Hned na začátku rozhovoru se zeptám na věc, která stále více rozděluje společnost - na boj proti dezinformacím. Kde vy vidíte hranici toho, co je a není dezinformace?
Existují přece jasně doložitelná fakta. Pokud se například šíří zpráva, že Ukrajinci vyjídají náš zdravotní systém, statistická data prokazují, že je to dezinformace. Ve skutečnosti do zdravotního systému přispívají. Stejně tak jsou dezinformace, že k nám zavlečou nové infekční choroby. Nic takového se nestalo.
Důležité tedy je poukazovat na fakta?
Na faktech je potřeba ukazovat největší dezinformace. Ministerstvo vnitra tu ale není kvůli boji proti nim, je místem, které ručí za vnitřní bezpečnost. Zabývat se bude tím, co tuto bezpečnost může ohrožovat. Třeba informacemi, které vyzývají k násilí. Nebo ke změně systému. Takovými, které podkopávají základy toho, na čem naše země stojí. Určitě nebudeme bojovat s lidmi, kteří si myslí, že je Země placatá.
Takže spousta nesmyslů bude dál kolovat a lidé jim budou věřit.
Ambicí žádné vlády nemůže být, aby se ve veřejném prostoru neobjevovaly lži, zjednodušení a konspirační teorie. To bude vždycky žít svým životem. Je nesmysl bojovat za jednu pravdu, kterou určí vláda. Kdybychom to dělali, budeme cenzoři a blázni s totalitním uvažováním.
Sympatie k Rusku není trestná
Když jsem mluvil s protivládními demonstranty, byl jsem překvapený, kolik z nich je přesvědčeno, že v Česku nemáme svobodu. Nebo jak je podle nich riskantní vyjadřovat názory. Kdy tedy člověk riskuje střet s policií?
Policie má zkušené analytiky a kriminalisty, kteří se dlouhodobě zaměřují na skutečně nenávistné projevy na sociálních sítích. Jestli někdo vyzývá k násilí nebo násilí schvaluje, vystavuje se riziku stíhání. V roce 2022 tak policie zahájila trestní řízení přibližně v 80 případech.
Pokud někdo vyjadřuje sympatie k chování Ruska na Ukrajině či k politice prezidenta Vladimira Putina, je to trestné?
Policie reagovala jen na flagrantní případy, například když někdo podporuje vyvražďování civilistů ruskými vojáky. Samotná sympatie k Rusku není důvodem k trestnímu postihu. Postih hrozí tomu, kdo vyzývá k násilí nebo schvaluje násilí proti nějaké skupině lidí. Takže i vůči Ukrajincům.
Na vnitru jste přichystali analýzu boje s dezinformacemi. Co přesně říká?
Jasně vysvětluje, že Česko není na boj s dezinformacemi připraveno. Na jejím základě připravil vládní zmocněnec Michal Klíma akční plán boje proti dezinformacím. Ten je úkolem vlády a jejího týmu.
Klímův tým má ale málo lidí i peněz. I proto jdou nejspíš věci pomalu, včetně chystaného zákona o dezinformacích. Kdy ho vláda sněmovně předloží?
Byl bych rád, kdybychom ho předložili v roce 2023, ale rovnou říkám, že to bude ještě chvíli trvat. Snažíme se ho konzultovat s odborníky, chceme, aby lidé měli jistotu, že žijeme v právním státě. Kdyby stát například zasáhl proti nějakému webu, musí to být na základě jasně definovaných pravidel. Zásah musí být okamžitě přezkoumatelný soudem, a pokud by byl neadekvátní, musí za to někdo nést odpovědnost.
Vít Rakušan
- Místopředseda vlády a ministr vnitra. Členem hnutí STAN je od roku 2015, o dva roky později se stal poslancem. Předsedou hnutí je od roku 2019.
- Od roku 2009 byl deset let starostou Kolína, při druhém zvolení získala jím vedená kandidátka přes 62 procent hlasů.
- Vystudoval historii a germanistiku na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a školský management na Univerzitě Karlově v Praze. Učil němčinu na gymnáziu v Kutné Hoře.
- Jeho otcem je bývalý senátor za ČSSD Jan Rakušan. Je ženatý, má tři děti.
Za jakých okolností by stát mohl zasáhnout?
Hranice je neuvěřitelně tenká. Definice, proti čemu by měl zasáhnout, zatím vzniká. Bude úzká, jen v přesně vyjmenovaných případech. Jak jsem zmiňoval, týká se výzev k násilí proti jednotlivci či skupině obyvatel. Třeba výzvy k holocaustu, rasismu. To jsou případy, kterým by měl stát bránit.
Jsou čeští politici vůbec schopni shodnout se na tom, zda zemi proti dezinformacím chránit?
Mně dezinformační scéna podsouvá, že se na tento zákon, který bude něco zakazovat či omezovat, těším. Netěším. Jsem liberál. Jsem proti tomu, aby kdokoliv omezoval svobodné právo na vyjádření. Ale stejně je mi proti srsti, že se toho mnohdy dopouští dezinfo scéna. Mnoho lidí je omezováno ve své svobodě diskutovat, protože musí čelit agresivitě jiných, často z dezinfo scény. Pokud jde o reakce politiků, chci se vyhnout předložení návrhu, který by byl napadaný. Proto ty delší přípravy.
Část veřejnosti označuje boj proti dezinformacím za zbytečný, další část míní, že stát by měl bojovat výrazněji. Vnímáte tuto kritiku?
Ano, takové názory neslyším jen od občanů, ale i od členů policejních útvarů, které se zabývají bojem proti extremistům. Byli by raději, aby zákony umožňovaly širší možnosti zásahu. Ale to nechci. Nechci ještě více podněcovat napětí ve společnosti. Je třeba smířit se s tím, že budou existovat weby, které budou šířit takzvané alternativní názory. Nikdo je zakazovat nebude.
