Sochu, která má Marii Terezii zvěčnit v nadživotní velikosti, si radnice Prahy 6 objednala už loni. "Půjde o výdusek z umělého kamene, který bude sochařem Janem Kováříkem tvořen přímo na místě," upřesňuje mluvčí radnice Ondřej Šrámek. Socha vyjde na 3,7 milionu korun a bude vztyčena v parku pod Prašným mostem, který vznikl z dřívějšího staveniště pro ražbu tunelu Blanka.
Záměr se však nelíbí minimálně 156 Pražanům, kteří se podepsali pod petici, v níž vyzývají radnici, aby Marii Terezii takové pocty nedopřála. Rodu Habsburků totiž v dokumentu vyčítají mimo jiné to, že po Bílé Hoře zpustošil české země a potlačil zdejší zárodky občanských svobod.
"Marie Terezie je považována spíš za macechu Čechů, která Rakouskou říší v zájmu habsburské dynastie dále centralizovala," píší v dokumentu a připomínají i složitý vztah panovnice ke zdejším lidem. "Před pražskou korunovací roku 1743 prohlásila, že česká koruna se podobá šaškovské čepici," zmiňují například signatáři.
S jejich hodnocením však nesouhlasí historik Akademie věd ČR Jiří Hrbek. Je podle něj například nesmysl tvrdit, že Habsburkové zpustošili české země. "Pokud bychom to brali trochu s nadsázkou, tak české země zpustošila především třicetiletá válka, kterou začali čeští stavové pražskou defenestrací," říká. Po konci třicetileté války se podle něj naopak čeští králové z rodu Habsburků snažili o co nejrychlejší obnovu, protože věděli, že pouze z hospodářsky stabilizované země mohou vybírat daně.
Stejně tak centralizace říše měla podle Hrbka zefektivnit její správu a obranyschopnost a nebyla namířena proti žádnému z národů, které navíc v moderním smyslu slova tehdy ještě neexistovaly. Přiznává však, že Marie Terezie skutečně přistupovala k českým zemím rezervovaně.
"Korunovace roku 1743 se konala poté, co čeští stavové holdovali Karlu Albrechtu Bavorskému, tedy člověku, který Čechy obsadil násilím. Není se tedy co divit, že to Marie Terezie nelibě nesla," říká Hrbek. Na druhou stranu české stavy panovnice za jejich neloajalitu nijak nepotrestala. "Maximálně jí nesměl pražský arcibiskup na oči," dodává historik.
Krvavost poddanských povstání nelze zveličovat, říká historik
Petenti Marii Terezii v dokumentu dále vytýkají, že "zrušila Českou dvorskou kancelář, vyháněla statisíce do dynastických válek a vládla zaostalé říši, stále praktikující mučení a usmrcování evangelíků i útisk poddaných, jejichž povstání bývala krvavě potlačována".
Hrbek však upozorňuje, že rozsudky nad kýmkoliv, kdo překročil tehdejší právo, prováděli představitelé soudní moci, tedy české a moravské soudy, popřípadě vrchnosti. Stejně tak o krvavosti tehdejších poddanských povstání a revolt podle něj nelze mít přehnané představy. "Bonmot jednoho českého historika, který se specializoval na danou problematiku, byl, že v nich vyteklo více inkoustu než krve a poddaní se hlásili o svá skutečná i domnělá práva spíše prostřednictvím petic a žalob na své vrchnosti," říká Hrbek.
Pokud jde o mučení, to podle něj patřilo mezi tehdy legální nástroje výslechu a nijak nesouviselo s tím, kdo v dané zemi vládl. "Navíc roku 1776 u nás torturu zrušila právě Marie Terezie," dodává Hrbek.
Petice rovněž zlehčuje i panovnici nejčastěji přiznávanou zásluhu, tedy zavedení povinné školní docházky. "Sledovala tím, na rozdíl od některých jiných vládců-reformátorů, ne prospěch svých poddaných, ale především vlastní mocenské zájmy," píší.
Podle Hrbka se dá skutečně souhlasit s tím, že zájem Marie Terezie na vzdělaném obyvatelstvu nebyl zcela nezištný. "Je třeba si ale uvědomit, že bez jejích školských reforem, které se netýkaly jen školní docházky, ale například i univerzitního vzdělání, a zrušení poddanství Josefem II. by neproběhlo národní obrození," říká historik.
Sochu si zaslouží kapitán Morávek ne utlačovatelka národa
Signatáři petice navrhují, aby namísto pomníku habsburské panovnice nechala radnice na daném místě raději vztyčit sochu štábnímu kapitánovi Václavu Morávkovi - nejmladšímu členovi skupiny Tři králové, který byl nedaleko zastřelen gestapem. "Místo je spjato s jeho hrdinstvím. Zaslouží si sochu především," píše se v dokumentu.
Mluvčí radnice Šrámek však upozorňuje, že Morávek má už dnes pamětní desku umístěnou přesně v místě jeho skonu po přestřelce s nacistickou tajnou policií - tedy v několik desítek metrů vzdáleném parku, který nese jeho jméno. "Tam se deska znovu vrátila na podnět Prahy 6, neboť byla po dobu stavby tunelu Blanka dočasně odstraněna, zároveň byla nově doplněna třemi velkými kameny symbolizujícími odbojovou skupinu Tři králové," říká mluvčí.
Dodává, že místo nedávno pojmenované jako park Marie Terezie, kde má být vztyčena její socha, odděluje od Morávkova parku poměrně významný stavební prvek - šestiproudá třída Milady Horákové. Nutno zde dodat, že Morávkův park je o poznání menší a hůře přístupný než park Marie Terezie. I proto zřejmě autoři petice dodávají, že postavit v této lokalitě pomník "cizí utlačovatelce národa vyzní jako cynický výsměch humanistickým tradicím této země".
Radnice se však hájí tím, že o umístění pomníku Marie Terezie bylo rozhodnuto pro její "nesporný vliv od dostavby a současné podoby Pražského hradu až k přestavbě celé české společnosti v 18. století, ať už jde o tereziánský katastr, pošty či školství".
Šrámek také připomíná, že význam panovnice zhodnotil při slavnostním odhalení základního kamene před dvěma lety historik a autor historických statí o Marii Terezii Ivo Cerman. Stejně tak podle něj na výtvarnou soutěž, z níž vyšla podoba pomníku, dohlížela odborná porota tvořená mimo jiné ředitelem Národního památkového ústavu či ředitelem Národní galerie.
Dobu před rokem 1848 si na veřejnosti nepřipomínáme, míní historik
Historik Hrbek k tomu dodává, že nemá nic proti vzniku sochy kapitána Morávka. "Byl to hrdina. Stejně tak si ale myslím, že bychom měli pomníky připomínat lidi, kteří se zasloužili o lepší fungování státu, a lidi, s jejichž odkazem jsme dodnes konfrontováni," říká.
V českém veřejném prostoru se podle něj bohužel vyskytuje jen velmi málo připomínek doby před rokem 1848. "Pokud se ovšem nejedná o Husa nebo Komenského, jejichž kredit je nezpochybnitelný. Nevím, jaký byl názor kapitána Morávka na Marii Terezii, ale myslím, že by mu její přítomnost pod Prašným mostem zase až tak nevadila," uzavírá historik.
