Londýn - Ve věku 110 let v neděli zemřela pražská rodačka Alice Herzová-Sommerová, považovaná za nejstarší známou přeživší holokaustu. Podle agentury AP to oznámila její snacha.

Herzová-Sommerová pocházela z židovské německy mluvící rodiny, stala se uznávanou pianistkou a za druhé světové války byla s rodinou internována.

Přežila Terezín i koncentrační tábor, poslední léta života prožila v Londýně.

Herzová-Sommerová zemřela v nemocnici, kam byla přijata v pátek, uvedla její snacha Genevieve Sommerová. Její příbuzná tak zemřela týden před vyhlašováním amerických Oscarů, na které je v kategorii krátkých dokumentárních filmů nominován i snímek o Herzové-Sommerové The Lady in Number 6: Music Saved My Life (Dáma v čísle 6: Hudba mi zachránila život).

"Všichni jsme věřili, že snad nikdy neumře," reagoval na úmrtí hlavní hrdinky dokumentu producent Frederic Bohbot. "Nikdy mě nenapadla myšlenka, 'uvidí ona vůbec ty Oscary?'," dodal.

Alice Herzová-Sommerová se narodila 26. listopadu 1903 do umělecky založené židovské rodiny, mezi jejíž přátele patřili například Franz Kafka či Max Brod.

Na klavír začala hrát v pěti letech. V roce 1931 se vdala za houslistu Leopolda Sommera, s nímž měla syna Raphaela (1937-2001), violoncellistu.

Před druhou světovou válkou byla mezinárodně uznávanou klavíristkou, ale její kariéru ukončil nástup nacismu. V roce 1943 byla transportována i se svým synkem do ghetta v Terezíně. Odehrála zde na 150 koncertů. Manžel zahynul v koncentračním táboře Dachau.

"Na těch koncertech seděli staří lidé, zkroušení a nemocní a oni přišli na ty koncerty a ta hudba byla pro ně stravou. Hudba byla naším jídlem. Díky hudbě jsme zůstali naživu," vzpomínala Herzová-Sommerová později na dobu strávenou v Terezíně. "Pokud jsme mohli hrát, nebylo to tak hrozné," říkala.

Cvičila i po stovce

Po válce se vrátila do Prahy. Jelikož nikdo z jejích blízkých nepřežil, odjela v roce 1949 se synem do Izraele, kde pedagogickou činností přispěla k zachování hudebního odkazu česko-židovských hudebních skladatelů Viktora Ulmanna, Pavla Haase, Gideona Kleina a Hanse Krásy, v jehož dětské opeře Brundibár v Terezíně účinkoval i její syn.

V roce 1986 se odstěhovala za synem do Londýna, kde až do své smrti žila a několik hodin denně hrála na klavír.

Před čtyřmi lety jí český velvyslanec Michael Žantovský předal cenu ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury ve světě. Ještě v té době každý den v 10 hodin dopoledne usedala ke klavíru a tři hodiny denně hrála.

Životní příběh Alice Herzové-Sommerové se stal předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockeho "Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herz-Sommer".

Těšila se z každého prožitého dne a byla přesvědčena, že přežila právě díky svému pozitivnímu přístupu k životu. Redaktoru britského deníku The Guardian v nedávném rozhovoru řekla: "Vždycky jsem byla optimistkou a věřím, že smích je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám, že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho zopakuji."