Obrazem: Tradice vorařství na Vltavě usiluje o zápis na seznam UNESCO

Obrazem: Tradice vorařství na Vltavě usiluje o zápis na seznam UNESCO
Voraři přijíždí do Prahy, v pozadí Branická skála. Fotografie pořízena v roce 1927 nebo 1928.
"V sobotu 28. června se sjeli do Týna n. Vlt. účastníci branné vodácké cílové jízdy pramiček - nejlepší žáci odborných učilišť státních pracovních záloh, chlapci ze středisek pracujícího dorostu a nejlepší dorostenci z vojenských učilišť, aby se připravili na svou týdenní jízdu po Vltavě. Posádky pramiček, vedené většinou zkušenými instruktory, využívaly v ohybech Vltavy vnějšího toku, kde každá řeka tvoří proudnici," popisuje dobový text ze 3. července 1952.
Praha - přístav lodí na Vltavě. Pořízeno v roce 1937.
Vodní dílo Orlík.
Foto: http://www.vor2013.cz
Nominace vorařství, jako tradici spojenou se stavbou vorů a jejich plavením po řekách, ale také osobitou kulturou a zvyky, chce Česko a další státy předložit do konce března. Tím odstartuje hodnotící proces, jehož výsledek by měl být jasný na konci roku 2022. Žádost o zápis na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva podají společně Česko, Německo, Polsko, Rakousko, Lotyšsko a Španělsko.

Když před 60 lety - 12. září 1960 - proplul rozestavěnou Orlickou přehradou na Vltavě poslední vor, uzavřela se tak vodní cesta, která sloužila jako dopravní tepna déle než 400 let. Konec vorařů i nákladních lodí přinesla stavba vltavské vodní kaskády, soustavy devíti vodních děl od Lipna po nádrž ve Vraném poblíž Prahy, která se začala budovat ve třicátých letech 20. století.

Splavnost Vltavě, alespoň pro menší lodě, vrátila až zdymadla a výtahy na přehradách, z nichž poslední, plavební komora na Hněvkovickém jezu u Týna na Vltavou, byla zprovozněna v květnu 2017.

Pro malá plavidla a vory byla Vltava splavná odnepaměti. Nejčastěji se dopravovala sůl, dřevo a kámen. Již Karel IV. přikázal v roce 1366 stavět v jezech propusti pro usnadnění plavby vorů. Zásadní splavňovací práce na střední Vltavě od Českých Budějovic k pražské Výtoni byly provedeny za vlády císaře Ferdinanda I. do roku 1550, kdy 28. října 1550 připlula první loď s nákladem soli do Prahy.

Velký podíl na rozvoji vltavské vodní cesty měla podnikatelská rodina Lannů. Vojtěch Lanna (1805-1866), který stejně jako jeho otec získal titul c. k. loďmistr, byl nájemcem všech vodních staveb mezi Českými Budějovicemi a Prahou a privatizoval všechnu dopravu soli do Prahy, až dosud garantovanou státem.

Vybudoval cesty pro tažné koně podél břehů, opravil hráze a jezy a v roce 1833 získal zadání všech stavebních prací na Vltavě a Labi až k saským hranicím. Lannova společnost později také třeba vybudovala holešovický přístav v Praze a provedla úpravy dolní Vltavy včetně takzvaného laterálního kanálu u Mělníka.

Čilý plavební ruch po Vltavě byl na řece s několika přestávkami až do 70. let 19. století, kdy většina zboží přešla na železnici. Po roce 1870 byl ale dál dopravován po vodě kámen, písek a dřevo do Prahy, a to prakticky až do výstavby Slapské přehrady, která ukončila průběžnou plavbu na střední Vltavě. Přehrada, jejíž staveniště přeťalo vltavskou plavební dráhu, byla otevřena v roce 1954 a zcela dokončena v roce 1957. Po konci průběžné plavby udělila konečnou stopku vodní dopravě z jihu Čech hráz Orlické přehrady.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Německá Křesťanskodemokratická unie (CDU) si za kandidáta na kancléře do zářijových voleb vybrala svého předsedu Armina Lascheta, hlásí agentury.

Další zprávy