Praha - Svoji prezidentskou kampaň pojmenovala Zuzana Roithová ČLOVĚK a ke každému písmenu vymyslela se svým týmem nějaké heslo či myšlenku. Není to nic, s čím by se dalo nesouhlasit. Otázkou ale zůstává, co z těchto hesel a jak se dá prakticky realizovat.
Roithová tvrdí, že vážnost prezidentského úřadu utrpěla. Sice uznává, že podpora veřejnosti je stále vysoká (o 56 procentech podpory v únorovém šetření CVVM si Nečasova vláda může nechat jen zdát), upozorňuje ale na to, že za poslední rok klesá.
A odmítá, že by ohlášení prezidentské kandidatury šikovně načasovala na dobu, kdy se objeví v médiích jako emisar Evropského parlamentu, když zkoumala zdravotní záznamy uvězněné ukrajinské expremiérky Julie Tymošenkové.
"Mrzí mě, že si to takto vykládáte," říká Roithová.
A.cz: Vaši kampaň jste pojmenovala ČLOVĚK. Rozeberme to: "Č" jako Česká republika. Jste hrdá na ČR?
Velmi a strašně mi vadí, že často intelektuálové o tom mají problém mluvit, aby nespadli do kategorie nacionalismu.
A.cz: Je ale něco, co vám vadí, co považujete za hodně velký problém české společnosti?
Ano, je to problém nedospělé demokracie. Máme instituce, dělbu moci, ale nemáme dostatečně rozvinutou občanskou společnost, nemáme nezávislé neziskové organizace. Jsou příliš vázány na stát, tudíž mají obrovskou autocenzuru. Je to dané i nedůvěrou ve vymahatelnost práva.
A.cz: "L" jako lidská důstojnost, kterou je třeba hájit. Na tom se shodneme. Jak byste to ale jako prezidentka prakticky dělala, aby to nebylo jen líbivé heslo?
Je to v tom slově lidskost. Třeba ukazovat, v čem společnost nefunguje tak, jak by měla.
A.cz: "O" jako odpovědnost, ve svém programu mluvíte v tomto oddíle o respektu k Ústavě. Už jste řekla, že byste si neuzurpovala větší pravomoci. Nestalo by se ale naopak, že byste se stáhla do pozadí, neztratil by tento úřad na vážnosti?
Myslíte si, že dnes ten úřad má vážnost? Ta vážnost klesá.
A.cz: Ale podpora veřejnosti prezidentskému úřadu je i tak stále vysoká...
Máme středoevropskou mentalitu: lidé ctí autority, zejména úřad prezidenta, zvláště když sedí na Hradě. A míra tolerance je obrovská. Ale jen po mez, za kterou jsme se, myslím, už dostali.
A.cz: "V" jako všichni, tedy jednotící prvek společnosti, a "K" jako křesťanská demokracie, ke které se v programu takto hlásíte. To jde proti sobě, pokud je česká společnost alespoň navenek hodně ateistická a navíc KDU-ČSL ani nepustila při posledních volbách do sněmovny. Můžete pak být oním spojovacím článkem?
Nehodlám se vzdát své podstaty: jednak věřím a jednak si nesmírně vážím, že evropská civilizace vyrostla na kořenech judo-křesťanských. To symbolizuje i dodržování lidských práv.
A.cz: Spíš jsem se ale ptal, zda s tímto postojem můžete sjednocovat právě českou společnost...
Myslím, že se to v žádném případě nevylučuje. Dokonce si myslím, že je to pro mě obrovská výhoda: budu čitelná. Lidé vědí, kam směřuju, odkud jsem přišla a kam jdu a že jsou některé meze, za které nikdy nepůjdu. Ale něco jiného je být pod vlivem politické strany - proto už jsem řekla, že pokud bych byla zvolena, vystoupila bych ze strany, považuji to za samozřejmé.
A.cz: "E" jako Evropa - velmi se vymezujete proevropsky. Zahraniční politika je ale věcí vlády, ne prezidenta...
Ano. Ale já evropskou politiku nepovažuji za zahraniční, ale za domácí. Podepsali jsme a v referendu schválili, že jsme součástí Evropské unie. Je to závazek, stejně jako je závazek, že jsme členy NATO. A naším závazkem je, abychom to společenství rozvíjeli, ne ho rozbíjeli.
A.cz: A teď myslíte, že ho rozbíjíme?
Přála bych si, aby ne. Ale myslím, že ho nerozbíjíme, na to nemáme sílu.
A.cz: Jako europoslankyně jste se vzdálila české politice, teď jste se připomněla misí na Ukrajinu, zkoumala jste zdravotní záznamy expremiérky Tymošenkové, která je v zahraničí. A krátce nato ohlásila prezidentskou kampaň. Nebylo to šikovně načasované?
Mrzí mě, že si to takto vykládáte, ale i jiní to tak chápou. I lidé, kteří mě mají rádi, myslí, že to bylo nainscenováno. Jen se to tak seběhlo. Naopak jsem chtěla odložit tiskovou konferenci o kandidatuře. Ale byl to poslanecký týden, kdy jsem nebyla vázána povinnostmi v Evropském parlamentu. Tak se to sešlo.
