Nový seriál on-line deníku Aktuálně.cz ve spolupráci s organizací Post bellum připomíná další kapitoly naší novodobé historie, které před 50 lety následovaly a byly už veskrze domácí záležitostí. Šlo o postupné lámání charakterů během období tzv. normalizace. Jedním ze smutných symbolů této éry se stal i slavný běžec Emil Zátopek.
Psal se březen 1969. Československo, obsazené vojsky Varšavské smlouvy a několik měsíců emotivně vzdorující invazi, se začalo postupně propadat do apatie. Z ní ji nevyburcovaly ani zoufalé činy studentů Jana Palacha nebo Jana Zajíce, kteří se v Praze na Václavském náměstí demonstrativně upálili.
Normalizační moc začala poprvé ukazovat svou sílu. Komunistický poslanec Národního shromáždění Vilém Nový veřejně označil Palachův čin za podvod. Student byl podle něj členem organizované skupiny "pětice smrti", za kterou stály prominentní osobnosti tehdejšího Československa jako šachový velmistr Luděk Pachman, novinář Vladimír Škutina, spisovatel Pavel Kohout a studentský lídr Luboš Holeček.
Ti měli Palacha přesvědčit, aby se jen demonstrativně polil tzv. studeným ohněm, který zaujme veřejnost, ale jemu samotnému neublíží. Celá akce se ale podle komunistického poslance zvrtla a Palach neplánovaně zemřel. Pachman, Škutina, Kohout a Zátopek to označili za sprostou lež a podali na poslance Nového žalobu na ochranu osobnosti, podobně jako později Palachova matka Libuše.
"Byl to Emil, kdo nám navrhl, abychom do toho soudu šli. Uvrtal nás do toho," vzpomíná po padesáti letech spisovatel a disident Pavel Kohout. Do soudního sporu s Novým v březnu 1969 šli podle něj ještě plni odhodlání se bránit a usvědčit komunistického poslance ze záměrné lži. S přibývajícími týdny ale nadšení opadalo, až přišlo nečekané finále. Sám Zátopek vzal žalobu zpět a v soudní síni se začal komunistickému poslanci Novému kajícně omlouvat.
"Předstoupil před soudkyni a prohlásil, že žalobu stahuje, protože by pošpinila zasloužilého soudruha i samu KSČ. Načež chytl jeho pravici a pumpoval s ní, až to bylo i Novému vyloženě trapné," vypráví Pavel Kohout.
"Bylo to pro mne obrovské zklamání, větší než samotný výsledek justiční frašky. Skončila jakákoliv solidarita. Lidé začali ze strachu odpadat a měnit názory. Mělo to osudové důsledky," popisuje známý dramatik a spisovatel počátek éry, kterou později historici označili za tzv. normalizaci, jež odstartovala před padesáti lety, v roce 1969.
Sportovní ikona
Emil Zátopek patří dodnes k nejlepším atletům všech dob. Svou běžeckou kariéru odstartoval na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století a brzy se začal nesmazatelně zapisovat do historie světové atletiky.
Vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 stihl jako první člověk na světě vyhrát na trati 5 i 10 kilometrů a vzápětí i v maratonu, který běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň stanovil nový olympijský rekord, což se od té doby nikomu nepodařilo a podle atletických expertů už pravděpodobně nikdy nepodaří.
Pro komunistický režim byla světoznámá "česká lokomotiva" jménem Zátopek vítaným symbolem úspěchu, kterým se chlubila doma i v zahraničí. Běžec patřil k nejpopulárnějším osobnostem své doby, bez nadsázky ke světovým celebritám. Ve jménu úspěšné atletické kariéry navíc s režimem ochotně uzavíral kompromisy.
Stal se vojákem z povolání, v roce 1948 vstoupil do KSČ a o několik let později se stal tajným spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky. 10. června 1950 publikovalo komunistické Rudé právo jeho veřejné prohlášení k procesu se skupinou Milady Horákové (poslankyně národně socialistické strany, křivě obviněná z protistátního puče i terorismu a později popravená - pozn. red.). Trest smrti pro Horákovou i ostatní obviněné označil Zátopek v dopise za "příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován".
"Nikdy nic takového jsme nepodepisovali ani neříkali. Emil se o politiku nezajímal, a když, tak na to spíš doplatil," tvrdí Zátopkova manželka Dana v knize rozhovorů "Staří a nezkrotní" (Triton, 2018) s novinářkou Ivanou Karáskovou. Sám slavný běžec se ale podle historiků od svého prohlášení (možná vynuceného) nikdy veřejně nedistancoval.
Žil hlavně atletikou, v níž dosahoval závratných úspěchů. Během tzv. Pražského jara se stal Emil Zátopek jednou z tváří postupně se uvolňujících poměrů v Československu. "Zvykl si na to, že se ho lidé ptají na názory a že on jim říká, jak to je. Byl totiž jedním z mála, který procestoval svět, avšak dlouho nemohl říct pravdu, kterou venku viděl," připomíná spisovatel a atletův životopisec Pavel Kosatík.
Známý běžec veřejně podporoval reformní křídlo komunistické strany a po 21. srpnu 1968 v ulicích často velmi emotivně protestoval proti sovětské invazi. "Ve svých projevech těkal, bloudil, šlo o jakési lidové a dost jalové rebelství," upřesňuje spisovatel Kosatík.
Normalizační úder
Když nastupující normalizační moc získala v roce 1969 sílu, Zátopek - podobně jako řada jeho dalších současníků - brzy ucítil její tlak. Komunistický režim nechtěl dosavadní aktivní podporovatele Pražského jara hned zavírat do vězení. Pokoušel se je přinutit, aby ze svých dosavadních pozic sami vycouvali a veřejně se káli.
Získat zpět Zátopka bylo pro normalizační moc důležité. Byl vysoce postaveným důstojníkem československé lidové armády a šlo o běžeckou ikonu, známou i v SSSR, na jejíž nejnovější chování si soudruzi z Moskvy opakovaně stěžovali. "Normalizátoři vycházeli z toho, že když si prohlášení či názory těchto známých lidí přečte vašnosta v Pelhřimově či Písku, tak se zachová stejně," vysvětluje spisovatel Pavel Kosatík normalizační taktiku komunistického režimu.
Zátopek tlaku podlehl a během soudu s komunistickým poslancem Novým zařadil potupnou zpátečku. "Odešel z toho (soudní pře s komunistickým poslancem Vilémem Novým - pozn. red.), protože dospěl k závěru, že ta žaloba nemá šanci na úspěch. Což se pak taky ukázalo. Lehko se na člověka plivne. My jsme byli známí, a tak nás režim zneužíval. Takových momentů bylo víc," hájí svého manžela Dana Zátopková v již zmíněné knize rozhovorů s novinářkou Ivanou Karáskovou.
Pro spisovatele Pavla Kohouta zůstává ale slavný běžec dodnes příkladem osoby, "která po mrzké dohodě s mocí odstartovala dvě desetiletí hnusné normalizace". Jiní už nejsou v hodnocení Zátopkových kroků tolik příkří. "Když proti vám stojí velké svině, spousta charakterních lidí to nevydrží. Jsou konfrontování s velkým zlem, kterému neumějí čelit," tvrdí spisovatel Kosatík. Atlet se podle něj zalekl i výhrůžek vězněním. "Ne každý se holt uměl tomu zlu postavit jako například spisovatel Ludvík Vaculík," srovnává Zátopkův životopisec.
Další přízeň totalitního režimu si Emil Zátopek nezískal ani svým veřejným pokáním. Vyhodili ho z armády a někdejší běžecká ikona nemohla nikde sehnat práci. Místo našel až u podniku Stavební geologie, kde šest let jezdil po republice a hloubil studny.
V roce 1977 vystoupil Emil Zátopek v Československé televizi a odsoudil chartisty jako protistátní živly. Stejně jako v roce 1984 americké "imperialisty", kteří podle něj "zkazili" olympiádu v Los Angeles (země tzv. východního bloku ji bojkotovaly - pozn. red.). "Emil Zátopek nebyl Věrou Čáslavskou (slavná čs. sportovní gymnastka, která se během normalizace komunistům postavila - pozn. red.). Lidé si do úspěšného běžce promítají něco, co v něm ve skutečnosti nebylo," dodává historik Petr Blažek.
Černobílé obrazy
Obhájci Emila Zátopka připomínají, že i řada jeho nejbližších kolegů ze soudu s komunistickým poslancem Novým měla s totalitním režimem složité vztahy. Jeho ostrý kritik, spisovatel a pozdější chartista Pavel Kohout byl v mládí nadšeným stalinistou a spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti (StB) až do roku 1962. Šachový velmistr Luděk Pachman zase ideově spolupracoval s komunistickou rozvědkou.
Novináře Vladimíra Škutinu zlomilo opakované věznění po soudu s komunistickým poslancem Novým v letech 1969-70 natolik, že se stal velmi výkonným agentem Státní bezpečnosti. Udal mimo jiné Jana Patočku, filozofa a prvního mluvčího Charty 77, který se v březnu 1977 vracel ze schůzky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Estébákům také Škutina podával hlášení o svých přátelích, spisovatelích Ivanu Klímovi, Ludvíku Vaculíkovi, písničkáři Jaroslavu Hutkovi či chartistovi Petru Uhlovi.
"I tito lidé se ocitli v těžkých situacích a podlehli či v jisté době bezmezně věřili komunistické ideologii. Například Pavel Kohout ale dnes o své stalinistické minulosti otevřeně a velmi kriticky hovoří. Problematické chování Emila Zátopka naopak mnozí z dějin vytěsňují. Nikdy se například nedistancoval od dopisu, v němž se ztotožňuje s trestem smrti pro Miladu Horákovou. Je sportovní legendou, ale ne morálním vzorem pro mládež," uzavírá historik Petr Blažek.
VIDEO: Zátopek mě poslouchal na slovo, vzpomínal první a jediný trenér slavného běžce
