Přiznání 'Jsem gay'? Obavy postupně střídá úleva

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
14. 8. 2013 11:15
Rozhovor o coming outech a festivalu Prague Pride se spoluorganizátorem Petrem Tomášem
Za komunismu coming outy neexistovaly, lidé žili v přetvářce.
Za komunismu coming outy neexistovaly, lidé žili v přetvářce. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha -  V Praze začal festival  LGBT komunity Prague Pride. Jeho mottem je "Jdeme s barvou ven".

Zkratka LGBT zahrnuje lesby, gaye, bisexuály a transgender lidi. Na rozdíl od označení jako "homosexuál", "transsexuál" či "lesbička" přijde této komunitě korektní a ráda by, aby ji používala i širší veřejnost.

Ostatně korektní mluva o této komunitě je jedním z témat festivalu. Tí, ale úplně hlavním je téma coming outu, zlomovém bodě každého příslušníka sexuální menšiny.

V první fázi člověk zjišťuje, že je jinak orientován, v druhé fázi se snaží akceptovat, že je gay, lesba, bisexuál či transgender osoba ("transsexuál").

V třetí fázi pak nastává (a nebo taky nenastává) tzv.veřejný coming out, kdy dotyčný se svou pravou sexuální orientací seznamuje rodinu, přátele, eventuálně i zaměstnavatele a kolegy v práci. Říká se, že se tzv. "vyoutuje".

Co člověk prožívá a jak moc se mu změní život? Redakce Aktuálně.cz se nejen na tyto otázky ptala Petra Tomáše, jednoho z organizátorů Prague Pride.

"Já jsem to měl až filmově pohodové, " říká o svém coming outu. Prvními pocity ale podle něj bývají stres a obava. "Úleva se dostaví buď vzápětí, ale nebo také až za několik let. Záleží na reakci okolí," dodává.  

Aktuálně.cz: Kdy a jak přijde člověk na to, že je jinak sexuálně orientován? Je to nejčastěji v době puberty a navazování prvních vztahů?

Petr Tomáš: Je to velmi individuální.  Můj případ je, že to proběhlo až hodně po dvacítce. Někdo k tomu zkrátka dospěje dříve, někdo později.

A.cz: Znamená coming out obecně úlevu, nebo naopak stres a problémy? Nebo oboje?

První je určitě ten stres a obava. Úleva se dostaví buď vzápětí, ale nebo také až za několik let. Záleží na reakci okolí. Často to přijmou v pohodě, ale často taky ne a člověk si musí projít mnoha problémy.

Nejdůležitější je potřeba být sám sebou

A.cz:Jaké jsou nejčastější důvody pro coming out?

Nejčastější důvod je ten, že už máte potřebu to někomu říct, nepředstírat, být sám sebou. Pak jsou i případy, že vám někdo hrozí, že se to provalí, ale to je spíše ojedinělé. Nejdůležitější je potřeba být sám sebou a nežít konečně dvojí život.

Petr Tomáš, spoluorganizátor Prague Pride.
Petr Tomáš, spoluorganizátor Prague Pride. | Foto: Prague Pride

A.cz: O co více odvahy oproti coming outu lesby či gaye vyžaduje rozhodnutí transgender lidí podstoupit operaci a být konečně "v tom správném těle"?

Asi jo, ale nemůžu to posoudit z vlastní zkušenosti. Vezměte si, že je to výrazný zásah do vašeho těla, celá ta složitá medicínská příprava i změna právních věcí. Chce to větší odvahu. 

A.cz: Jak prožívají coming out bisexuálové? Je pro ně v něčem jednodušší?

Do určité míry to může být jednodušší. Mohou hrát dvě role, podle prostředí, kde se to hodí a kde ne. Ale nikdy to není jednoduchý, vždycky si člověk projde velmi těžkým obdobím.

Tak vypadal festival Prague Pride 2012:

Že jde o módu? Tak to je úsměvné

A.cz: Mnozí lidé, obzvláště starší generace, nevěří, že homosexualita je přirozená a tvrdí, že to je móda, že za nich nic takového nebylo. Jak tomu rozumět? Nebyly coming outy? Jiná sexuální orientace byla v médiích tabu?

Homosexualita samozřejmě vrozená je, jsou na to desítky studií a je zbytečné to omílat znovu. V Americe se kdysi snažili převychovávat ty lidi a zjistili, že to nejde.

Je to hlavně tím, že se s tím starší generace dříve nesetkávala. Bylo to také kriminalizované. Kdo se vyoutoval, mohl mít velmi vážné problémy. Bylo to skrývané, umělé. Dneska je to normální téma, proto ten coming out je už celkem běžný.

A že by to bylo módní? Upřímně řečeno, je to dost úsměvné a nevím, odkud čerpají to přesvědčení, že se někdo rozhodl být gayem či lesbou. Nevím, proč by to někdo dělal jen kvůli nějakému módnímu trendu, když to s sebou nese řadu komplikací. 

 A.cz:  Existují poradny pro lidi zvažující coming out? Co odborníci většinou radí - vyoutovat se, nevyoutovat se? Nebo záleží případ od případu?

Poradny jsou, děti a mládež se mohou například obracet na Linku důvěry, kde jsou na tyto telefonáty připravení a školení. Může pomoci i běžný psycholog, ale také třeba okolí.

Já jsem to měl až filmově pohodové, ale bohužel jsem menšina ve svém okolí gayů. Projdou si vším možným, ale ve výsledku je to posílí. Jenže hraběcí rada "jen tak běžte ven" taky nejde. Některé rodiny mohou člověka zcela vyloučit a zpřetrhat vztahy.  

