Praha - Parlament zažívá doslova dostihy v tom, kdo první (a lépe či více) omezí imunitu českých zákonodárců. Je ale možné, že ani tentokrát si poslanci na svou ochranu před zákony sáhnout nenechají.
Momentálně se ve sněmovně střetnou dva prakticky totožné návrhy - omezit trestní imunitu jen na dobu, po kterou má zákonodárce mandát.
Pokud by ho tedy jedna či druhá parlamentní komora nevydala, mohli by se na něj vyšetřovatelé a následně soudy vrhnout třeba až po letech (případní spoluviníci by už mohli mít část trestu i za sebou).
Další reparát – a dva totožné návrhy
Je to vlastně opsaný návrh, který zjara sněmovna výraznou většinou (156 poslanců pro) schválila a Senát pro změnu odmítl (hlavně díky tomu, že valná část zastánců omezení imunity - hlavně z řad ČSSD - prostě absentovala). V tomto případě byl ostatně český parlament vůbec nejblíž tomu, imunitu omezit.
Jeden opis vzápětí podali poslanci (napříč spektrem), druhý prosadili senátoři Miroslav Antl (klub ČSSD) a Soňa Paukrtová (klub TOP 09 a Starostové) v horní komoře a posílají ho rovněž do sněmovny. Otázkou zůstává, proč se pak takto iniciativní senátoři nedohodnou se stejně naladěnými poslanci a prosazují (každý ze své komory) prakticky totožné texty.
Uřekneme se – a už v tom lítáme!
Na "imunitní" scéně se alespoň trochu projasnilo po čtvrtku, kdy Senát naopak hodil pod stůl návrh senátora ODS Jaroslava Kubery (který chtěl zrušit imunitu na trestné činy mimo Parlament úplně - a tím hodit ručník do ringu, kde se perou další návrhy, protože senátor Kubera se dříve vyjadřoval spíše o nutnosti imunitu zpřísnit).
Senát si v tu chvíli vybral, zda pošle sněmovně oba návrhy senátorů (tedy Antlovo omezení imunity i její zrušení z dílny Kubery), nebo si vybere jen jeden. Nakonec zvítězilo duo Antl-Paukrtová a Senát návrh na úplné zrušení imunity poslal k ledu – pro zamítnutí byli většinově senátoři ČSSD, TOP 09 a lidovci).
V rozpravě přitom zaznívaly různé argumenty, proč imunitu nerušit. Například senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz, dříve KSČM) byl pro zrušení trestní imunity, ale zachování imunity na projevy i mimo Parlament.
"My se totiž nemusíme uřeknout jenom tady u tohoto pultu. Víte dobře, že je celá řada situací, kdy vám z ničeho nic, prostě ve vypjaté situaci novinář nastaví mikrofon a vy, jak jste rozjetý, můžete říct něco, co souvisí třeba s výkonem funkce, ale nebude to tady na půdě naší komory, a už v tom lítáme," pronesl vážně Doubrava.
A co s odsouzenými zákonodárci?
Ani sám Kubera ostatně nepočítal, že by uspěl.
"Tento zákon má nulovou naději. Polemizoval bych s tím, co říkala paní senátorka Paukrtová, že by nebylo dobré posílat do sněmovny dva návrhy. Oba návrhy spadnou pod stůl, protože ve sněmovně je vládou schválený návrh, ten sem přijde a o tom budeme hlasovat třípětinovou většinou," prohlásil v Senátu Kubera.
Možná si teď rozmyslí úplně stejný nápad i ministr Miroslav Kalousek, který tím hrozil krátce po vydání Vlasty Parkanové.
Ze dvou nynějších pokusů imunitu alespoň omezit však nemusí být opět nic. Pravdu má zřejmě senátor Kubera, že si poslanci vyberou ze dvou totožných návrhů na omezení imunity spíše ten svůj. To ovšem ještě neznamená, že tentokrát opravdu projde.
Skepse je na místě i z hlediska prosté statistiky: současné smršti návrhů totiž předcházela půl druhá desítka snah (všechny marné), jak před justicí alespoň trochu narovnat postavení poslance a senátora s "obyčejnými" lidmi.
A do toho se musí Parlament vypořádat ještě s dalším problémem: co s poslanci a senátory, které už soud odsoudil?
Po sněmovně momentálně pobíhají dva (Vít Bárta a Jaroslav Škárka), byť zatím odsouzení za korupci nepravomocně.
Ve sněmovně už leží - opět dva – návrhy na změnu ústavy: první (od předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové), který by odsouzené (ale až pravomocně, což se obou zmíněných pánů prozatím netýká) z Parlamentu automaticky vymetl. A druhý, který by rušil mandát jen u odsouzených za úmyslný trestný čin.
