Jezeří - Na černobílé fotce, která visí na jinak holé stěně jedné ze zámeckých komnat, je ještě vše v pořádku. "Takhle jsem se na zámek obklopený ze všech stran zelení dívala celé dětství z naší zahrady i kuchyně," říká kastelánka Jezeří Hana Krejčová. Pak přejde k oknu a ukáže do míst, ze kterého byl záběr v sedmdesátých letech pořízen. Do podzámčí a kdysi nejbližší vesnice Albrechtice. Jenže dole pod svahem, je to jen pár set metrů odsud, jsou vidět jen křoviska. A kousek za nimi se otevírá jáma velkolomu Československé armády.
Kvůli těžbě hnědého uhlí přišel zámek v osmdesátých letech o celou malebnou scenérii, která ho po staletí obklopovala. Zmizela většina parku, zahrad, Švýcarský dům i celé vesnice. Kromě Albrechtic, kde bagry zplanýrovaly rodný dům a zahradu kastelánčiny rodiny, už neexistují například Ervěnice, Dřínov, Čtrnáct Dvorců či osada Jezeří. "Přišli jsme o místo, kam bychom se mohli vracet, ukazovat svým dětem, kde jsme si hráli," říká žena.
Stejně měl zaniknout i tehdy už zchátralý barokní zámek, který se dnes osaměle i vyčítavě tyčí nad zpustošenou krajinou. Stejně se měly rozplynout vzpomínky na jeho eleganci a slávu. Jenže nakonec se památku, o jejímž divadle a věhlasných hudebních sešlostech se ve svých pamětech zmiňuje třeba z Formanova Amadea známý hudební skladatel Salieri, kupodivu podařilo zachránit.
"Největší devastace nastala, když už zámek opustili vojáci, kteří ho v padesátých letech užívali. Objekt sice patřil státu, ale nikdo ho pořádně nehlídal, neopravoval. Mobiliář byl rozkraden, zhroutily se stropy, do sálů teklo. V osmdesátých letech pak bylo rozhodnuto, že bude kvůli těžbě zlikvidován a vymazán z map," popisuje kastelánka ve velkorysé, dvoupatrové vstupní hale zámku, ve které, stejně jako v dalších chodbách, zůstaly četné freskové výmalby.
Jenže s demolicí naštěstí komunisté váhali. Sice zpochybňovali vysokou hodnotu Jezeří, ale přistavit k jeho zdem bourací kladiva si netroufli. Spíš věřili, že se na jedno z nejhonosnějších šlechtických sídel v Čechách, které vzniklo na místě původního gotického hradu, pomalu zapomene a ono se samo rozpadne.
Zámek Jezeří
Původní hrad Eisenberk (Jezeří), doslova "Železná hora", byl založen v letech 1363-1365 pány ze Rvenic (Ervěnic). V roce 1513 získali hrad Hochhauserové z Hochhauzu a za Mikuláše Hochhausera byl roku 1549 hrad přestavěn na renesanční zámek. Roku 1627 dal Vilém Lobkovicz zámek barokně přestavět. Roku 1646 však vyhořel a byl nějakou dobu neobyvatelný. V roce 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkowicz Jezeří znovu budovat v barokním stylu, zámek byl vystavěn do dnešní podoby, kdy půdorys hlavní budovy má tvar písmene "H".
Konec 18. a začátek 19. století znamenal stavební a kulturní rozvoj zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká myslivecká kapela, vystupoval zde i eisenberský pěvecký sbor. Jezeřské panství (resp. panství Nové Sedlo - Jezeří) bylo bohaté a rozsáhlé. Do roku 1848 k němu patřila městečka Ervěnice a Strupčice a 21 vsí. Vedle zemědělství a lesnictví mělo velký význam již v 18. století průmyslové podnikání: pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy těžba hnědého uhlí v Pohlodech u Jirkova. Během 2. světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Po roce 1948 byl zámek znárodněn.
zdroj: Wikipedie
Spletli se. Přišla totiž pro ně nečekaná rána. Geologové varovali před další těžbou uhlí ve svahu Krušných hor, která by způsobila masívní sesuvy ohrožující samotnou existenci lomu a jeho bezpečnost.
V druhé polovině osmdesátých let se navíc dala dohromady skupina ekologů a dalších vzdělaných lidí, kteří už nechtěli další devastaci Jezeří a jeho okolí jen přihlížet. A co bylo pro tehdejší československý režim vůbec nejhorší, po nástupu Gorbačova do čela Sovětského svazu nebylo možné lidi snadno umlčet. Ti navíc nevystupovali proti systému, ale šlo jim "jen" o záchranu památky.
Veřejnost tak nakonec díky příznivým okolnostem a podpoře expertů i některých novinářů nečekaně zvítězila. Už v roce 1987 komunisté svůj přístup přehodnotili, vytyčili kolem zámku ochranný pilíř a o rok později začali se záchrannými pracemi. "Do revoluce se podařilo částečně opravit střechu, dvě opěrné zdi a stropy, pak se ale práce zastavily," říká Krejčová.
1996 - návrat do rukou státu a otevření zámku
V roce 1991 dostali zámek zpět majitelé, rodina Lobkowiczů, kteří však stamiliony na nákladnou rekonstrukci neměli. "Stát dotace na opravy zastavil, majitelé tak prováděli jen nutnou údržbu," řekla kastelánka. V roce 1996 proto bezradní Lobkowiczové zámek raději darovali státu. Ministerstvo kultury pak zařadilo Jezeří do Fondu záchrany architektonického dědictví a postupně se podařilo doopravit střechu, krovy, stropy i podlahy.
