Praha - Pro mnohé je Evropský parlament a tamější dění víceméně druhořadou záležitostí, odtrženou od reality všedního dne a odehrávající se kdesi ve Štrasburku a Bruselu.

Lze tak soudit minimálně z čísel volební účasti, která jak v roce 2004, tak o pět let později jen mírně překročila hranici 28 %, či zanedbatelné pozornosti, jakou tomuto tématu věnují média.

Nebo jinak - zkuste si vybavit jména alespoň některých z nich. A když už vás přeci jen některá ze jmen napadnou, máte alespoň nějakou představu o tom, co vlastně tito lidé dělají a jak aktivně ke své práci přistupují?

Podle analýzy vypracované think-tankem Evropské hodnoty se zdá, že tento nezájem se ve svém důsledku odráží v práci minimálně části českých europoslanců. Dvaadvacítka českých hlasů v europarlamentu totiž není v souhrnu, a to dokonce ani v porovnání se svými kolegy ze zemí, které do Unie vystoupily spolu s Českem, příliš vidět, ani slyšet.

"Čeští europoslanci pracují značně podprůměrně", říká výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.

Proti analýze ale kriticky vystoupil jeden ze zmiňovaných europoslanců Jan Zahradil. "Konstatuji, že této práci chybí jakýkoli hlubší vhled či pokus o kvalitativní analýzu práce europoslanců, což prokazuje špatnou orientaci autorů v problematice Evropského parlamentu. Bez takové kvalitativní analýzy budou podobné pokusy vždy jen interpretací parlamentní statistiky s velmi nízkou vypovídací hodnotou,".

"Významným zjištěním je, že průměrné hodnoty pro české europoslance se zpravidla nacházejí pod průměry kontrolních skupin (postkomunistické státy EU, původní ´patnáctka´ a země o srovnatelné velikosti), což podtrhává nutnost věnovat v nadcházející předvolební kampani pozornost i otázce pracovní aktivity českých europoslanců, zvláště u těch kandidátů, kteří usilují o znovuzvolení," uvádí studie.

Zuzana Roithová. | Foto: Ludvík Hradilek

Pokud jde o docházku na plenární shromáždění parlamentu či účast na hlasování o jednotlivých návrzích, není českým europoslancům moc co vyčítat. Mnohem horší je však situace v oblastech vyžadujících od nich již nějakou osobní iniciativu.

Nejlepší Roithová, nejhorší Strejček

Rozdíly v aktivitě jednotlivých českých zástupců jsou výrazné. Zatímco někteří snesou srovnání se svými kolegy ze zemí původní evropské patnáctky a jsou nadprůměrní ve většině indikátorů (např. Zuzana Roithová), jiní podle závěrů studie "zcela zaostávají a jejich práce se nejeví jako dostatečná".

"Podíváme-li se na jednotlivé politiky, můžeme říci, že jednoznačně nejaktivnější je Zuzana Roithová z KDU-ČSL, která mezi Čechy dosahuje prvního místa v počtu zpráv (9), písemných prohlášení (4) a návrhů usnesení (106). Obsadila i jedno druhé místo s počtem parlamentních otázek (53). Jako druhého nejaktivnějšího europoslance za ČR můžeme označit Oldřicha Vlasáka z ODS, který se umístil na prvním místě v počtu stanovisek (10) a pozměňovacích návrhů (88). Druhý nejaktivnější byl ve vystoupeních na plénu (262)," uvádí think-tank.

Za nejslabšího potom označuje Ivo Strejčka z ODS, který byl z českých europoslanců nejméně aktivní ve třech kategoriích a i ve všech ostatních činnostech je pod českým průměrem. "Podobně slabý výkon předváděl Robert Dušek z ČSSD, který je na konci žebříčku ve čtyřech kategoriích, ale pomáhá mu lehce nadprůměrná docházka a vystoupení na plénu," píše se v tiskové zprávě.

Zmíněná analýza posuzovala aktivitu tuzemských europoslanců v devíti indikátorech.

Jedním z nich je počet zpráv, které daný europoslanec předložil v pozici zpravodaje. V tomto indikátoru byla nejlepší Zuzana Roithová (9 zpráv) následovaná Andreou Češkovou (6), třetím se stal se čtyřmi zprávami Jan Březina.

Evropský parlament. | Foto: http://audiovisual.europarl.europa.eu/

Naopak sedm europoslanců nevypracovalo za dané období ani jedinou zprávu v roli zpravodaje. Český průměr se v tomto ukazateli drží na úrovni ostatních postkomunistických členských států, oproti poslancům ze starších členský zemí však ztrácíme.

Co se týče počtu stanovisek vypracovaných k legislativním návrhům, nejlepším v tomto ohledu byl Oldřich Vlasák (10 stanovisek) následovaný Janem Zahradilem (5) a třemi europoslanci, kteří vypracovali 3 stanoviska (Andrea Češková, Jaromír Kohlíček a Olga Sehnalová).

Kdo mění a kdo jen sleduje?

Podobně jako v případě zpráv nevypracovalo v daném období ani jedno stanovisko celkem sedm europoslanců. Český průměr v tomto případě kulhal, jak za ostatními zeměmi, které v roce 2004 přistoupily k Unii spolu s Českem, tak pochopitelně i za zeměmi evropské patnáctky.

Co se týče snah zasahovat do projednávané legislativy formou pozměňovacích návrhů, tak také zde byl - bez ohledu na to, zda návrhy prošly, či nikoliv - nejaktivnější  Oldřich Vlasák s 88 pozměňovacími návrhy, následovaný Milanem Cabrnochem (77) a Andreou Češkovou (70).

Naopak nejmenší aktivitu v této oblasti vykázali Robert Dušek a Richard Falbr s osmi pozměňovacími návrhy. Úplně poslední skončil Vojtěch Mynář - na jeho obranu je však třeba říct, že Mynář nepůsobí v europarlamentu od začátku volebního období - v červenci loňského roku totiž nahradil Jiřího Havla, který tehdy po dlouhé nemoci zemřel.

Foto: Naďa Straková

Nicméně v tomto ukazateli se odstup českých europoslanců od jejich kolegů významně zvýšil - v porovnání s poslanci ze starých zemí Unie jsou Češi o polovinu méně aktivní.

Kde zaostáváme nejvíce?

Ještě horší je ale situace v případě počtu předložených písemných otázek Evropské komisi, Radě ministrů či ostatním orgánům a institucím EU. Zde si nejlépe vedli Jan Březina (79 otázek), Zuzana Roithová (53) a Pavel Poc (52).

Nejhorší v tomto ohledu byli europoslanci Vladimír Remek (1) spolu se Zuzanou Brzobohatou a Vojtěchem Mynářem, kteří nepředložili ani jedinou otázku. V porovnání s postkomunistickými zeměmi EU je výkon českých poslanců poloviční, v porovnání s EU-15 už dokonce šestinásobně nižší.

O něco lepší je situace v případě písemných prohlášení týkajících se věcí ve výlučné působnosti Evropské unie. Zde vede Zuzana Roithová (4), následovaná Jiřím Maštálkou (3), Miroslavem Ouzkým a Pavlem Pocem (2).Naopak ani jedno písemné prohlášení nevypracovalo dokonce celkem sedmnáct jejich kolegů. Zde je aktivita českých europoslanců celkově poloviční oproti jejich kolegům z ostatních zmiňovaných skupin.

Nejvíce návrhů usnesení zpracovala Zuzana Roithová (106), druhým byl Libor Rouček (38) a třetí Jan Zahradil (35), na druhé straně žebříčku se ocitli Vojtěch Mynář (1), Ivo Strejček (1) a Robert Dušek (0).

Jak jsou naši europoslanci slyšet?

Posledním sledovaným ukazatelem se stal počet vystoupení na plenárním zasedání, respektive počet jednotlivých proslovů.Zde se projevil očekávaný efekt, kdy dva z českých europoslanců - konkrétně Libor Rouček a Oldřich Vlasák - působili nebo stále působí v předsednictvu europarlamentu, což se pochopitelně odrazilo na jejich výsledcích, a oba se tak objevují na prvních dvou místech - Libor Rouček s 345 vystoupeními a Oldřich Vlasák s 262.

Po nich následují Jan Březina (168), Zuzana Roithová (166) a Olga Sehnalová (131 vystoupení). Naopak téměř slyšet nebyli Miroslav Ouzký (20), Vojtěch Mynář (16), Vladimír Remek (14) a Richard Falbr (12).

Ani zde Česká republika nedosahuje na úroveň svých kolegů z dalších zemí.

Ani těchto osm indikátorů nepředstavuje kompletní přehled o činnosti jednotlivých europoslanců; studie nehodnotí mnoho typů dalších aktivit, ať už jde o práci ve výborech a delegacích, práci v rámci politických skupin Evropského parlamentu, jeho předsednictvu a podobně.

Příští rok se bude do Evropského parlamentu volit podle pravidel daných Lisabonskou smlouvou, která přináší několik novinek, například to, že kandidující politická uskupení budou moci nabídnout voličům svou představu o příštím předsedovi Evropské komise. Vybírat jej mají i nadále členské země EU, podle Lisabonské smlouvy tomu však má být "s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu".