Praha - Po podpisu Mnichovské dohody 29. září 1939 opustili českoslovenští vojáci pohraničí bez jediného výstřelu, traduje se po desetiletí. Do jisté míry to není pravda.
Vojáci se dostali do několika poměrně velkých bojových akcí. Ovšem na zcela odlišných místech, než to armádní generální štáb chystající se na válku s Hitlerem předpokládal: Na hranicích s Polskem a především s Maďarskem.
"Československá armáda tam svedla i několik poměrně velkých střetů," řekl Aktuálně.cz Zdenko Maršálek z Ústavu pro soudobé dějiny.
Maďaři početnější než Freikorps
Součástí Mnichovské dohody byla i část, podle níž se Československo muselo vyrovnat rovněž s územními nároky Polska a Maďarska.
S Polskem se pražská vláda poměrně rychle dohodla na odstoupení Těšínska, na něž si Varšava činila nárok už desetiletí. Ostřejší spor se rozpoutal o pohraničí u Čadce, kam nastoupila celá československá divize podporovaná praporem tanků a kde se ozvala i sporadická střelba.
Československo sice o toto území přišlo, ale nasazení vojska pomohlo k tomu, že varšavská vláda už nebyla ve svých dalších požadavcích tak radikální.
- Čtěte dále: V Česku bude vystaven originál Mnichovské dohody
Mnohem vážnější situace nastala na slovensko-maďarských hranicích, kde podnikaly výpady do pohraničí maďarské bojůvky, které byly dokonce početnější než pověstný německý Freikorps operující v Sudetech před podpisem Mnichovské dohody.
Inspirování sudetskou zkušeností
Maďarské ozbrojené skupiny do značné míry postupovaly podobně jako pár měsíců před tím jejich sudetští "kolegové".
"S podporou maďarské vlády a armády sestavované bojůvky 'Szabadcapatok', které byly hlavním nositelem diverzních akcí, se rekrutovaly z dobrovolníků převážně maďarské státní příslušnosti, bydlících v blízkosti slovenských či podkarpatoruských hranic," uvádí se v knize Březen 1939 historiků Miloslava Johna, Charlese K. Klimenta a Břetislava Nakládala.
"Účinně podporovány některými vrstvami maďarského obyvatelstva v ČSR rozpoutávaly pak v čs. příhraničí četné diverzní akce budící dojem, že nespokojení čs. státní občané maďarské národnosti začali aktivně bojovat proti čs. institucím a ozbrojeným složkám za osvobození z českého područí," konstatují historici.
Třicet mrtvých a zraněných
První útok maďarských bojůvek vypukl už 5. října 1938, tedy jen šest dní po podpisu Mnichovské dohody.
U Rimavské Soboty pronikli Maďaři na československé území. Po počátečním úspěchu ale narazili na silný odpor československých vojáků, kteří zatlačili nepřátele za hranice. Na bojišti zůstalo třicet mrtvých a zraněných Maďarů, dalších dvanáct bylo zajato.
Další ozbrojené konflikty, při nichž bylo nasazeno i letectvo, dělostřelectvo a tanky, následovaly v dalších dnech. Koncem října například maďarské stíhačky napadly československý pozorovací letoun, při němž zabily jednoho letce.
Druhý Mnichov odkrojil další pohraniční území
Situaci v pohraničí zcela neuklidnil ani "druhý" Mnichov, tedy 2. listopadu podepsaná Vídeňská arbitráž, která po opuštění Sudet přinesla další územní ztráty.
Nejvíce na ní vydělalo Maďarsko, které získalo rozsáhlá území na jižním Slovensku a tři nejlidnatější a nejvyspělejší okresy na Podkarpatské Rusi.
V okleštěném Československu ovšem zůstalo neklidno až do poloviny března 1939, kdy vznikl samostatný slovenský stát a zbytek českých zemí zabralo Německo.
- Čtěte dále: Mezi vyhnanými Němci byly tisíce hrdinů odboje
