Jde o číslo, na kterém se ve výpočtech s deníkem Aktuálně.cz shodli zástupci restituentů, politici, pracovníci pozemkového fondu i samotní spekulanti. S oficiální statistikou je porovnat nelze, žádný úřad takovými čísly nedisponuje.
Smysl restitucí byl přitom původně zcela jiný: měly napravit křivdu lidí, kterým komunistický režim protiprávně zabavil jejich majetek. Těm restituentům, kterým nemohl být vydaný původní pozemek (stála na něm škola, silnice nebo jiné budovy), měl stát nabídnout jinou parcelu.
Konečný účet? Z původních restituentů získal náhradní pozemky jen zlomek, desítky tisíc lidí mají na vypořádání už jen měsíc, pak přijde restituční tečka. Naopak úspěch spekulantů je závratný. Z dosud vypořádaných nároků za 5,5 miliardy korun se pouhých 30 procent týkalo lidí, kterým komunisté zabavili jejich majetek. Zbývajících sedmdesát procent tvoří takzvané postoupené nároky.
Tisíce utajených hektarů
Celý systém restitucí totiž fungoval tak, že původní majitele pozemků výrazně znevýhodňoval před těmi, kteří si pomocí známostí a úplatků dokázali obstarat potřebné informace. Zejména tím, že jednotlivá pracoviště pozemkového fondu dlouho vůbec nezveřejňovala, jaké pozemky jsou k mání.
Nejvyšší kontrolní úřad například zjistil, že liberecký fond měl v roce 1998 ve svém portfoliu 16 tisíc hektarů určených k vydání, ale do veřejné nabídky jich dal jen 228. V Jablonci nad Nisou zase měl fond k dispozici 548 hektarů, zveřejnil ale jen 80.
Podobná situace byla i na dalších pracovištích fondů. "Kdyby pozemkový fond ve skutečnosti chtěl vydávat pozemky poškozeným lidem a napravit křivdy, mohl. Nic jim v tom nebránilo, ale oni to prostě nedělali," komentoval situaci člen kolegia NKÚ Rudolf Němeček, který se věnoval právě kontrole práce pozemkových fondů.
Stačilo mít známé...
Informace přitom byly klíčové. To potvrzují i samotní spekulanti. "Stačilo mít známé na jednotlivých územních pracovištích pozemkového fondu a katastrálním úřadu. Tam zjistíte, jaká půda je k mání a zjistíte třeba i to, zda se počítá se změnou územního plánu. A jak je tedy pravděpodobné, že se vám pozemky mnohonásobně zhodnotí," popsal situaci jeden ze spekulantů, který souhlasil s rozhovorem jen pod podmínkou anonymity: "Osobně jsem skupoval nároky, u kterých jsem platil korunu za metr čtvereční. Získal jsem za ně parcely, kde má metr čtvereční hodnotu osmnácti stovek."
Co vše bylo možné na fondu ČTĚTE ZDE
Kontroloři NKÚ, zástupci restituentů i někteří politici (například bývalý vicepremiér Pavel Rychetský) opakovaně upozorňovali: Pozemkový fond upřednostňuje vyřízení žádostí spekulantů nad přímými restituenty, a dokonce vytváří podmínky pro korupční prostředí. K ničemu to nevedlo. "Jednala jsem o tom na všech frontách, ale nikdo neměl chuť s těmi zákony a pravidly něco dělat," shrnuje své snažení senátorka Jitka Seitlová, která se restitucemi roky zabývá.
Nemravné, ale trestat nelze
Stačilo přitom málo - upravit paragraf, který v roce 1993 postavil spekulanty na stejnou úroveň jako poškozené restituenty. Obě skupiny tehdy získaly stejné právo: za restituční nárok dostat od státu náhradní pozemek. Experti navrhovali, aby spekulantům stát vyplácel jen finanční náhradu a nevydával jim parcely, toto řešení však nakonec politici nezvolili.
"Chyba byla na samém počátku, kdy se rozhodlo o naturálním plnění i pro spekulanty. A pokudu budu upřímný, pak už nebyla politická vůle dělat v zákoně v tomto smyslu zásadní změny," uvedl bývalý poslanec ČSSD Karel Machovec, který poslední měsíce seděl na pozemkovém fondu.
Teprve případ z letošního léta, kdy Pozemkový fond v takzvaném zvláštním režimu přihrál spekulantům pozemky, na nichž vydělají přes dvě miliardy korun, rozpoutal personální zemětřesení na fondu. Odstoupit musel ministr zemědělství a do případu se vložila i policie.
To, že stejné machinace se odehrávaly v tichosti celé desetiletí, však zůstane bez odezvy. K soudu se dostal jediný případ.
A verdikt zněl: Spekulace jsou nemravné, ale trestat je nelze.
