reklama
 
 

Zeman by se měl přestat navážet do ČSSD. Není to nepřátelská tvrz, říká premiérův poradce Novotný

18. 6. 2017
ČSSD má Oto Novotný doslova v malíčku. Člen poradního sboru premiéra Bohuslava Sobotky byl řadu let politickým rádcem jejích předsedů a šéfů vlád. Sobotkův odchod z čela Lidového domu sledoval z bezprostřední blízkosti a má výrazné názory na řešení propadu voličských preferencí ČSSD. "Výměna volebního lídra ČSSD v tuto chvíli a v naději na výraznější zvýšení důvěry ve stranu nebude stačit," domnívá se. ČSSD se podle Novotného bude muset představit i jako nositelka výraznějších společenských změn v konfrontaci s přísliby, které nabízí Andrej Babiš.
Doporučujeme

Dá se nyní opakovat úspěch předchozích dvou "přepřahání" v čele ČSSD, tedy v roce 2001 (Zeman/Špidla) a 2005 (Gross/Paroubek), nebo vidíte rozdíl a tedy větší rizika?

Situace je dnes mnohem komplikovanější.

V oněch letech byl celkový voličský potenciál ČSSD nad třicet procent, situace ve společnosti nebyla poznamenána silnou nedůvěrou v mainstreamové strany tradičního politického spektra. Problém ČSSD se tak dal redukovat víceméně na problém personální či problém lídra.

V současné době je voličský potenciál ČSSD řádově o polovinu menší a v zemi, stejně jako v celé Evropě, tradiční mainstreamové strany na levici i na pravici zažívají silnou krizi důvěry.

Proto si myslím, že výměna volebního lídra ČSSD v tuto chvíli a v naději na výraznější zvýšení důvěry ve stranu nebude stačit.

Ve volební kampani se bude muset ČSSD představit jako nositelka výraznějších společenských změn v konfrontaci s přísliby, které nabízí Andrej Babiš.

Milan Chovanec a Lubomír Zaorálek nejsou žádné neznámé tváře, jako byl třeba Jiří Paroubek v roce 2005, který měl čím překvapit. Může veřejnost čekat překvapení od pánů Zaorálka a Chovance?

Jiří Paroubek nebyl v roce 2005, když se stal premiérem po Stanislavu Grossovi, až tak neznámou tváří.

Šlo o jednu z postav znovuobnovení strany v roce 1989, o jejího bývalého ústředního tajemníka, kandidáta na předsedu v roce 1993 a úspěšného komunálního politika.

Ani Zaorálek a Chovanec nejsou v politice nováčci a mají svoji politickou osobitost. Jsou každý jiný než Bohuslav Sobotka. Lubomír Zaorálek má podle mě ideově mnohem blíže k premiérovi Sobotkovi než Milan Chovanec, takže tady by mohla být určitá kontinuita.

Zaorálek vždy vystupoval jako představitel liberální proevropské levice a měl by v tom pokračovat. Chovanec je představitelem spíše národoveckého konzervativního křídla strany. Důležité je, aby se tyto dva směry nedostávaly do rozporu.

V tuto chvíli se hlavně obávám, aby levicový konzervativismus nedegeneroval v nacionální socialismus, což je nebezpečné pokušení pro sociální demokracii v čase takzvané migrační krize.

Chovanec i Zaorálek mají blíž k Hradu, umějí s ním mluvit. Nedostane se ČSSD pod jejich vedením do vleku Miloše Zemana a jeho názorů?

To uvidíme.

Připadalo by mi to absurdní za situace, kdy neuplyne takřka jediný den, aby se prezident nějak nenavážel do ČSSD. Bohuslava Sobotku měl dokonce zařazeného na seznam "zrádců" z prezidentské volby 2003 a má potřebu si s ním neustále vyřizovat účty.

Jsem přesvědčen, že premiér tuto potřebu neměl, vždy upřímně chtěl mít s Hradem klidné a korektní vztahy. A pokud měl na některá témata jiné názory než prezident, snažil se být věcný a co nejméně osobní.

