Český šlechtic býval žákem bratrské školy, kvůli kariérním důvodům ale přestoupil ke katolictví. Dosáhl vysokých funkcí u dvora - byl královským komořím a maršálkem, vedl i samotnou českou dvorskou komoru. Při defenestraci utrpěl zranění hlavy, později odjel do Pasova a vrátil se až po Bílé hoře. Věřil, že Habsburkové jsou pro České země nejlepšími možnými vládci. Zároveň měl reputaci odpůrce poněmčování.

Stejně jako Slavata byl i Bořita, známější přídomkem "Martinic", hrabětem. Přiženil se do rodiny nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka, což mu pomohlo v kariéře. Jako jednadvacetiletý se roku 1603 stal královským radou. Platil spíše za horlivého muže než nadaného státníka, jeho kariéru málem zastavilo lpění na podpoře císaře Rudolfa v době, kdy jeho hvězda pohasínala. Po svržení z okna místodržitelské kanceláře utekl do Mnichova a Pasova. Po Bílé hoře se vrátil z exilu a získal zpět úřad karlštejnského purkrabího.

Rytíř, písař a druhý sekretář české dvorské kanceláře. O událostech v Praze osobně informoval císaře Matyáše. Šlechticem se stal až po vyhození z okna svého pracoviště, získal přídomek "von Hohenfall", tedy "z vysokého pádu". Po bitvě na Bílé hoře mohl začít skupovat statky zkonfiskované odpůrcům koruny, díky čemuž zbohatl.

Původně nemajetný hrabě z Thurnu vděčil za svou zámožnost a vzestup dědictví po jiných větvích rodiny. Právě on dokázal přesvědčit císaře Rudolfa k podpisu známého majestátu zaručujícího svobodu vyznání. Odměnou za podíl na sesazení labilního Rudolfa se stal karlštejnským purkrabím - post získal od Viléma Slavaty. Pod Thurnovým vedením vtrhli zástupci stavů na Pražský hrad, kde vyhodili přítomné královské místodržící. Rozhodný a odhodlaný Thurn byl osobností i schopným vojevůdcem. Po porážce na Bílé hoře emigroval, za třicetileté války bojoval dále proti Habsburkům.

Vzdělaný šlechtic, spisovatel, válečník, diplomat i hudebník. Býval dvořanem Rudolfa II., když císař sídlil v Praze. Po jeho sesazení konvertoval k protestantství a tvořil hudební díla. V roce 1618 se v Praze aktivně účastnil povstání českých stavů. V Thurnově armádě velel dělostřelcům, po porážce na Bílé hoře se uchýlil na hrad Pecka, kde byl zadržen vojáky Albrechta z Valdštejna. Byl jedním ze tří šlechticů popravených na Staroměstském náměstí (zbytek ze 27 tzv. "českých pánů" tvořili měšťané a rytíři).

Ambiciózní mladší bratr císaře Rudolfa II. Podíl na moci získal v roce 1608 v podobě vlády nad Rakouskem, Uhrami a Moravou, zatímco Rudolfovi zůstaly Čechy, Lužice a Slezsko. Rudolfův neúspěšný pokus o převrat proti tomuto zřízení v roce 1611 vedl k jeho pádu a korunovaci Matyáše. Ten se ale ukázal jako slabý panovník, nezplodil děti a vláda měla přejít na Ferdinanda Štýrského, jehož protireformační tažení v jiných částech říše ale budilo odpor stavů. Když vypuklo české stavovské povstání, neměl zestárlý Matyáš už prakticky žádnou moc.