"Hned v roce 1996 navíc dal ústecký památkový ústav nějaké peníze a mohli jsme zámek otevřít a začít s prohlídkami," vzpomíná kastelánka. Začátky to ale byly velmi skromné. "Lidi se sem chodili dívat, ale my jim nemohli nabídnout víc než prohlídky holých komnat bez oken. Někde na ně ještě pršelo," říká žena, která o zámek pečuje právě od roku 1996.
Po více než dvaceti letech však už památka nabízí klasický hodinový návštěvnický okruh. Lidé si tady mohou prohlédnout třeba historickou kancelář bývalého správce, některé sály jsou vybavené loveckými trofejemi, je tu třeba největší v Krušnohoří ulovený tetřev. Zájem návštěvníků poutá samozřejmě audienční pokoj a apartmán hraběte i hraběnky, které jsou propojené zadním schodištěm, jejich ložnice, koupelny i barokní toalety.
"Velká část mobiliáře a původního vybavení zmizela, byla rozkradena. Snažíme se ale věci postupně podle dobových fotografií a dokumentů dávat dohromady tak, jak mohly vypadat," říká kastelánka a ukazuje třeba na darovaná paroží v loveckém pokoji či obrazy ústeckého malíře Kvapila, který kreslil svérázné repliky slavných obrazů. Lidé si tady mohou prohlédnout třeba jeho pojetí Rubensova Únosu Sabinek i řadu dalších děl.
Zvláštní je celé rozložení třípatrového rozsáhlého komplexu zámku, který ze všech světových stran tvoří dominantu. Unikátní je částečně obnovená kaple na místě barokního sálu, velký sál s dvěma piany, kde se už dnes konají svatby a koncerty, i možnost vyjít si do zbytku patrových zahrad a parku. Do jednoho z nejcennějších prostor areálu, bývalého barokního divadla, kde v roce 1804 zazněla poprvé třetí Beethovenova symfonie Eroica (jako privátní premiéra pro pruského prince Ludvíka Ferdinanda), však dosud návštěvníci nechodí.
"Správně sem nesmím ani já, tady nám ještě může spadnout třeba římsa na hlavu," rozhlíží se kastelánka po zdevastovaném prostoru, který dosahuje výšky dvou pater. Hrál se v něm nejen Beethoven, jenž tři ze svých devíti symfonií věnoval právě majiteli Jezeří, svému sponzorovi Františku Maxmiliánovi z Lobkowicz. Jezeří bylo svým bohatým hudebním programem vyhlášené. Vědělo se o něm nejen v Praze, ale i ve Vídni. Zámek například měl svoji dvaadvacetičlennou kapelu, kterou vedl významný muzikant Antonín Vranický.
Zámek chystá vzpomínku na zmizelé vsi i Masarykův pokoj
Pro letošní sezonu má kastelánka ambiciózní plán. Připravuje expozici, která připomene, jak vlastně podzámčí a vůbec celý prostor, který dnes zabírá velkolom ČSA, dříve vypadal.
Už dnes ukazuje na zdi jedné z místností, z níž je výhled na rozsáhlou jámu dolu, snímek svého rodného domu. Na dalším je jedna z ulic její rodné vsi s patrovými domky. "Ulice k pile, Rydvanovi, Ezizerovi," stojí v popisku. "Stále bych vám mohla říct, kdo kde bydlel. Vím i do detailu, jak vypadalo třeba tady to zábradlí. Asi to není náhoda, kde pracuju. Ta místa mně vždycky chyběla a tady jsem jim nejblíž," říká kastelánka.
V dnešní místnosti chůvy navíc vznikne pokoj Jana Masaryka, který na Jezeří několikrát, vždy ve stejné komnatě, pobýval. "Máme už prvorepublikový nábytek, okresní muzeum nám ještě slíbilo vyhledat archiválie z jeho pozůstalosti. Rádi bychom využili zájmu o jeho osobu, kterou vzbudil Českými lvy oceněný film."
Jan Masaryk ale není zdaleka jedinou významnou osobností, která Jezeří navštívila. Byl tu v roce 1991 britský princ Charles, Václav Havel, nizozemská královna Beatrix, v minulosti zmíněný Beethoven, Johann Wolfgang Goethe, podle kterého se jmenuje vyhlídka nad zámkem, či Giacomo Casanova. Dnešní poloha i přetrvávající zchátralost zámku láká k Jezeří i filmaře. Objevil se v oceňovaných seriálech Pustina, Svět pod hlavou a Cirkus Bukowski, nyní se poblíž natáčejí scény nového snímku Hastrman.
Čekání na celkovou opravu
Přestože dnes už má novou střechu, většinu oken a jeho rozpad nehrozí, na úplnou opravu se stále čeká. "Už dvacet let mě chlácholí na památkovém ústavu i ministerstvu kultury, že s celkovou opravou za zhruba 300 milionů se počítá. Ale stále na ni čekáme, vždycky je něco přednější," říká Krejčová.
Na zámku, který si dokáže na vstupném, pronájmech a svatbách vydělat milion ročně (ročně ho navštíví 20 tisíc lidí), se tak stále opravuje jen to nejnutnější. Letos ho čeká aspoň investice za skoro 17 milionů korun. "Zahájíme práce na zajištění statiky a na obnově divadelního sálu, započne i renovace oken a vchodových dveří," uvedl tiskový mluvčí Národního památkového ústavu Jan Cieslar. V dalších letech chce stát zajistit statiku sklepů a svahů.
Odpověď na otázku, kdy přijde konečně na řadu náprava české ostudy, kterou Jezeří bezpochyby je, však zůstává dál mlhavá. "Celková obnova zámku Jezeří patří mezi priority Národního památkového ústavu. Usilujeme o získání odpovídajících finančních prostředků na její zajištění," sdělil mluvčí památkářů.
