Rozhovor - Dosud ještě zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky Pavel Hasenkopf se rozhodl osvětlit některé momenty z přípravy letošní Klausovy amnestie, která vyvolala bouřlivé reakce hlavně kvůli "článku 2", kterým exprezident Klaus zastavil trestní stíhání trvající víc než osm let.
"Článek dvě vznikl na ministerstvu spravedlnosti. Ale ve které kanceláři, to samozřejmě nemůžu tušit. Myslím, že autorem je buď někdo z ministerstva spravedlnosti, nebo někdo, kdo k němu má nějakým způsobem blízko, třeba tam v minulosti pracoval," říká Pavel Hasenkopf.
Právě on byl autorem první verze amnestie, která ale do té finální doznala značných změn.
Momentálně je ve sporu s kancléřem prezidenta Zemana Vratislavem Mynářem. Ten minulý týden označil za autory amnestie právě Hasenkopfa, Klausova tajemníka Ladislava Jakla a vicekancléře Jiřího Hájka. Kancléř Mynář také oznámil, že Hasenkopf v prezidentské kanceláři skončil.
"Právě ze schůzky s vámi jdu za svým právníkem. Takže se k tomu zatím vyjadřovat nebudu," odpovídá Hasenkopf na otázku, zda nakonec Mynáře zažaluje, či ne.
Aktuálně.cz: Říkáte, že článek zastavující trestní stíhání vznikl na ministerstvu spravedlnosti. Máte o tom hmatatelnou indicii? Ministr spravedlnosti popírá, že by se na koncipování amnestie jeho úřad podílel...
Hasenkopf: Mám. Jednak ministr sám přiznal již 1. ledna, že o tom věděl. Samozřejmě popírá, že by o tom věděli jeho lidé, ale pokud jsem já v Kanceláři prezidenta pracoval na své verzi, tak jsem samozřejmě dopředu dostal počty odsouzených v určitých kategoriích - a ty pocházely přímo z ministerstva spravedlnosti. Pan ministr by si asi nevycucal z prstu takhle přesná čísla.
Další indicií je, jak je to napsané, prostě poznám příslušnou právní dílnu. Je to stejné, jako když na první pohled poznáte Alšův obraz.
A.cz: Trochu nejasná je role premiéra a okolnosti jeho podpisu...
V původní verzi byl ke kontrasignaci uveden ministr spravedlnosti. Zřejmě se původně počítalo s tím, že jej premiér kontrasignací pověří. Kde a proč došlo ke změně, netuším.
A.cz: Když srovnáme vaši a konečnou verzi: v čem se podstatně lišily?
Když použiji přirovnání, tak moje byla, jako když chirurg řeže skalpelem s milimetrovou přesností, ta konečná je, jako když vám za války amputují ruku zhruba někde v předloktí.
Vycházel jsem z toho, že to bude k 20. výročí zániku Československa, a že by to tedy měl být i vlídný krok vůči Slovákům. Proto tam bylo třeba prominutí trestu vyhoštění všem obyvatelům bývalého Československa.
Pak se krátila délka trestu - někomu třetina, někomu polovina, jiným dvě třetiny. Zvýhodněni byli tzv. privilegovaní pachatelé, tedy senioři, ženy s malými dětmi, vážně nemocní. Dále bylo zohledněno, že se v této zemi příliš striktně díváme na nutnou obranu. Čili jsem chtěl lepší amnestii pro lidi, kteří se dopustili zabití v afektu - a to si nepleťme s chladnokrevnou vraždou.
A amnestie se týkala i verbálních politických trestných činů. Nemám rád nacisty, na druhou stranu se mi nelíbí, aby je někdo zavíral jen proto, že někde mávají nějakou fangličkou a snaží se na sebe upozornit.
A.cz: I ve vaší verzi ovšem bylo zastavení trestního stíhání - v čem se lišil váš návrh od vyhlášené amnestie?
U ní jsem se ptal, jestli ji skutečně chceme, protože připravit toto ustanovení bude několikanásobně náročnější než připravit celý zbytek amnestie. Protože to znamená sáhnout nejen do trestního zákoníku, ale i do trestního řádu, všech těch složitých procedur. Dostal jsem odpověď, že nic není závazné, takže jsem napsal, jak by to asi mohlo být.
Má verze abolice se měla vztahovat pouze na vlekoucí se trestní stíhání pro činy, za které hrozí méně než pět let vězení, drobné úvěrové podvody, verbální trestné činy a trestné činy spáchané v afektu. Nadto má verze dávala justici lhůtu, během které měla šanci dotáhnout do konce ty nejkřiklavější případy - a to do 7. března, tedy do posledního dne mandátu prezidenta Klause a současně narozenin prezidenta Masaryka.
A.cz: Neměl prostě podle vás Hrad hned na začátku zveřejnit, kdo se na amnestii podílel?
Pokud jde o mě, pokud by byla přijata moje verze, byť v nějakých úpravách, já bych neměl problém postavit se do televize a říct: Já jsem autor. Jestliže se k tomu, co nakonec bylo přijato, autoři nehlásí, asi s tím mají nějaký problém, ale já to nechci soudit.
A.cz: Vy jste už řekl, že podle vás amnestie tak, jak je koncipována, nebyla účelová...
Já si to myslím doteď.
A.cz: Přestože vyplavaly na povrch nejrůznější i velké případy, které zastavila?
Ve státní správě jsem od roku 1994, skoro dvacet let. Znám ji zblízka. A právě proto mám tendenci víc věřit na diletantismus než na spiknutí. Ale nemůžu vyloučit nic, jen bych tu realitu hledal někde mezi těmito dvěma póly.
A.cz: Pokud ale nevěříte na spiknutí, proč mluvíte zároveň o tom, že se bojíte o život?
Byla to možná tak trochu pojistka, nadsázka. Prostě mne zaskočilo, když jsem od pana kancléře z ničeho nic v pátek slyšel dotaz, zda vím něco o tom, jakou roli v tom hrál bývalý ministr Pavel Němec. To jsem slyšel poprvé a panu kancléři jsem řekl, že Pavla Němce nemám rád. Znám někoho, kdo pod ním pracoval na ministerstvu spravedlnosti a otevřeně se postavil proti předání katarského prince - a stálo ho to místo. Už jen z úcty k tomuto člověku by mne nikdo nedonutil podílet se na něčem společně s Pavlem Němcem.
Ale když to slyšíte od vedoucího Kanceláře prezidenta, i když víte, že je to nesmysl, přeci jen vám začne blikat červená kontrolka a řeknete si, že by na těch konspiracích mohlo přece jen něco být. A pokud ano, pak se v tu chvíli stáváte člověkem, který asi neví tolik co nový kancléř, ale který zase ví víc než ostatní.
