* Milouš Jakeš zvažuje pokračování pamětí, Lubomír Štrougal je vydává. * Miroslav Štěpán a Ladislav Adamec kandidovali do Senátu. Neuspěli. * Dvaadevadesátiletý Vasil Biľak žije v ústraní v bratislavské vile.
Praha - Komunistická strana Československa vládla přes čtyřicet let, ale o moc přišla na konci listopadu během několika dní.
Po demonstraci 17. listopadu 1989 odhlasovalo 29. listopadu Federální shromáždění zrušení čtvrtého článku ústavy o vedoucí úloze KSČ.
10. prosince vznikla první vláda, v níž nebyla většina komunistů, a 29. prosince byl zvolen prezidentem Václav Havel. Přední straničtí a státní funkcionáři byli novým vedením KSČ vylučováni ze strany už v prosinci a lednu.
Jaké byly v uplynulých dvaceti letech osudy těch, kteří do roku 1989 stáli na špici totalitního režimu a jejichž tváře reprezentovaly normalizaci?
Poslední generální tajemník Milouš Jakeš si ve čtyřiaosmdesáti užívá důchodu. V rozhovoru pro Haló noviny letos nevyloučil, že napíše pokračování svých pamětí Dva roky generálním tajemníkem, které vyšly v roce 1996.
Stále je přesvědčen, že kdyby byla strana jednotná, mohla rok 1989 "zvládnout". Ze zničení socialismu viní Michaila Gorbačova.
"Uvažuji o tom, že bych měl v psaní pokračovat. Jistě nyní v souvislosti s 20. výročím takzvané sametové revoluce bude hodně napsáno a řečeno, a lze tedy očekávat ledacos. Bude tedy nutné reagovat a nemlčet k tomu (...) Zejména dětem a mládeži je nutné říkat pravdu, aby si nemyslela, že socialismus byly jen fronty na banány a dámské vložky a omezené možnosti cestování do kapitalistických států, zatímco dnes lidé stojí ve frontě na práci, kterou hledá na půl milionu nezaměstnaných," uvedl mimo jiné Jakeš.
Štěpán, jediný odsouzený
Bývalý první tajemník městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán byl po roce 1989 odsouzen za zneužití pravomocí veřejného činitele, kterého se dopustil příkazy k násilným potlačováním demonstrací. Odseděl si 22 měsíců.
Dnes je přesvědčen, že socialismus se jednou vrátí. Někteří přední komunisté podle něj v roce 1989 zradili a pomohli tak opozici, zejména prý tehdejší předseda federální vlády Ladislav Adamec.
Štěpán zkoušel i po roce 1989 štěstí v politice, na Bruntálsku kandidoval do Senátu. Ale velmi neúspěšně, v roce 1998 tam získal jen necelá tři procenta hlasů.
Paměti premiéra
Knihou pamětí, nazvanou Mýma očima, se v prosinci připomene dlouholetý předseda vlády Lubomír Štrougal. Ten s novináři v posledních dvaceti letech téměř nehovořil, výjimku udělal při dokumentu České televize o Gustávu Husákovi.
Většinu času tráví na své chatě ve vesnici Jizerka u Jablonce, kde má ironií osudu chatu také nejbohatší Čech současnosti a majitel PPF Petr Kellner.
"Štrougal byl velmi dlouho předsedou vlády a pozorovatelem všeho kolem. On sám se příliš nepodílel na žádných represích. Myslím, že jeho kniha může přinést hodně nových, zajímavých informací," řekl Aktuálně.cz bývalý disident, později československý ministr zahraničí a dnes senátor Jiří Dientsbier.
Věren svému přesvědčení
Vasil Biľak žije v ústraní v bratislavské vile s výhledem na město. Je mu už dvaadevadesát a rozhovory nedává. Krátce po revoluci za ně chtěl peníze.
V jednom z posledních interview řekl rakouskému novináři Siegfriedu Kogelfranzovi: "Šel jsem svou životní cestou v přesvědčení, že je správná. A zůstal jsem svému přesvědčení věren, ať už se dnes zdá, že je správné, nebo nesprávné. Nekradl jsem, neloupil a žádného člověka jsem vědomě nepoškodil. Možná přispějí dokonce mé chyby k tomu, aby vznikla dobrá a spravedlivá společnost. V každém případě lepší, než je ta současná."
Stejně jako Jakeš, i Biľak vidí příčinu pádu socialismu v Gorbačovovi. V době, kdy se na začátku devadesátých let rozpadalo Československo, byl bývalý šéfideolog KSČ proti osamostatnění Slovenska a tvrdil, že si přeje zachování federace.
Svoje paměti, nazvané Milníky mého života, stihl napsat ještě před revolucí. Jeho zeť Jozef Ševc byl do roku 2006 předsedou Komunistické strany Slovenska a poslancem slovenského parlamentu.
Jeho bývalý kolega z Ústředního výboru KSČ Karel Hoffman byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale odseděl si v roce 2004 jen šestadvacet dní. Pražský městský soud rozhodl o propuštění tehdy osmdesátiletého muže ze zdravotních důvodů.
Hoffman jako ministr telekomunikací v noci 21. srpna 1968 nařídil vypnout rozhlasové vysílače, aby nemohla být vysílána prohlášení namířená proti sovětské okupaci. Dál ale tvrdí, že tehdy jednal správně a zásah vojsk Varšavské smlouvy byl správným řešením.
Někteří známí exponenti bývalého režimu již nežijí. Dlouholetý předseda Federálního shromáždění Alois Indra zemřel už v srpnu 1990. Patřil spolu s Biľakem, Jakešem, Hoffmanem a Josefem Lenártem k politikům, kteří od počátku schvalovali sovětskou invazi a pokusili se vytvořit kolaborantskou "dělnicko-rolnickou" vládu.
Gustáv Husák zemřel 18. listopadu 1991. Po odstoupení z prezidentské funkce s médii nekomunikoval. Pouze když byl vyloučen z KSČ, utrousil k čekajícím novinářům, že "teď není vhodná doba na rozhovory".
V bratislavské městské čtvrti Dúbravka zastupitelstvo schválilo odhalení jeho pamětní desky.
Adamec do Senátu neprošel
Poslední předlistopadový předseda vlády Ladislav Adamec zemřel předloni v dubnu. Ještě v roce 1996 se pokusil do politiky vrátit kandidaturou do Senátu v Ostravě, odkud pocházel. Kandidoval za KSČM a získal šestnáct procent hlasů, což však na postup do druhého kola nestačilo.
Dobře se dnes daří sedmdesátiletému bývalému náměstkovi ministra vnitra Alojzu Lorencovi, odpovědnému za chod StB. V roce 1992 byl odsouzen za řízení zákroku proti demonstrantům a disidentům ke čtyřem letům vězení. Trestu se ale vyhnul tím, že se po rozdělení federace vrátil na Slovensko. Tam dostal v roce 2002 jen podmíněný trest.
Dnes je mu sedmdesát a má firmu, která nabízí šifrovací a zabezpečovací systémy do počítačových sítí. Mezi jeho klienty patří například investiční společnost Penta.
