Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové,

ODS prý stojí na rozcestí. Opakují to média, slyšeli jsme to na našich sněmech, mluvit se o tom bude po celý tento kongres.

Na rozcestí? Ne, ne, vážené kolegyně a kolegové. ODS již toto rozcestí minula. Přešla je a teď jen slyší vzdálené volání našich voličů, sympatizantů i značné části našich takzvaně řadových členů.

To oni stojí na rozcestí. Čekají tam stále ještě na nás a doufají, že se vrátíme zpět. Je na nás, delegátech kongresu, zda toto volání uslyšíme nebo si jenom zanadáváme na nějakou hloupou ozvěnu a půjdeme dál do bezvýznamnosti.

Je to zlomové rozhodnutí - ti lidé, kteří na nás čekají - jsou dnes velmi ostražití. Jsou zkušení, vyrovnaní, chytří a s pevným hodnotovým životním žebříčkem. Nakonec, co bychom od nich čekali proboha jiného! Jsou to přece naši voliči. Vždy, když jsme o nich mluvili, používali jsme podobné charakteristiky. Ne že jsme je tak pouze my viděli. Oni se celé roky, kdy nás podporovali, podle těchto charakteristik chovali.

Chovali se tak vždy, když ODS stála na rozcestí, doprovázeli ji, když se vydala správným směrem.

Podporovali okamžitě a intuitivně reformní mladou ODS, která jako hegemon porevoluční celospolečenské transformace nesla obrovskou tíhu tohoto přechodu od komunisty rozvráceného duchovního i hospodářského života naší země.

Podporovali ODS jako klidnou a principiální stranu při nekonfliktním rozdělení ČSFR, ačkoli pro mnohé z nich byla tato změna psychologicky velmi těžká.

Podporovali ji v neuvěřitelné míře v nelehkých dobách štěpení ODS, v letech 1996, 1997. Možná tehdy poprvé nám zahrozila nebezpečná sněť takzvané nepolitické politiky.

Podporovali ODS v dlouhých osmi letech, kdy byla v opozici, protože věděli, že drží nad vodou nezpochybnitelné ideje svobody jednotlivce, osobní odpovědnosti a úcty k osobnímu vlastnictví. Zůstali při nás celých těchto osm let, v nichž ČSSD programově demontovala vše, na čem jim v jejich životech záleželo.

U všech těchto rozhodnutí, na všech těchto rozcestích byli s námi. Ne ze setrvačnosti, ne z lenosti přemýšlet, ne z pohodlnosti nebo prospěchu. Bylo to proto, že cítili, že máme společnou cestu.

Ale nyní se zastavili. Zastavili se na našem možná posledním rozcestí. Na rozcestí kredibility, slušnosti a odolnosti vůči různým zákulisním vlivovým skupinám, na rozcestí arogance moci, zpupnosti a třeba též kupčení s hlasy uvnitř ODS.

Stojí a čekají. Už třikrát na nás volali: u krajských voleb v roce 2008, poklesem preferencí na sklonku loňského a zvláště počátku letošního roku a naposledy před třemi týdny, během parlamentních voleb. Dostali jsme tři varování. Dvě ve smyslu chytrému napověz, poslední ve smyslu hloupého, pardon hloupému - řekněme - ukaž.

800 tisíc našich bývalých voličů řeklo: "Zklamali jste nás, máme kam jít. Vy se buď dáte dohromady nebo nás ztrácíte navždy."

Ti nejvěrnější i ti, kteří skřípali zuby, nám nakonec dali opět šanci. Ale podmíněně. Řekli nám: "Náš hlas má velkou cenu a víme to. Nedáme jej zadarmo. Budeme to my, kdo si vybere poslance. Nebudou to vaše mnohdy podivně poskládané kandidátní listiny." A nastalo kroužkování.

Jejich hlas nemohl znít jasněji. Během dvou dnů a pomocí kroužků změnili politickou mapu. Pochopili jsme to do všech důsledků? Víme, co od nás čekají a jak málo času na to máme?

Dávají nám čas do podzimu. Musíme jim vrátit víru v to, že žijí ve férovém státě. Co to znamená? Třeba to, že s jejich penězi budeme zacházet stejně opatrně jako se svými. Vždyť za daně si lidé kupují od státu servis. Velmi á lenost. A prošlé či podřadné zboží již nechtějí. I to nám v těchto volbách jasně řekli.

Nejsou zvědaví na to, aby financovali nejdražší dálnice široko daleko, nechtějí, aby se ohýbalo a znásilňovalo právo. Budou solidární pouze s takovým státem, který je nebude přehlížet ani okrádat. Budou počítat jen s těmi politiky a stranami, které to pochopí.

Míra jejich tolerance se naplnila. Pokud je tu však někdo, kdo toto varování neslyší nebo nechce slyšet a jít dál cestou, kam už za námi nikdo nepůjde, jsem připravena mu připomenout, jakou ODS chtějí naši voliči, jakou chci i já.

Je to ODS proreformní, před kterou stojí těžké úkoly důchodových, zdravotních, školských i rozpočtových reforem. A ona to zvládne.

Je to ODS soustředěná, čitelná a předvídatelná, která dělá to, co říká - ve všech dobře známých omezujících mantinelech koaliční spolupráce.

Je to ODS, která není manipulovatelně z příšeří řízena podivnými osobami takzvaného byznysu. Takzvaného, protože se skutečným podnikáním jejich aktivity nemají nic společného.

Je to ODS, která se vrátí ke svým voličům, kteří na ni ještě na onom pomyslném rozcestí čekají.

Je to ODS, která tyto dva dny nepromarní. Jiné, lepší, za ně nedostane. Odejde odtud silná, bude stát směle, klidně a bez obav za svým předsedou.

V roce 2006 jsem vám připomněla zápletku slavného filmu Dobrodružství Britanicu. Nabádala jsem, abychom společně přestřihli ten nebezpečný oranžovorudý drát.

Dnes myslím na jiný film. Na krásný film o Forrestu Gumpovi. Sedí na lavičce, čeká na autobus. Střídajícím se lidem vypráví svůj životní příběh. K zemi se snáší peříčko a on nabízí čokoládové bonbony svým posluchačům. A slovy své mámy připomíná: "život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co na tebe vyjde."

V každých volbách si pravicoví voliči vybírali z bonboniéry čokoládu se značkou ODS. Letos mnozí z nich sáhli po jiné. Třeba nevědí, co na ně čeká. Třeba existuje šance, že ochutnají, a rádi se k té staré dobré značce ODS vrátí. Udělají to však pouze v případě, že jim ji nabídneme nejenom ve slušném obalu, ale také s nezkaženým vnitřkem.

Já myslím, že by to mohlo vyjít, že máme jít touto cestou. Zítra budeme vědět více.

Děkuji vám.

Miroslava Němcová, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR