"Vidíte tamtu rysku? Tak tam byla voda v roce 1997. Ještě máme nějakou rezervu," ukazuje žena ve středním věku svým příbuzným v neděli dopoledne nedaleko centra Opavy. Stejně jako stovky dalších lidí z města se přišla k mostu podívat, jak vytrvalé deště od večera rozdivočely řeku Opavu.
Ve vzduchu jdou cítit splašky z vyvěrajících kanálů, odpad vysypaný z mnoha popelnic, které už po svém proudu vzala řeka, či hnojiva a bahno z polí, jež vodu obarvily dohněda. Pohled z mostu na rozbouřenou řeku nahnědlé barvy naznačuje, že vše najednou.
"Hej! Hej!" ozývá se z davu lidí pozorujících rozlévající se proud. Svou holí ve vzduchu energicky mává jinak churavě vyhlížející senior. Je jasné, kam své volání směřuje - z balkonu jedenáctého patra zhruba padesát metrů vzdáleného paneláku na sídlišti Kateřinky mu nazpět mávají muž a žena.
"Mám tam dceru," říká osmaosmdesátiletý muž, který se představuje jako Kurt. Na návštěvu k nim teď nějaký čas moct nebude. Prostor mezi mostem, na kterém Kurt stojí, a panelákem jeho dcery brzy ráno spolkla řeka.
Sídliště i více než metr pod vodou
Česko zasáhly nejsilnější povodně za více než dvacet let. A právě Opava patří k nejpostiženějším oblastem. Pětapadesátitisícovým městem se hrne stoletá voda, která zalila i část sídliště, kde žije 12 tisíc lidí. Už v noci tak začali oblast evakuovat hasiči.
"Večer jsem vyklidil sklep a raději jsem se přesunul jinam, mám ještě jedno bydlení o kus dál," říká Milan Roman. Se zamyšleným výrazem pozoruje, jak chodník k paneláku, kde bydlí v druhém patře, zmizel v řece.
V neděli dopoledne byly některé části sídliště i více než metr pod vodou. "Ráno jsem ještě viděla popelnice stojící pod oknem. Teď už zmizely," říká žena jménem Eva, která spolu s kamarádkou Petrou pozoruje stoupající hladinu u dveří jednoho z paneláků. Schůdky, které běžně vedou od dveří k chodníku, teď téměř hned mizí ve vodě.
I přes výzvy hasičů velká část obyvatel Kateřinek zůstala ve svých bytech. Z oken paneláků vykukují desítky lidí, kteří sledují, jak voda z Opavy pomalu stoupá. Většinou ale s úsměvem. Někteří si i přes několikametrové louže snaží pomáhat se šťastlivějšími sousedy.
Třeba paní Silvie. "Manžel nakoupil zásoby, myslím, že jsme v pohodě," volá na redaktora Aktuálně.cz z okna v druhém patře bytového domu, který nyní připomíná jakýsi betonový ostrůvek. "My bydlíme nahoře a máme zásoby. Míst v evakuačních centrech není dost, bereme to tak, že to je pro lidi z nižších pater," dodává Petra, která si u schodů povídá s Evou.
Je ale jasné, že ne každý si za svým rozhodnutím zůstat stojí. Například Radim Elbl. Muž ve středním věku vychází ze vchodu, míjí Petru s Evou, zouvá si boty, vyhrnuje kalhoty a za pár vteřin už se brodí nahnědlou vodou do bezpečí. "Nemám strach, že by se něco stalo, ale chci být mobilní. Nechci sedět tři dny po tmě v bytě. Můžu třeba pomoct v práci nebo někde," říká Elbl.
Jeho manželka a syn si ale na takovou akci netroufají, člunem tak pro ně přijíždí hasiči. Ti zde od rána pomáhají lidem, kteří si své rozhodnutí neevakuovat se rozmysleli. "V tuto chvíli to ještě jde. Ale jakmile se zvedne voda ještě víc, tak už to bude problém. Bude proud, který už na člunech nezvládneme," varuje velitel zásahu.
Takto probíhá dodatečná evakuace v Opavě:
Záchranné složky opakovaně radí, aby se lidé ze zaplavených oblastí raději evakuovali dříve než později. Na Jesenicku museli například zachraňovat ze střech domů obyvatele, kteří nejdříve přesun odmítli.
I přes tyto výzvy ale neuvažují o včasné evakuaci ani lidé z domů, ke kterým se voda teprve blíží. Třeba David Bertoldi s rodinou. "Kdyby něco přišlo, tak jdeme ke švagrovi, co bydlí o dvě patra výš. Ale myslím, že se k nám voda nedostane. Muselo by se to ještě o tři metry zvednout, to se nestane," říká Bertoldi z balkonu.
Trauma z povodní v roce 1997
Někteří místní jsou ale méně optimističtí. Strachují se, že řeka přece jen dosáhne obávané rysky a historie se bude opakovat. "Já z toho mám dodneška trauma," říká Eva Vaněčková, která si dobře pamatuje na povodně v roce 1997.
Tehdy bydlela právě na Kateřinkách. Kvůli záplavě se ale domů nedostala, na tři dny ji tak velká voda oddělila od manžela a syna, kteří zůstali v bytě. "Vždycky jsem si na to vzpomněla, když jsem tudy šla. Dlouho jsem o tom nemohla mluvit. Bylo to tehdy hrozné," vzpomíná.
Na pozoru nejsou jen obyvatelé Kateřinek, ale i celé město. "Viděl jsem, jak to v Krnově zaplavilo město, bojím se, že to přijde i tady," říká Lukáš Graca. Bydlí o kus dál v části, která by měla být před povodní v bezpečí. Snaží se tak alespoň pomoci jiným. "Včera jsme zabezpečovali kostel pytli. A taky jsme vyklízeli basketbalovou halu," vypráví.
A dodává, že je třeba se připravit na nejhorší. Už teď je ve městě pohroma a voda je rysce z roku 1997 blíž a blíž.
