Deník Aktuálně.cz se pokusil na tyto otázky odpovědět. Na předních pozicích obou statistik se objevila i jména málo medializovaných poslanců. Poslanecké "celebrity" naopak často končí na chvostu tabulky.
Infobox
- Hlavními kritérii pro posuzování poslanecké aktivity byla účast na hlasováních a počet předložených návrhů zákonů.
- Hodnoceni byli ti zákonodárci, kteří zasedali ve sněmovně od začátku funkčního období.
- Mezi navrhovatele zákonů jsme naopak nezapočítávali ministry ve funkcích poslanců, protože jejich návrhy byly v drtivé většině vládní.
Nejvzornější docházka? Komunisté
Nejlepší docházkou se mohou pochlubit komunisté, kteří byli v průměru při hlasování přítomni v 89 procentech případů. Jejich klub má také ve svém středu vůbec nejdochvilnějšího zákonodárce Svatomíra Recmana, kterému k absolutní účasti chybělo pouhé jedno procento.
Zbylé individuální "stupně vítězů" si také rozebrala levice: tentokrát sociálnědemokratická. Druhý skončil Antonín Seďa (98,3 %) a "bronzovou" pozici získal Jiří Třešňák (97,6 %).
Čím to je, že právě levice chodí do sněmovny nejčastěji? "U komunistů funguje přirozená vnitrostranická disciplína," míní politolog Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně.
U sociálních demokratů jednoznačný důvod nevidí. Zároveň ale dodává, že jejich klub se hlavně při důležitých hlasováních snaží působit jednotně.
Nižší účast pravicových zákonodárců při hlasování pak Mareš spatřuje mimo jiné v řadě jejich aktivit mimo Poslaneckou sněmovnu.
Známí poslanci a ministři často chodili méně
Celkový docházkový průměr poslanců činí 83 %. Není možná ani velkým překvapením, že známé osobnosti z řad poslanců často končí pod touto hranicí.
Například unionista Zdeněk Kořistka, o kterém se neustále hovoří v souvislosti s údajnou korupcí ze strany ODS, chyběl při třetině hlasování a za celou dobu plnění svého mandátu (dva roky) předložil jediný návrh zákona.
Pod průměrem skončili i další mediálně viditelní politici: třeba exministr zahraničí Jan Kavan (68 %), občanský demokrat Ivan Langer (69 %) či komunistka Kateřina Konečná (71 %).
Nepříliš lichotivě dopadlo hodnocení docházky pro ministry, kteří zároveň plnili poslanecký mandát. Hlavně za Grossovy vlády se hodně diskutovalo o tom, zda jsou obě funkce plně slučitelné.
"Podle mě slučitelné jsou. Záleží na konkrétním ministrovi, jak to zvládá," myslí si politolog Mareš. Dodává také, že u nás funguje silná vazba ministrů na parlament.
Nad průměr se z členů vlády vyhoupl pouze Zdeněk Škromach. Nejhůře naopak dopadl předseda Unie svobody Pavel Němec, který dorazil pouze na 38 % hlasování, což je ze všech poslanců vůbec nejméně.
Poslanecká práce: Nejen hlasování
Důležitost účasti na hlasováních nelze podle Mareše podceňovat, ale ani z ní vytvářet jediné měřítko poslanecké práce. Velmi podstatná je i práce ve výborech.
Aktivitu zákonodárců lze také posuzovat podle počtu předložených návrhů zákonů. Podle tohoto kritéria nejlépe obstáli lidovci. Každý člen jejich klubu podal v průměru 22 předloh. Na opačném pólu statistiky figurují vládní sociální demokraté se sedmi návrhy.
Zákonodárskými "hvězdami" jsou často nepříliš známí poslanci. Výrazně přes dvacet předloh se dostali například křesťanští demokraté Hanuš a Vícha nebo poslanci Hasil a Suk z ODS. Kromě lidovce Víchy svá sněmovní křesla obhájili.
Jiří Hanuš - jednička královéhradecké kandidátky KDU-ČSL - svoji pracovní aktivitu považuje za samozřejmost a nikterak výjimečný si nepřipadá. "K poslaneckému mandátu to prostě patří," řekl staronový poslanec deníku Aktuálně.cz.
A skutečnost, že se média na jeho tvář příliš nezaměřují, vůbec neřeší. Skromně dodává: "Mě to nemrzí. Nejsem z těch, kteří se rádi poslouchají. Podstatné pro mě je, co si o mně myslí lidé."
