Analýza - Když zákonodárci v únoru volili prezidenta na dalších pět let, nemohli mít pochybnosti o tom, že bude účinně brzdit českou účast na evropské integraci. Diplomacie se bude pohybovat mezi pevným jádrem Evropy a Spojenými státy, respektive zeměmi na evropském okraji.
Stát bude udržovat dobré vztahy s tuzemskými podnikateli a také tradiční sociální model, který preferuje vydělávajícího otce a matku v domácnosti.
Klausovo prezidentství nepochybně zvyšuje šance ODS na obhajobu vítězství v parlamentních volbách za dva roky.
Naopak - není příliš pravděpodobné, že Klaus výrazně zasáhne do soudního systému.
Únorovou sázkou na staronového prezidenta vsadila Česká republika na jistotu, byť bude zaplacená stažením na periferii vznikajícího evropského hospodářského molocha.
Zde se můžete jednoduše dostat na jednotlivé kapitoly analýzy:
- S eurem nás čeká letitý odklad
- Jaká bude prezidentova zahraniční politika?
- Václav Klaus a ekonomika
- Akcent na tradiční hodnoty
- Politický dopad
- A jak dál v soudnictví?
Euro, desetiletý odklad
Minimální bude především šance, že Česko přijme během příštích deseti let evropskou měnu. O přechodu na euro spolurozhoduje sedm členů rady centrální banky a vzhledem k tomu, že pět z nich bude Klaus jmenovat v roce 2011, je tak jisté, že do roku 2017 v ní budou převažovat příznivci zachování koruny.
Koordinátor přijetí eura v České republice Oldřich Dědek už před časem upozornil, že tím prodělají především firmy, které ztrácejí zisk při převodech z eura na koruny a navíc se musí zajišťovat proti kurzovému riziku. Podniky tak přijdou o částku ve výši dvou procent HDP.
Prohlédněte si fotopříběh z Klausovy páteční inaugurace
Klause však už během nedávného volebního klání s Janem Švejnarem politiky upozornil, že podle něho je ochrana tuzemské ekonomiky vlastní měnou nezbytná: "Budu podporovat existenci naší vlastní měny tak dlouho, dokud to pro občany České republiky bude výhodné," pronesl ke společnému zasedání poslanců a senátorů. Přidal se tím k převládajícímu postoji polských a maďarských politiků, kteří si nepřejí euro s poukazem na to, že po přechodu na společnou měnu by měli Češi, Poláci či Maďaři také v nominálním vyjádření několikrát nižší mzdy a důchody, než například Němci.
Prezident zn. Visegrád
S polským prezidentem Lechem Kaczyńským bude pěstovat i další společnou vlastnost: Dobré vztahy k zemím, které žádají o vstup do Evropské unie. Ani on však nebude zván do nejdůležitějších evropských metropolí.
Připomeňte si volební bitvu
Klaus je známý cestovatel a měsíčně navštíví dvě až tři cizí země. Nevytvořil si nicméně blízký vztah s žádným ze světových politiků. V afrických a asijských zemích se představuje jako představitel členského státu Evropské unie, v zemích jako Turecko a Ukrajinu slibuje podporu při úsilí o vstup do EU.
Jako národně uvědomělý politik vytrvale varuje zájemce o vstup před bruselskou byrokracií, která likviduje národní státy a není pod demokratickou kontrolou. Nazval tento nebezpečný postoj Bruselu "europeismem" a prohlásil, že je horší než islamismus. (více zde)
Pro tento svůj názor hledá spojence v okrajových zemí unie, jako jsou Finsko a Španělsko. V zemích evropského jádra, jako jsou Německo nebo Francie, má sklon poučovat o nebezpečí evropské byrokracie, a proto tam nebývá zván na diplomatické úrovni.
Klaus nezmění hlavní směr české politiky v Evropě. V příštích letech bude posilovat dojem z České republiky jako členského státu, který občas neplní příliš dobře své úřední povinnosti, přesto poučuje ostatní. Tato pověst může například způsobit, že české předsednictví unie přinese jen minimální výsledky.
Klausova politika má na druhé straně výhodu opatrných kroků: pokud Evropskou unii zachvátí politická krize a další postup integrace zkrachuje, stane se český model víc populární.
Patron domácího kapitálu
Občanští demokraté udržují dobré vztahy s tuzemskými podnikateli a Václav Klaus zůstane jejich patronem. K jeho utužení přispěl tím, že obhájil svůj názor, podle kterého byla česká ekonomická transformace devadesátých let úspěšná.
Jeho soupeř Jan Švejnar sice srovnáním postkomunistických ekonomik došel k názoru, že Češi mají vinou Klausovy reformy o pětinu nižší HDP, než mít mohli, kdyby postupovali obdobně, jako okolní země.
Poslanci a senátoři nicméně zvolili prezidentem člověka, který těsně před volbou v rozhovoru pro Aktuálně.cz potvrdil: "Neopakovatelný proces transformace od komunistické ekonomiky v ekonomiku tržní měl tisíce momentů, prvků, rovin, úloh a my jsme je zvládli lépe než kdokoli jiný."
| Celý rozhovor prezidenta pro Aktuálně.cz: Václav Klaus exkluzivně: Euro? V tuto chvíli bláhovost |
Tím se Klaus stal úspěšným mluvčím českých kapitalistů, kteří bez výjimky začali svůj kapitál shromažďovat v devadesátých letech.
Dnes má Česko méně národních korporací, než Maďaři, nebo Poláci. To může napravit částečná privatizace sociálních a zdravotních služeb, které mohou být prodány do českých rukou. Klaus se proto nebude protivit Topolánkovým reformám, které vedou tímto směrem.
Nová nota: křesťanská rodina
Během únorové volby Klaus překvapil novou politickou notou, když se přihlásil ke konzervatismu v rodinné politice. Zdůraznil přitom, že nejde o úlitbu volitelům KDU-ČSL.
"Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úcty ke každému lidskému životu, nevolte mne."
Doplnil ještě: "Chcete-li žít v budoucnosti, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice chodit jen páry k registraci, pak toto není můj program."
Fakticky se přihlásil ke stávajícímu sociálnímu modelu, který Česko sdílí s ostatními zeměmi střední Evropy. Předpokládá úplnou rodinu, kdy žena zpravidla zůstává v domácnosti.
Zároveň tak odmítl skandinávský či francouzský model, který netrvá na instituci manželství a dává ženám víc možností, jak spojit profesní kariéru a výchovu dětí.
Hájit tradiční sociální model bude obtížné, protože právě středoevropské země trpí na rozdíl od Skandinávie a Francie propadem porodnosti.
Naděje pravice 2010
Volitelé Klause předpokládají, že prezident nebude zcela nadstranickým. Může to ovlivnit parlamentní volby po francouzském příkladu, kdy sněmovnu ovládne vždy jen ta strana, která má již prezidenta.
V České republice platí francouzský vzor do té míry, že ODS ztrácela volby v dobách, kdy byl prezidentem její nepřítel Václav Havel a zvítězila až po té, co se stal hlavou státu její čestný předseda.
Jeho účast na volební kampani 2006 nebyla jen platonická, když po Topolánkově vzoru označil souboj ODS s ČSSD za konflikt demokracie s dědictvím komunismu. V předvolebním rozhovoru s Mf Dnes tehdy pranýřoval spolupráci ČSSD s KSČM jako bezprecedentní po listopadu 1989: "Díky Paroubkovi se stala KSČM relevantním hráčem. Počkejme na pátek a sobotu, zda tuto úlohu komunistům přisoudí i voliči," prohlásil.
Po volbách pak dal šéfovi ODS opravný pokus na sestavení vlády.
Klausovo stranictví však zůstane omezeno do té míry, že bude respektovat ústavní zvyklosti, které sám vytvořil.
Nepřehlédněte:
| Speciál: Co vás nemělo minout k volbě prezidenta na Aktuálně.cz |
Když v roce 2005 zablokoval snahu Stanislava Grosse rekonstruovat vládu bez dosavadních koaličních partnerů s tichou podporou KSČM, zřejmě by komplikoval život i Topolánkovi, kdyby chtěl vyloučit z koalice Zelené.
Podle zvyku by šéf ODS musel požádat o nové pověření sestavit vládu.
Špatné vyhlídky proti soudcům
Nově zvolený prezident bude chtít napravit svou porážku ve sporu se soudci. Počátkem roku 2006 se pokusil odvolat předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou, zabránili mu v tom však ústavní soudci. Podle nich smí prezident předsedu Nejvyššího soudu jmenovat, nemůže ho však odvolat. (více zde)
Klaus jmenuje také ústavní soudce. Činí tak se svolením Senátu, který navíc od předloňska plně ovládá ODS. Mohl by tedy za nové soudce bez překážek dosadit právníky, kteří by odvolání Brožové připustili.
Jenže ze všech patnácti soudců dostane Klaus šanci nově jmenovat už pouze dva, a to ještě za čtyři roky.