"Můj synek je gay". Pro matky to není jednoduché

A.cz:  Existují i nějaké poradny pro lidi, kteří se dozvěděli, že jejich blízký či příbuzný není heterosexuál? Jak těžký je coming out pro "druhou stranu"?

To je výborná otázka. Objevili jsme ji, když jsme začali zvažovat téma coming outu, že pomíjíme tu druhou stranu, jak to berou rodiče, naše okolí a že to pro ně také není jednoduché. Máme za cíl ukazovat coming out i z druhé strany.

Třeba kolegové v práci to řeší¨většinou jednodušeji, ale rodiče a blízcí vše prožívají podstatně komplikovaněji. Existují i poradny pro tuto druhou stranu, třeba Rodičovská linka. Zjednodušeně řečeno, poradí, jak má maminka v té své práci říci: "Můj synek je gay."

A.cz: Když už jsme u těch maminek. Mnoho z nich je nešťastných, ani ne tak z prostého faktu, že jejich dítě je jinak sexuálně orientováno,  ale spíše z toho důvodu, že se těšily na babičkovskou roli a najednou je to pryč.

Máte úplnou pravdu, a je to dokonce to samé i u tatínků: "Nebudeme mít ty vnoučky, nebude pokračovat rod." A druhá linka je obava: "Abys nebyl sám."

A.cz: Gayové a lesby v sobě nemají zakódovanou touhu po rodině a potomcích? Nebo je to spíše otázka legislativy a právních omezení?

Z mých zkušeností, z toho, co vidím kolem sebe, je to úplně stejné jako u heterosexuálů. Někdo děti chce, někdo nechce a někdo neví. Ta procenta jsou úplně stejná.

Třeba já osobně děti nechci, ale není to vůbec o sexuální orientaci. Chodil jsem i s holkami a také jsem děti nechtěl. Je to čistě otázka osobních preferencí.

Ale mnozí gayové a mnohé lesby by se rádi o děti starali, kdyby mohli, kdyby jim to legislativa umožňovala.

A.cz:  Může prožít nikdy "nevyoutovaný" člověk s jinou sexuální orientací klasický život heterosexuála (tedy manželství, rodina, "poklidný" život bez "zlomového" odhalení...) a být šťastný?

V minulosti to byla jedna z nejběžnějších strategií, zcela běžný jev. Žili v přetvářce, dělali to, co od nich společnost očekávala Ale jestli byli i šťastní? To mohu jen odhadovat.  Asi pořád prožívali, že by chtěli vlastně být s někým jiným a dělat něco jiného. Je otázka zda v takovém případě lze být skutečně šťastný.  

Výstava Transgender Me 2012:

Brazilci řádí polonazí na karnevalu., proč ne i my?

A.cz: Vraťme se k probíhajícímu festivalu Prague Pride. Podle internetových diskusí to vypadá, že mnohým lidem tento festival vadí, ačkoliv nemají nic proti LGBT komunitě. Říkají ale, že jim vadí jeho obscénnost a samotný fakt, že nějaká komunita takto dává na odiv svou jinakost. Co byste jim odpověděl?

Za prvé by si měli přečíst program, Tyto připomínky jsou většinou k tomu průvodu, což  je ale jen jeden z mnoha bodů programu, v němž je také mnoho kulturních a diskusních bodů. 

A nemyslím si, že by to bylo nějak obscénní, je to zábava, je to karneval. Brazilce taky neposuzujeme podle toho, že vyjdou jednou za rok polonazí, či kolikrát úplně nazí a řádí na karnevalu. Tak proč to lidi dělají v našem případě?

A proč jednou v roce nevyrazit a neužít si zábavu? Je to oslava, radost. Já myslím, že to Praha unese a prospějete jí to, karneval oživí ulice. 

Brazilce také nehodnotíme podle toho, že jednou za rok řádí polonazí na karnevalu. Tak proč takto hodnotí nás? diví se spoluorganizátor Prague Pride.
Brazilce také nehodnotíme podle toho, že jednou za rok řádí polonazí na karnevalu. Tak proč takto hodnotí nás? diví se spoluorganizátor Prague Pride. | Foto: Ludvík Hradilek

A.cz: V průvodu nejsou jen gayové a lesby, ale i mnoho heterosexuálů…

Ano, je tam i spousta heterosexuálů. Bývají to naši příbuzní a známí, ale i mnoho cizích lidí, kteří se prostě chtějí bavit. Všichni to berou jako oslavu. Jsme trochu jiní, ale můžeme se spolu úplně normálně bavit.

Ano, jsme nejteplejší festival. Umíme být nad věcí

A.cz: Jak se vlastně ujala preferovaná zkratka LGBT? Přistupuje na ni i širší veřejnost? Chcete ji na Prague Pride nějak zpropagovat?

Sami o tom vedeme velké debaty. Je to mezinárodní zkratka. Je to jen takový pomocníček. Ve většině jazyků se to ujalo, je to terminus technicus, který přesně vyjadřuje to, co má.

A.cz: Setkáváte se ještě často s nekorektním označováním komunity, se zesměšňujícími výrazy, nebo se to rok od roku lepší?

Ano, je to lepší, je to už někde jinde. Třeba v Česku je znát, že už pořádáme třetí ročník Prague Pride. Na druhou stranu, člověk nemůže být až tak moc přecitlivělý. Ženský jsou na to možná háklivější, třeba ten výraz "lesbičky" opravdu nemusí.

Člověk by ale měl mít schopnost nadhledu. Ostatně, nadsázku používáme taky. O Prague Pride mluvíme jako o "nejteplejším festivalu", o průvodu jako o "nejteplejším dnu v roce". Něco jiného je, když se to používá jako nadávka, to pak už problém je.

 

Právě se děje

Další zprávy