Miroslav Kalousek, nejvíc kritizovaný politik posledních dnů, vysvětluje v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz, proč porušil předvolební sliby a chystal se KDU-ČSL přivést do menšinové vlády s podporou komunistů.
Bývalý předseda lidovců a šéf jejich poslaneckého klubu nemohl odpovídat online, protože se chystá co nejdříve odjet na venkov.
"Koncept menšinové vlády jsem své straně předkládal jako předseda s odpovědností za stranu, která se ocitla v nějaké situaci a on ji při svém odchodu nechtěl a nemohl nechat bez alternativy. Zdůrazňuji, že z té funkce bych odstoupil, i kdyby strana můj plán akceptovala," říká expředseda KDU-ČSL.
Představuje také dlouhodobou vizi pro svoji stranu - spojit se ODS. "KDU-ČSL musí mít dlouhodobou perspektivu ve chvíli, kdy na politické scéně vzniká nová realita. Vzniká bipolární prostředí, kde je jen černá a bílá, kde se rozhoduje pouze mezi Paroubkem a Topolánkem, mezi Losnou a Mažňákem. To ohrožuje všechny malé strany a ty musí najít strategii, jak se s tím vyrovnat. Ve své vizi jsem sledoval plán CDU/CSU," prozrazuje Miroslav Kalousek s tím, že tento plán není mrtvý, přestože s ním nesouhlasí moravská část lidovců.
Nejtěžší rozhodnutí v životě
A: Zůstanete šéfem klubu?
Do té doby, do které si to členové budou přát, nebo do té doby, dokud nezvážím, že práce v rozpočtovém výboru mě zatěžuje do té míry, že obě role nezvládnu.
A: V rozpočtovém výboru budete řadovým členem?
Ano. To je práce, kde je moje kompetence veřejně známá.
A: Udělal jste v poslední době nějakou významnou chybu?
Bylo to nesmírně těžké a nesmírně kontroverzní rozhodnutí. Nejtěžší v mém životě, bez diskuse. Takže jsem byl samozřejmě připraven na velkou vlnu kritiky. Než byl koncept vlády s ČSSD zveřejněn, tak jsem to konzultoval s nejbližšími přáteli. Přiznám se, že některé věci mě zaskočily. S těmi jsem nepočítal.
V tom okamžiku jsem byl přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí a čím déle čelím kritice, tím víc se utvrzuji, že to bylo správné, nezbytné a jediné možné řešení, a že jsem své straně v dlouhodobém výhledu prospěl. Jen jsem nepočítal, že za to tak draze zaplatím.
A: I když člověk nechá stranou emoce, rozhodně to bylo překvapení, že pravicový politik...
Jsem křesťanský demokrat, ale určitě nejsem levičák.
A: ...navrhne jako řešení povolebního patu levicovou vládu s podporou komunistů. Jak jste k tomu došel?
O podporu nešlo. Kdybych nechtěl být upřímný, tak jsem se mohl na té tiskovce kroutit a říkat: my jednáme o vládě jen se sociální demokracií a o toleranci budeme jednat se všemi, ale každý, kdo umí počítat do dvou set a počítá s logickou reakcí ODS, tak viděl, že by museli komunisté opustit sněmovnu. Aniž to s nimi někdo konzultoval. Ten projekt s tím musel počítat.
A: Jak ale vysvětlíte ten rozpor, že pravicový politik vidí budoucnost v levicové vládě?
Byl to moment nesmírně těžkého a zodpovědného rozhodnutí. Bylo to osobní porušení volebního slibu z pozice předsedy strany a to byl ten důvod, proč jsem říkal, že ať to dopadne jakkoliv, tak musím odstoupit. Ale neexistovalo žádné jiné řešení, které by zabránilo, aby byla uzavřena bilaterální smlouva mezi ODS a ČSSD. A prostředí té bilaterální smlouvy jsem pokládal pro KDU-ČSL za naprosto smrtící.
