Aktuálně.cz: Máte konkrétnější představu, co by na místě vepřína mělo stát?
Jana Horváthová: Smlouva bude účinná až po zápise do katastru, což by mělo být někdy v březnu příštího roku. Potom předá firma Agpi majetek a my bychom měli začít likvidovat vepřín. Bude probíhat archeologický průzkum, zároveň už bychom v té době měli mít představu, co tam bude stát.
Jak se ta představa bude vytvářet?
Tu si začneme od začátku roku tříbit ve velké celospolečenské debatě, v níž by měly být zastoupeny děti přeživších, aktivisté, státní správa… Prostě chceme zjistit, co by veřejnost chtěla. A budeme se muset přizpůsobit finančním prostředkům, které na to dostaneme z rozpočtu ministerstva kultury. Už teď je jasné, že to nebude na velké stavby. Maximálně na pietní úpravu území a na nějakou pamětní síň. Desítky milionů to nebudou.
Neuvažujete o tom, že byste umožnili přispět na vybudování památníku i dobrovolníkům? Přece jen existence vepřína na místě bývalého koncentračního tábora je téma, která poměrně zahýbalo společností. Třeba by se našlo dost lidí, kteří by byli ochotní přispět na stavbu důstojného památníku.
Zatím vím, že víc než před rokem vznikl Nadační fond památníků obětem romského holocaustu, který chtěl takové sbírky dělat. A pokud je mi známo, mají tam jen několik tisíc korun. Takže nevidím to příliš schůdně. Pro nás je to předčasné, protože nevím, co přesně bude na místě vznikat a jak to bude nákladné.
Říkala jste, že vznikne společenská diskuse. Na jaké platformě to bude fungovat?
Jako muzeum budeme pověřeni správou majetku, budeme hospodáři místa. Pak to bude naše zodpovědnost, ale nechceme sami prosazovat vlastní návrh a plán, chceme, aby to bylo v souladu s přáním těch, kterých se to přímo dotýká, což jsou přeživší, ale potom i ostatní vrstvy společnosti. Nejdřív si to chceme vyjasnit a pak se rozhodneme a začneme dělat výtvarnou soutěž na návrh.
Už se vám ozval nějaký umělec s tím, že by měl zájem podílet se na podobě památníku?
Ano, ozývají se různí lidé, stavební firmy, umělci, architekti… Ale nemůžeme na to hledět.
Nemůžete někoho jmenovat?
To bych nerada, myslím, že ti, kteří nějaký návrh podali, by nebyli rádi. Navíc to není jeden nebo dva, ale více takových.
Vy sama nebo muzeum máte nějakou představu, jak by měla taková důstojná podoba vypadat?
Přiznám se, že nás bude hodně zajímat názor příbuzných, kterým v táboře zemřeli blízcí nebo tam byli vězněni. Takže nerada bych něco konstruovala.
Kolem tábora byla řada kontroverzí, minulý rok například ministr Andrej Babiš prohlásil, že šlo o pracovní, a ne koncentrační tábor… Jak by tedy podle muzea a romské veřejnosti mělo být to místo vnímáno a prezentováno? A jak jste vnímali fakt, že na místě stál vepřín?
Ta nepravdivá tvrzení byla důsledkem jakési nevzdělanosti, kterou ale samozřejmě u politiků chápeme. Potom se to vyjasnilo a samotný aktér se za to omluvil. Co na tom místě bylo, je jasné, jsou o tom historické práce. Tábor prošel několika etapami. Pokud mluvíme o etapě, kdy tam byli vězněni výhradně Romové, tak to byl takzvaný protektorátní cikánský tábor, který byl ve své podstatě táborem koncentračním. Ti lidé tam byli vězněni bez omezení věku - včetně dětí, starých, nemocných lidí a na neurčenou dobu, než bude vyjasněno konečné řešení cikánské otázky.