Vždy to však byla jednosměrná ulice. Koneckonců jsme viděli, jak se prezident na Hradě zachoval vůči premiérovi při nedávných událostech kolem demise Andreje Babiše.

Osobně bych si přál, aby prezident začal přistupovat k ČSSD jako k autonomní politické jednotce, jejíž vedení a kurz je třeba respektovat.

A nikoli jako k nepřátelské tvrzi, kterou je třeba neustále dobývat a ještě se za účelem oslabování ČSSD spojovat s pravicovým oligarchou Babišem.

Nedávno jste uvedl, že ČSSD je zralá nejen na personální změnu v čele, ale na hlubší, komplexní obměnu. Může začít už před volbami?

ČSSD se nestane opět mainstreamovou stranou od středu nalevo, pokud neprovede hlubší změny v organizaci stranického života a v komunikaci s veřejností.

Do voleb musí rozhodně konsolidovat funkční volební tým a zahájit proces, aby se Lidový dům opět stal centrem řízení strany.

Po volbách však stranu čeká diskuse o rozsáhlejších změnách, které lze shrnout do několika základních oblastí - program, výchova, vzdělávání a výběr lídrů na všech úrovních, demokratizace sestavování kandidátek a volebních procedur, moderní PR a marketing.

Může ovšem být ona proměna ČSSD uskutečněna shora? Nebylo by lepší, kdyby ji odstartoval spíš zdola sami řadoví členové?

Tyto změny samozřejmě nemohou být nějakým technokratickým procesem aplikace "souboru opatření" shora v naivní naději, že pak to bude bezproblémově fungovat.

Půjde o konfliktní proces diskusí a konzultací; proces demokratický za účasti všech členů strany a nejlépe i sympatizující veřejnosti.

Východiskem musí být zásadní ujasnění postavení demokratické levice v současném světě, konkrétně pak postavení ČSSD v České republice. Půjde o proces experimentální, kdy budeme muset zkoušet nové cesty a prostředky, jak obstát.

Výsledek není jistý. Podstatné je, aby strana našla co nejrychleji dostatek sebevědomí vydat se touto cestou. V minulosti vždy, když takto o sobě přemýšlela a pak podle toho jednala, měla úspěchy.

Ale kdo v ČSSD má být nositelem takové debaty a změny?

Jsem přesvědčen, že v tomto procesu se musí prosadit nová generace sociálních demokratů, která má nápady a srší energií a nadšením věci měnit.

Vkládám velkou naději do spolku Idealisté.cz. a do Mladých sociálních demokratů.

Dnes převažující konzervativní obraz strany opírající se o starší členy a starší generace voličů musí být vyladěn liberálnějším obrazem mladých, moderně přemýšlejících členů a voličů.

Nevidíte dnes zpětně jako chybu, že ČSSD šla po volbách 2013 do koalice s hnutím ANO?

Rozhodně ne. Povolební situace nedávala šanci sestavit jinou stabilní a programově spřízněnější vládu.

Věděli jsme, že vzniká nová vládní sestava, která je de facto velkou koalicí, což tady ještě v minulosti nebylo. Věděli jsme, že nám v hnutí ANO ve vládě vyroste silný konkurent a že zvláště s blížícími se volbami bude tuto vládu stále obtížnější udržet.

Přesto byla tato vláda jednou z nejúspěšnějších v polistopadové historii a teprve třetí, která dokončí svou misi v řádném volebním období.

To je s ohledem na její velkokoaliční formát projev skutečného politického umu, za který zaslouží obdiv především premiér.

Jistě je takové vládnutí obtížnější, než když má jedna z koaličních stran výraznou převahu svých ministrů, anebo si nekonfliktně proplouvá na základě "opoziční smlouvy".

Neměla však vládní spolupráce ČSSD s ANO skončit už loni po kauze Čapí hnízdo?

Kauza Čapí hnízdo byla prvním vážným signálem, že volební heslo Andreje Babiše "řídit stát jako firmu" pouze maskuje pozadí hlavních důvodů, proč vstupuje do politiky.