Zdůrazňuji, že obrat ODS k sociálním demokratům nevidím jako podraz, byla v těžké situaci, ale má politická mise byla vyčerpána. Nebylo nic lehčího, než odstoupit. Ale v té chvíli se měla smlouva podepisovat a já jsem si představoval prostředí, do kterého se dostane KDU-ČSL. Nedávalo jí to sebemenší šanci.
Ne proto, že by byla v opozici, opozice může stranu velmi posílit, ale protože to bylo uspořádání, kde není jasné, kdo je ve vládě a kdo je v opozici. Obě nejsilnější strany vládnou společně, přitom jedna předstírá, že je stranou opoziční. Takže na veřejnosti a v parlamentu odehrávají tu hru, ve skutečnosti ale vládnou společně a všechno závisí na jejich společném rozhodnutí.
KDU-ČSL by byla opozicí čtvrté kategorie, jejíž stanovisko by nikoho nezajímalo, protože by těžko mohla cokoli ovlivnit.
A: Čím by se druhá opoziční smlouva lišila od té první? V letech 1998-2002 jste posilovali.
Bylo by to mnohem horší. Proti první opoziční smlouvě stál potenciál čtyřkoalice a něco podobného by se velmi těžko hledalo. Za druhé se obě velké strany poučily a hru na vládu a opozici by hrály s mnohem větší zkušeností. A k tomu přistoupily indikace o změně volebního zákona. ODS tvrdí, že by na něco takového nikdy nepřistoupila a já ji nepodezírám, že to nemyslela vážně. Jenže taková změna byla jejich společným zájmem a pro ODS dlouhodobě velkou prioritou. A pak je těžké spoléhat na sliby vládní strany, která musela z řady jiných slibů ustoupit.
Porušení předvolebního slibu
A: Co byl pro vás poslední podnět k tomu, že jste se obrátil na Paroubka?
Podnětem bylo na jedné straně přemítání o tom, co čeká KDU-ČSL, na druhé jsem šlo o to, překonat bariéru, která mi bránila to udělat.
A: Zkrátka jste se musel rozhodnout, že položíte funkci, což je těžké rozhodnutí pro každého?
Ne. O tom, že přijdu o funkci předsedy strany, jsem věděl od chvíle, kdy byla dohoda občanských a sociálních demokratů zveřejněna. To pro mě nebylo to zásadní trápení. Horší bylo podstoupit riziko zcela vážně dojednat spolupráci s ČSSD, při níž by záleželo na postoji komunistů.
A: Co vám na tom tolik vadilo? Vždyť byste dostal svou stranu do vlády.
Byly to ty sliby, které jsem zcela explicitně před volbami vyslovil. Říkal jsem zcela jasně, že KDU-ČSL nebude ve vládě, kterou by podporovali komunisti. Ale neexistovalo žádné jiné alternativní řešení, jak zabránit uzavření té smlouvy. Cítil jsem povinnost straně tu možnost předložit a dát členům vybrat.
Vybrali si, že předvolební slib neporuší, což pro mě bylo docela milé překvapení, protože do té doby jsem byl osočován, že táhnu stranu příliš doprava a omezuji koaliční potenciál směrem k ČSSD. Respektoval jsem to s vědomím, že alespoň smlouva největších stran nebyla podepsána doufám, že ani podepsána nebude. Dokázal jsem vyjednat KDU-ČSL pozici, která ji méně ohrožuje, než plán ODS a ČSSD.
Měl jsem šance padesát na padesát
A: Možná nechtěně jste ale vyloučil další možnost vzniku nové vlády, tedy menšinovou vládu ČSSD s tolerancí lidovců a komunistů. Tím by jste předvolební sliby neporušili. Nebo jste sledoval i tento cíl?
To by fakticky bylo stejné porušení předvolebního slibu. Navíc z pohledu KDU-ČSL by tato vláda byla mnohem komičtější, protože by byla mnohem víc nalevo, než můj návrh.
Za koncept, který jsem domluvil s Jiřím Paroubkem, jsem se alespoň nemusel stydět, protože jsem dohodl zjevnou dekomunizaci mnoha prvků právního řádu. Například ve zdravotnictví, zákoníku práce, daních, vztahu státu a církve. Mělo zmizet všechno, co se do právního řádu dostalo pod tlakem extrémní levice.