Tím se pak stalo otevření cikánského tábora v komplexu osvětimských vyhlazovacích táborů. Toto je vcelku jasné, debata ale může být o terminologii koncentrační tábor, na to jsou různé pohledy. A to, že tam stál vepřín, je věc nepřijatelná. Neumíme si představit, že by takto vepřín fungoval třeba v sousedství památníku Terezín nebo památníku Osvětim. Stejně se nám to jevilo v případě Letů, a proto je likvidace na místě. Je dobře, že k ní dochází, byť trvalo minimálně dvacet let, než byly snahy vidět.
Co bylo nakonec bodem zlomu v jednání vlády a společnosti Agpi? Jak ta jednání hodnotíte zpětně?
Vůbec jsem u těch jednání nebyla, byla to otázka vlády, v režimu tajné. Takže jsem byla zasvěcená, až když se jednalo o podpisu smlouvy. Ale když to sleduji zvenku, připadá mi, že největší podíl na tom měl ministr kultury Herman, který svým osobním nasazením a zaujetím dosáhl úspěchu. A myslím, že velice dobře diplomaticky komunikoval s ministrem financí. A podařilo se jednání se zástupci firmy Agpi, kteří předtím neměli moc dobré zkušenosti.
Víte, jak naložíte se stávajícím pietním místem v Letech, které je na palouku nedaleko od bývalého vepřína?
To je zatím ve správě Památníku Lidice, měli by nám to k Novému roku předávat. Chceme pokračovat v té velmi dobré péči dál. Budeme zajišťovat sekání trávy, pietní akce a tak dále.
Takže nebude se přesouvat na místo, kde nyní stojí vepřín?
Žádný přesun určitě neplánujeme. Na pietním místě také bude probíhat archeologický průzkum, což je velice citlivá půda. Protože se ukáže, jestli se potvrdí hypotézy pana archeologa Pavla Vařeky, zda například památník stojí na masových hrobech. To zatím není jasné, ale indicie k tomu jsou.
Chápete celou situaci s odkupem vepřína jako krok k lepšímu přijímání Romů českou společností, věříte, že k tomu povede?
Výkup vepřína k tomu určitě nepovede, ale je to jeden kamínek na takové cestě, protože to byl dluh této společnosti. Že na takovém místě fungovala velkovýkrmna prasat, bylo naprosto nevhodné.
Vnímáte, že v poslední době se sílícími nacionalistickými náladami ve společnosti přibývá nesnášenlivosti i vůči Romům, nebo je nenávist namířená jinam?
Těžko říct, asi by bylo vhodnější zeptat se sociologa, ale když to sleduji, připadá mi, že uprchlická krize zabírá i Romy. Protože nenávistné reakce lidí, které jsou spojeny se strachem z uprchlíků, kteří u nás vůbec nejsou, obsáhnou často i Romy, byť to jsou lidé, kteří se v této zemi většinou narodili. Nicméně jednoduché, primitivní nálady lidí jsou docela přirozené a zejména populistické strany, které využívají toho, co společnost chce slyšet, se do toho zapojují také. A tím je to nebezpečné, při posledních volbách jsme viděli, že tyto myšlenky mají podporu. Je to alarmující situace.
Jaké má Muzeum romské kultury kromě kultivace památníku v Letech další plány?
Máme spoustu plánů, příští rok budeme zahajovat výstavu o romské osobnosti renesančního ražení Andreji Peštovi, který byl literát, výtvarník a fotodokumentátor Svazu Cikánů-Romů. Budeme na konci roku vydávat knihu o tomto člověku a jeho fotografické tvorbě a v příštím roce se těšíme na výstavu o něm. Akcí je mnoho, pořád pokračuje třeba přechodná výstava Vesmír je černý, která je umístěna v Moravské galerii v Místodržitelském paláci. A u nás v muzeu máme kromě stále expozice do konce ledna také výstavu Bez nenávisti, to je původně převzatá výstava Hate free? z centra současného umění DOX. A není to opakování výstavy, nově je sestavená kolekce, která se týká zejména romského tématu.