Totiž, že na tom jeho Agrofert může slušně vydělat. A jestli měl premiér vyhodit hnutí ANO z vlády a rozbít tak koalici, vyvolat předčasné volby, destabilizovat politický vývoj země, když se ji hospodářsky začíná dařit?

Můžete snášet milion argumentů, proč jsme to měli udělat, můžeme oponovat miliony argumentů, proč jsme to neudělali. Neudělali jsme to.

Později jsme navrhli, a sněmovna přijala, novelu zákona o střetu zájmů, která výrazně omezuje možnost členů vlády podnikat včetně médií. Andrej Babiš tak byl nucen se zbavit svého rozsáhlého podnikatelského impéria, jakkoli k tomuto závěru můžete připsat mnoho otazníků.

Proč podle vás dochází k úbytku voličů ČSSD zrovna v posledním roce, po bitvě o policejní reformu v červnu 2016? Je důvodem úspěšná konkurence čili hnutí ANO Andreje Babiše, nebo chyby Bohuslava Sobotky?

K úbytku voličů ČSSD dochází kontinuálně od roku 2010.

V důsledku zrušení předčasných voleb na podzim 2009, které mohla ČSSD přesvědčivě vyhrát, dochází do června 2010 k oslabování bipolárního pravolevého dělení voličů na silné segmenty voličů ČSSD a ODS a k nástupu populistických stran.

Nejprve Věcí veřejných, které v roce 2013 vystřídalo hnutí ANO. Nepřikládám jiným příčinám nynější převahy hnutí ANO nad ČSSD zdaleka takovou váhu.

"Bitva o policejní reformu", jak to nazýváte, není faktorem, o kterém můžete říci, že sehrála v trendu poklesu preferencí ČSSD nějakou zásadní roli. To je epizoda.

Spíše tady dlouhodobě vyvstávaly chronické potíže fungování strany zasahující celou její strukturu, které ji zbavovaly schopnosti promyšleně reagovat na společenskou dynamiku.

Strana se takřka výhradně soustředila na dobré vládnutí, kde podle mě velmi dobře obstála, ale nikoli na udržování svého efektivního chodu.

Premiér Sobotka chyby neudělal?

Kdo je nedělá?

Uvědomme si, že jako premiér bojoval na čtyřech frontách. Za standardních podmínek premiér koaliční vlády bojuje na jedné frontě - proti opozici. Sobotka, aby udržel vládu, musel svádět zápasy ještě proti opozičnímu hnutí ANO, které se od počátku proti ČSSD ostře vyhraňovalo.

Dále pak proti neustále rebelujícímu prezidentovi a nakonec i proti své "páté koloně" ve straně, o které sám pan Zimola hovoří jako o "klice, která měla zájem v budoucnu převzít vedení sociální demokracie".

Premiér Sobotka byl vystaven dennodenně ohromným psychickým zkouškám, aby tohle vše zvládl.

Nakonec se rozhodl, že nejdůležitější je věnovat veškeré své síly na zdárné dokončení vlády. Proto došlo k rozdělení rolí ve vedení strany.

Během debat o tom, zda by se Bohuslav Sobotka měl vzdát vedení ČSSD, padalo poměrně často jméno šéfa Českomoravské komory odborových svazů Josefa Středuly. Myslíte si, že by se zrovna on mohl či měl nějak zapojit do chystané proměny sociální demokracie?

Považuji Josefa Středulu za vynikajícího odborového předáka, který má k hodnotám a programu sociální demokracie velmi blízko.

Není to klasický odborář, který se soustřeďuje jen na ochranu pracovních míst bez ohledu na vývojovou dynamiku průmyslu a trhu práce. Osobně si jej velmi vážím za to, že se nechová prvoplánově populisticky jako mnoho významných osobností politického a společenského života v diskusích o řešení takzvané migrační krize.

Dokázal bych si jej představit jako osobnost v budoucím vedení sociální demokracie. Ale zda je ochoten se v tomto směru angažovat, to je na jeho svobodném rozhodnutí.

Emoce a charisma nebyly silnou stránkou Bohuslava Sobotky, říká senátor Jiří Dienstbier /ČSSD/. | Video: Filip Horký |  08:44

Související

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama