněné přírody má jít odshora. V první řadě má agentura jasně deklarovat, že ilegální táboření bude postihováno a toto v součinnosti s policií zajistit. Můžeme se ale podívat do Českého ráje, kde tento problém vyřešili. A to mají stejné peníze a stejný počet strážců. Ale aktivně se tomu věnují, takže je vyhnali. A dostali to na nějakou rozumnou úroveň.
Divoký kraj, který miloval už Mácha
- Krajina na pomezí okresů Česká Lípa, Mělník a Litoměřice se od konce 19. století nazývá Polomené hory. Lidé ji ale většinou znají pod turistickým jménem Kokořínsko. Typická je pískovcovými skalami a bludištěm klikatých roklí. Kvůli tomu je těžko průchodná. Nejvyšším bodem je 614 metrů vysoký kopec Vlhošť.
- Pod státní ochranu se dostala v roce 1976, kdy vznikla Chráněná krajinná oblast Kokořínsko. V roce 2014 se rozšířila o druhou, nenavazující část Máchův kraj.
- Celkem se rozkládá na ploše 410 kilometrů čtverečních a zasahuje do Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje. Uvnitř se nachází 29 maloplošných zvláště chráněných území.
- Území je hodnotné zejména pro svůj kaňonovitý charakter, skály s převisy a jeskyněmi, ale také pro mokřady, rybníky a zříceniny. Součástí regionu jsou hrady Kokořín a Bezděz.
- Až do poloviny 20. století tu žili převážně čeští Němci, jejich odsun po druhé světové váIce kraj vylidnil a mnohá místa zpustla. Pro svůj divoký charakter je Kokořínsko populární destinací pro turisty a táborníky. Už v první půli 19. století zdejší kraj obdivoval básník Karel Hynek Mácha.
Video: Silné bouřky a kroupy, co můžou rozbít i hlavu. Míková řekla, jaké nás čeká léto (25. 7. 2024)
