Praha - Ostře sledované soudní jednání s výtvarníkem Romanem Týcem za údajné napadení strážníků nedospělo v úterý dopoledne k rozsudku.
Soudkyně Helena Králová ho přerušila kvůli žádosti Týcova obhájce Michala Pokorného, aby byl povolán znalec, který vypracoval posudek na zdravotní stav obou policistů.
„Budu mít výhrady k jeho zpracování," připustil obhájce po skončení líčení. „Nevyplývá z něj nic, co by prokazovalo vinu mého klienta, a ostatně strážníci dnes připouštěli, že žádné z údajně způsobených zranění nebylo úmyslné," dodal s tím, že bude požadovat úplné zproštění obžaloby Romana Týce, občanským jménem Davida Honse, z přečinu násilí proti úřední osobě.
Během líčení ovšem stačil soud vyslechnout Týce i všechny svědky, a tak se přítomným složil pravděpodobný obrázek konfliktu, v němž na některých místech existují místa, kde stojí tvrzení proti tvrzení.
Ve svých výpovědích se samozřejmě víceméně shodují oba policisté, kteří hned večer o události sepsali společnou zprávu, Týcovu verzi ale podporuje žena, které se výtvarník na ulici před strážníky zastal.
Pomáhat a chránit
Střet se odehrál 22. února kolem půl jedenácté večer na pomezí ulic Divadelní a Konviktská. Na jeho počátku stála hádka strážníků Jana Matyčáka a Lumíra Juroška s místní obyvatelkou Zdeňkou Procházkovou. Té se nelíbilo, že jí v cestě domů autem stojí odtahové vozidlo, které přivolali strážníci.
Procházková se s nimi pustila do vášnivé diskuse. Rozčílilo ji prý nejen to, že se nemůže dostat domů, ale vůbec fakt, že policisté odtahují auto, i když kolem byla volná místa. Ve svém bydlišti v Betlémské ulici už jí prý třikrát vykradli auto a v noci ji ruší řev opilců. Městská policie se podle ní ale soustředí jen na odtahy.
Policisté se do ní podle jejích slov nevybíravě pustili, což si také nenechala líbit a sdělila jim například, že odtahují, protože na chytání zlodějů nemají. Po chvíli vytočila Procházková číslo městské policie, aby si na ústředně vyslechli, jak s ní policisté mluví.
Lumír Jurošek připustil u soudu, že „paní z nějakého důvodu plakala" a že to bylo asi proto, že jí pohrozili, že když nepředloží doklady, že ji budou muset předvést na oddělení. Jurošek chtěl zrovna podle svého svědectví ukázat ženě příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích, aby jí dokázal, že jsou s kolegou v právu, když se objevil muž, který jim údajně sdělil, že se chovají „jako hovada".
Roman Týc se vracel s přítelkyní z divadla. Chtěl si s ní užít poslední večer před svým nástupem měsíčního trestu za kauzu s upravenými semafory, jejichž výměnu odmítl s odkazem na uměleckou svobodu zaplatit. Všiml si hádky ženy s policisty a asi minutu prý jen zpovzdálí přihlížel s telefonem v ruce, aby mohl zavolat na 158.
Po jedné z invektiv ale prý už nevydržel a do sporu se vložil. „Nesnesu, když se k ženě někdo chová ponižujícím způsobem," uvedl s tím, že je přirozeně impulzivní a má problém s umělými autoritami, které v jeho očích zastupují i muži v uniformách.
Svědectví o Týcových slovech, jimiž oslovil policisty, se liší: on sám si nevybavuje přesné znění, ale řekl jim, ať ženu nechají být. Motyčák s Juroškem uvedli ve zprávě větu: „Přestaňte prudit slušné lidi a jděte do prdele". Paní Procházková si vzpomíná, že jim v odkazu na slogan jejich organizace řekl něco v tom smyslu, že by měli pomáhat a chránit.
Pasivní odpor proti donucovacím prostředkům
Nastala rychlá a nepřehledná slovní přestřelka spojená se vzájemným fyzickým kontaktem. Podle výpovědi Týce do něj stopětadvacetikilový Motyčák strkal břichem a snažil se ho přinutit, ať se vzdálí. Policisté svorně vypovídali, že ho opakovaně vyzývali, aby se legitimoval. To Týc popřel.
Kdyby ho vyzvali, legitimizoval by se prý rád, protože má od poslední akce skupiny Ztohoven s názvem Občan K na svém dokladu upravený obličej. Ani Procházková nezaznamenala žádné výzvy policistů k prokázání totožnosti.
Načež se policisté rozhodli Týce násilím dostat k autu a posadit ho do něj. Policejním žargonem řečeno použili povolené donucovací prostředky. Výtvarník v tu chvíli podle svých slov praktikoval pouze pasivní odpor. Motyčák s Juroškem tahali Týce za ruce k vozu, přičemž se v jednu chvíli údajně levou rukou vysmekl a udeřil Motyčáka loktem do pravého spánku. Týc ránu popřel. I policisté ale uznali, že úder mohl být způsoben nechtěným ohnáním.
Natlačení do auta předcházelo nasazení pout a Týc vzpomíná, že jeho jedinou starostí bylo zachránit svůj iPhone, který držel v rukou a který měl původně připravený k zavolání pomoci. Policisté mu telefon odebrali a pozadu se ho snažili vecpat na zadní sedačku. V tu chvíli měl údajně proběhnout druhý Týcův násilný úkon, když se měl vzepjat na nohy a hlavou udeřit Matyčáka do kořene nosu.
Policistům se nakonec podařilo dostat spoutaného Týce na zadní sedačku. Zde se výpovědi rozcházejí. Týc zde podle svých slov dostal několikrát do ledvin a nějakým předmětem, údajně teleskopickým obuškem, ho Motyčák sevřel na krku.
Podle výpovědi policistů se Týc zapřel nohama o zadní dveře a vší silou se zády tlačil proti Motyčákovi sedícímu vedle něj. Zdeňka Procházková celou scénu popsala tak, že auto „začalo hrozně lítat", a i když neviděla dovnitř, měla za to, že jejího zastánce policisté v autě mlátí.
Čokoláda s telefonním číslem
Týce se ale Motyčákovi s Juroškem nakonec podařilo zpacifikovat a už v klidu ho v poutech přemístili z fabie do většího tranzitu, který mezitím přivolali, a zavezli ho pár desítek metrů na stanici v Bartolomějské ulici. Tady strávil noc, ještě večer se ale paní Procházkové podařilo ho zkontaktovat na služebně a donést mu čokoládu se svým telefonním číslem. „Obrovsky se mi ulevilo, když jsem zjistil, že mě paní Procházková vyhledala, to v Česku nebývá zvykem," líčil umělec u soudu.
Uvedl, že měl bouli a na obličeji podlitinu, ale na služebně ho neošetřili a on sám po propuštění lékaře nevyhledal. „Nepřemýšlel jsem tak, že bych si lékařskou zprávou vytvářel lepší pozici pro obhajobu," vysvětloval a dodal, že mu zbýval už jen necelý den před nástupem do ruzyňského vězení a chtěl ho strávit se svými blízkými. Na vstupní prohlídku ve vězení se dostal kvůli víkendu až s odstupem několika dní, kdy boule a podlitiny už zmizely. Nechal si ale udělat test moči, kdyby se náhodou prokázalo, že má kvůli úderům do ledvin krev v moči. Test byl negativní.
„Nemáte strach, že se znovu vrátíte do vězení?" dostal Týc na chodbě otázku po skončení líčení. „Nechci žít ve světě, kde by člověk pořád prožíval strach, aby se náhodou do něčeho nezamotal," odpověděl výtvarník. I obhájce Michal Pokorný vypadal s průběhem líčení spokojen. Nevyplynulo z něj podle něho nic, co by obstálo jako důvod k Týcově potrestání. Soud bude pokračovat 21. června.