A: Počítal jste s kritikou, skutečně jste ale předpokládal tak ostrou reakci komunálních politiků z vaší strany?
Své šance jsem viděl tak padesát na padesát. I když z pozice předsedy strany to bylo jedno, rezignoval bych tak i tak. Skutečně jsem ale nečekal, že reakce bude někde tak hysterická.
A: Co bylo pro vás největším překvapením?
Nejabsurdnější bylo, když mě během vnitrostranické kritiky naprosto drtivě odsuzovali lidé, kteří sami dlouhá léta chtěli rozšiřovat koaliční potenciál vůči ČSSD.
A: Tím myslíte ještě někoho jiného, než místopředsedu Cyrila Svobodu?
Nebyl jediný.
A: Předpokládáte, že svůj postup vysvětlíte většině straníků do prosincového sjezdu?
Když jsem vysvětlil na celostátní konferenci své pohnutky, tak netvrdím, že se mnou všichni souhlasili. Ale všichni uznali efekt toho kroku a uznali odpovědnost předsedy strany, který musel něco udělat a nenašel jinou variantu. Když jsem řeč ukončil, tak mi celý sál tleskal vestoje.
Spojení KDU-ČSL s ODS má stále šanci
A: Bavil jste o svých posledních krocích s prezidentem?
Ne.
A: Ale mluvil o vás poměrně příznivě
To bylo v sobotu, kdy mi po nahlédnutí do novin nebylo úplně skvěle a jeho stanovisko bylo jedno z těch, které mě mimořádně potěšily a posílily. Zatímco lidé, kteří nejsou profesionální politici, neznají tíži rozhodování a nemají tu odpovědnost, reagovali tak, jak reagovali, pan prezident uměl vážit spoustu věcí, které mě k tomu asi vedly.
A: Často mluvíte o tom, jako by KDU-ČSL byla ohrožena ve své pozici parlamentní strany. To si skutečně myslíte?
Ten výrok je příliš silný. Ale KDU-ČSL musí mít dlouhodobou perspektivu ve chvíli, kdy na politické scéně vzniká nová realita. Vzniká bipolární prostředí, kde je jen černá a bílá, kde se rozhoduje pouze mezi Paroubkem a Topolánkem, mezi Losnou a Mažňákem. To ohrožuje všechny malé strany a ty musí najít strategii, jak se s tím vyrovnat. Ve své vizi jsem sledoval plán CDU/CSU.
A: Má tento plán na spojení KDU-ČSL s ODS v jednu stranu ještě šanci?
Nemyslím, že je úplně mrtvý. Kdyby smlouva ODS a ČSSD zůstala naplněna, tak by mrtvý byl. Ovšem je fakt, že v moravské části naší strany jsem se setkával s ostře nesouhlasnými reakcemi a myslím, že ani v ODS to není úplně jednoduché. V každém případě to byla komunikační úvaha na dlouhou trať.
A: To jste myslel, že podobně jako CSU má Bavorsko, tak lidovci dostanou jižní Moravu a ODS by tam nekandidovala?
Úvaha byla o tom, že by se vliv rozdělil na města a venkov. To by nějakou logiku dávalo. Změna by měla obrovský multiplikační efekt. Obrovskou katarzí by musela projít ODS. Sociální demokracie by se velmi silně přiblížila ke středu.
A: Vaši straničtí kolegové dnes hovoří o dvou alternativách dalšího vývoje. Podle jedné z nich je třeba být více konzervativní a znovu získat venkovské voliče, o které jste v posledních osmi letech přišli. Jiní doporučují obnovit nějak čtyřkoalici. Je z toho něco realistické?
Čeká nás velmi dlouhá diskuse, jak zachovat tradiční křesťanskodemokratický program a přitom stranu přiblížit české veřejnosti, která je tradičně liberální a dramaticky ateistická. To je kulatý čtverec, který jsme dosud nevyřešili. Měli jsme letos dobrý program, ale programem voliče neoslovíte. To se dělá marketingem, přitom strana musí mít zřetelný důvod existence. Ten budeme v příštích týdnech a měsících hledat.
