Lukáš Rokos, primář ARO v Oblastní nemocnici Kladno
Primář ARO v kladenské nemocnici Lukáš Rokos již svým vyprávěním přispěl do prvního vydání příběhů zdravotníků loni v listopadu. Tehdy ovšem netušil, že nejhorší období covidové pandemie kladenskou nemocnici teprve čeká.
Období letošní vlny covidu hodnotí hlavně jako dobu plnou beznaděje. "Ač se člověk snažil, jak mohl, stejně mu zemřel každý druhý pacient. Často se nám stávalo, že sestřičky odcházely ze směny a opakovaně plakaly. Už měly té beznaděje a vyčerpání dost," říká.
Přiznává, že některé příběhy vženou slzy do očí také jemu. Vzpomíná si třeba na případ pacienta převezeného z Benešova. Kvůli covidu musela do nemocnice také jeho manželka a o dvě malé děti se neměl kdo postarat. Skončily tak u sousedů.
"Naštěstí se z toho oba rodiče dostali. Ale ve chvíli, kdy jsme museli toho pána zaintubovat a věděli jsme, že má manželku v nemocnici a děti u sousedů, tak to byl pro nás strašný tlak. Když jsou v tom malé děti, tak to prožívám - mám doma také malé děti," vysvětluje.
"Podobně jsme přijali pacienta, jehož syn zemřel na covid asi tři týdny předtím. Ten pacient pak také zemřel. Manželka a matka pak zůstala úplně sama," vypráví další příběh.
O to víc lékaře i sestry těší děkovné dopisy, které jim posílají vyléčení pacienti. "Opakovaně se nám stává, že nám lidé volají, že už jsou doma, že jezdí na kole, to člověka povzbudí," dodává.