Hatvan - V táborovém komplexu poblíž maďarského města Hatvan je klid. Děti chytají ryby a ani u toho nedutají, nechtějí je přece vyplašit. Na první pohled vše působí normálně, ve skutečnosti se tyhle děti ale něčím vymykají - všichni se léčí s vážnou nemocí, většinou s rakovinou. Nejhorší stádium choroby ale mají už za sebou, a tak se na maďarském Bátor Táboře mohou zapojit i do fyzicky náročnějších aktivit. Jezdí na koni, šplhají v lanovém centru, střílí z luku i hrají divadlo.
"Hodně lidí si myslí, že práce s nemocnými dětmi je psychicky náročná. Ale nemocné děti se od těch zdravých nijak neliší. Umí se stejně smát i stejně zlobit jako jakékoliv jiné děti v jejich věku,“ vypráví dobrovolník Jirka, který na maďarský Bátor Tábor přijel dělat vedoucího už poosmé.
Opodál skupinka chlapců a děvčat ve věku kolem osmi let drží v ruce luky a střílí na nafukovací balónky. Někdy se trefí a někdy ne, bez ohledu na to po každém pokusu zaznívá potlesk a povzbuzování. Po střelbě přichází odpočinková chvíle s barevným papírem a pastelkami. Děti malují a vzájemně na sebe pokřikují třemi různými jazyky.
Na maďarském táboře, kam od roku 2008 jezdí i české, slovenské a polské děti, se na trable se zdravím zapomíná. "Jsme samozřejmě připraveni i na situace, kdy dítě bude chtít o nemoci mluvit. My ale jejich přesnou diagnózu neznáme a sami rozhovor na tohle téma neotvíráme,“ vysvětluje Jirka.
Pro třináctiletého Vaška je to už druhý ročník Bátor Tábora. Pokud pojede i příští rok, bude to pro něj naposledy. Každé dítě totiž může jet jen třikrát, aby se dostalo na co nejvíce z nich. "Nejlepší je tady lanové centrum. A taky večerní program,” prohlašuje. Pokoj sdílí i s chlapci z Polska, se kterými si z počátku nerozuměl. “Postupně jsme se ale naučili dobře komunikovat rukama,“ říká. Dvanáctiletá Adélka je zde poprvé. Domů se jí nechce, ale na rozdíl od většiny dětí jí vůbec nevadí, že se v září bude muset vrátit do školy. "Minulý rok jsem tam chodit nemohla, takže se letos už těším,“ vysvětluje.
Tábor platí sponzoři, děti ho mají zadarmo
Děti se na Bátor Táboře učí, jak se znovu vrátit do normálního života. Týdenní pobyt bez rodičů, kteří své nemocné potomky často opatrovávají až příliš úzkostlivě, jim zvětší sebevědomí. Domů se vrací samostatnější.
"Rodiče dětem mnohdy říkají – nemůžeš tohle, nemůžeš tamto. Nikam je nepustí samotné. Celý jejich život se točí okolo nemoci. Tady si vyzkouší něco, co by doma nemohli. Překonají svůj strach a najednou vidí, že to jde. Že můžou žít i normálně,“ říká Maďarka Anna Fehér-Meggyes, která na Bátor Táboru začínala jako dobrovolnice. Nyní se stará o mezinárodní fundraising.
Tábor je totiž financován čistě ze sponzorských peněz. Od vlády nedostává nic. Pro děti je vše zadarmo – neplatí ubytování, jídlo ani dopravu. Existence tábora tedy závisí na tom, jestli se mu podaří získat dostatečné množství peněz či materiálních darů od firem ale i jednotlivců.
"Většina našich sponzorů je z Maďarska. Máme ale i dárce z Česka, například jedna firma nám dodává vybavení pro lanové centrum,“ říká ředitelka developmentu Kata Tóth. Za 14 let své existence stihl Bátor Tábor vyrůst do komplexu, který dětem nabízí perfektní komfort i zázemí. Pokoje mají svou vlastní koupelnu s bezbariérovým přístupem, o zdraví dětí se starají kvalifikovaní lékařští pracovníci.
Děti jsou sebejistější i samostatnější
Její slova potvrzuje i výzkum, na kterém Bátor Tábor a další podobně zaměřené dětské tábory pracují s americkou univerzitou Yale. Společně zkoumají, jaký má týdenní pobyt na děti vliv, a to za pomoci dotazníků, které před i po táboře vyplňují rodiče.
Z výsledků z minulých let vyplynulo, že 79 procent rodičů si u svého potomka všimlo vyššího sebevědomí, 74 procent zaznamenalo větší samostatnost a 80 procent tvrdí, že jejich dítě bylo po táboře víc ochotné zkoušet nové věci. Že se nejedná jen o krátkodobý efekt, naznačuje i to, že podobných výsledků děti dosahovaly nejen těsně po táboře, ale i za šest dalších měsíců.
