Analýza - Novinář, politik, zpěvačka, herec. Ti všichni musí počítat se "zvýšenou mírou kritiky" a neměli by kvůli nepříznivým reakcím na svou osobu hned podávat žaloby.
Uvedl to soudce brněnského krajského soudu Michal Ryška s odvoláním na předchozí judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a českého Ústavního soudu.
Neuznal tak právo na omluvu od Hnutí Duha novináři Ivanu Brezinovi.
Hnutí Duha o Brezinovi v tiskové zprávě napsalo, že jeho článek "Kdo se bojí jádra?" obsahuje z odborného hlediska směšná tvrzení a že v něm nechybí ani lživá osobní pomluva poradce ministra životního prostředí.
To novináři vadilo. Brezina trvá na tom, že jeho argumenty nejsou ani směšné, ani lživé. "Již v roce 2005 jsem u soudu prokázal, že pravda je na mé straně," říká.
Brezina: Mám pravdu. Bohužel jsem novinář
O co se přeli
Některé výroky z článku Ivana Breziny, které Hnutí Duha označilo za lživé a směšné:
- "Koho by zajímala... zpráva mezinárodní komise dvou set vědců z pětadvaceti zemí světa, kteří po analýze stotisícového vzorku obyvatel okolí Černobylu ani po pěti letech od jaderné havárie nezjistili žádný vzrůst leukémie."
- "Vůdci českých protijaderných iniciativ jsou laici, kteří problematice atomových elektráren nerozumějí - Dana Kuchtová je učitelkou češtiny, předseda Hnutí Duha Jakub Patočka studuje sociologii."
- "Dalibor Stráský je mezi nimi jediným odborníkem. Absolvent jaderné fakulty ČVUT se ale stal kritikem jaderné energetiky rok poté, co se mu nepodařilo složit náročné podnikové zkoušky na funkci operátora jaderné elektrárny Dukovany."
Jenže soud nerozhodoval o pravdivosti výroků Hnutí Duha jako takových, ale o tom, zda sdružení neoprávněně zasáhlo do osobních práv novináře. A to se nestalo.
"Žalobce jako novinář spadá do kategorie veřejných osob, které mají sníženou právní ochranu a povinnost snášet přípustnou míru kritiky," uvedl samosoudce Ryška.
Novináři mají navíc podle soudce dostatek prostoru ve svých médiích, kde můžou s kritiky polemizovat a uvádět jejich tvrzení na pravou míru.
"Hnutí Duha se mi nemusí omluvit jen proto, že jsem novinář," pochopil rozsudek Brezina.
Jak se pozná přiměřená kritika
Skutečnost, že jsou novináři bráni za veřejně činné osoby, může být podle Breziny i výhodou. Nelíbí se mu ale fakt, že není zřejmá hranice mezi "přiměřenou" a "nepřiměřenou" kritikou.
"Tvrzení, že něčí názory jsou směšné, ještě přiměřené je. Něco jiného je, když například o novináři někdo řekne, že píše na objednávku," naznačil soudce Ryška, kde může končit přiměřená kritika a začínat pomluva.
Sám Brezina totiž uspěl s žalobou na Miloše Zemana, který jej obvinil, že píše na objednávku společnosti ČEZ.
To, že by někdo měl strpět jakoukoli kritiku jen proto, že je novinář, se nelíbí šéfreportérovi časopisu Instinkt a členu Etické komise Syndikátu novinářů Janu Lipoldovi.
"Novinář si jistě může vyřídit některé záležitosti v rámci redakční polemiky, ale vždy to nestačí," říká.
"Ne jako novinář, ale jako člověk se přece může cítit zkrácený na svých osobních právech. Pak je na místě dát to k soudu," míní Jan Lipold.
Hnutí Duha: Dnes už nereagujeme
Hnutí Duha je s rozhodnutím soudu spokojeno. "Očekávali jsme takový výsledek. Dnes už se radši na články pana Breziny snažíme nereagovat. Vychází jen ze svých názorů," řekl současný ředitel sdružení Petr Machálek.
Advokát Hnutí Duha Jiří Machourek označil Brezinovu žalobu za projev ješitnosti. "Nelíbí se mu, že si s ním vůbec někdo dovolí nesouhlasit," myslí si advokát.
Výroky v článku "Kdo se bojí jádra?" byly podle Machourka neodborné a vznikly překroucením faktů.