Někteří lidé tvrdí, že stát je slabý, když nechá organizovat protesty Ladislava Vrábela, který podporuje chování Ruska, má vysoké dluhy a odmítá jezdit ze Srbska k českému soudu. Co vy na to?
Není na mně, abych to posuzoval. Obecně říkám, že je třeba dodržovat zákony. A pokud je kdokoliv poruší, ať je to pan Vrábel, nebo někdo jiný, nechť je stíhán.
Stát nebyl na radikalizaci společnosti připravený
Atmosféra v zemi je napjatá a lidé debatují, zda se s tím dá něco dělat. Co myslíte vy?
Možná jsme některé nálady podcenili, zejména v počátku války na Ukrajině jsme měli komunikační mezery. Určitě jsem mohl někde postupovat šikovněji já. Ale většina věcí se zdařila. Naším problém bylo, že jsme občas neuměli říci, co je zlo a kdo ho reprezentuje. Jsem přesvědčený, že já to umím.
Koaliční vláda Petra Fialy z ODS je u moci už přes rok. Jste spokojeni s tím, jak vaše komunikace vypadá?
Za rok jsme toho stihli víc než předchozí vlády za deset let. Vybudovali jsme struktury, začínáme dělat kampaně a komunikaci, která dříve nebyla. Lusknutím prstu to nejde. Už jen sehnat do státní správy profesionály schopné udělat funkční kampaň je složité. Úřad vlády jsme zdědili se spoustou úředníků, ale nedostatkem analytiků a lidí vytvářejících reálný výkon.
Co se vám tedy povedlo?
Daří se budovat strategickou komunikaci na úřadu vlády i na ministerstvu vnitra. Vznikají týmy, děláme analýzy, plánujeme kampaně. Ale chce to čas. Na vnitru máme tým, který vyhledává dezinformace a upozorňuje na ně. Od července vzniklo navíc oddělení strategické komunikace, které bude poukazovat na největší lži, vyvracet je a hledat způsoby, jak o tom informovat veřejnost. Ve 14denních cyklech budeme upozorňovat na největší dezinformace a dělat k nim vysvětlující kampaň. To tu ještě nikdy nebylo.
Můžete uvést příklad?
Nejprve chci upozornit, že nechceme lidem říkat, co si mají myslet. Ať si říkají a píší, co chtějí. My upozorňujeme na dezinformace, které můžou mít závažný dopad na vnitřní bezpečnost naší země. V Libereckém kraji teď běží náš pilotní projekt, kdy na plakátovací plochy dáváme informace, jak se vláda snaží pomáhat lidem v těžké ekonomické situaci.
Vylepujete klasické plakáty?
Ano, tuto komunikaci mnohdy využívají populisté ke svolávání demonstrací. My tak budeme informovat o nejdůležitějších rozhodnutích vlády. Jednoduše, jasně, přehledně. Případně vyvracet největší fámy. Samozřejmě na to navážeme kampaní s větším dosahem. Různými cestami, včetně televize. Plakáty jsem uvedl jako příklad, protože je potřeba oslovit lidi i přes ně. V Česku máme 17 procent lidí nedotčených IT technikou.
Hodně emocí vyvolalo upozornění vašeho Krizového informačního týmu, že se radikalizuje stále více státních zaměstnanců. Ozvaly se obavy, že budete trestat úředníky, pokud uvedou svůj názor. Hrozí jim postih?
Ať mi dá někdo příklad, že byl za svůj názor vyhozený. Z ministerstva vnitra, za které odpovídám, z našich organizací. Nic takového nechystám. Za projevení názoru nikoho vyhazovat nechceme. Jde o dezinformace, které mě očerňují.
Proč jste takové upozornění vypracovali?
Chtěli jsme ukázat, že k radikalizaci dochází, například na úřadech práce. Jestliže jsou zaměstnanci vytíženi mimo jiné prací pro ukrajinské uprchlíky, objevují se tam nálady proti nim. Chtěli jsme dát vládě vzkaz: Tady je problém, pracujme na tom, organizujme lépe práci úředníků a zamysleme se i nad tím, jak by měl systém podpory Ukrajinců vypadat. To ale neznamená, že by úředníci nemohli projevovat své názory.
Putinem v pytli jsme pojmenovali zlo
Myslíte si, že byl dobrý nápad vyvěsit na budově ministerstva vnitra plachtu znázorňující ruského prezidenta Vladimira Putina v pytli na mrtvoly?
Považuji za důležité vyjadřovat podporu Ukrajině a umět pojmenovat zlo. I kdyby mi to mělo přinést minusové body u části veřejnosti. Zároveň se ukázala proruská pátá kolona, která toto zlo u nás propaguje. Bylo vidět, že jsou to často lidé, kteří vyvolávají protesty a zneužívají nedobré ekonomické situace.
Nebáli jsme se karikovat Hitlera. Nebáli jsme se karikovat Saddáma Husajna. Nebojme se karikovat ani současné zlo: zlo Putinovy ruské agrese na Ukrajině. pic.twitter.com/n7yYBQ2KNH
— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) November 2, 2022
Nebylo by ale účinnější vysvětlovat, v čem spočívá nebezpečí ruského režimu a samotného Putina?
My jsme na to navázali další kampaní. Na budovu jsme dali plachtu s českou vlajkou, srdíčkem a prsty ve tvarů véčka. Ukázali jsme, že vlajka je symbolem nás všech a nepatří nějaké radikální části společnosti, která si ji začala přivlastňovat. Navíc jsme prošli zkouškou oslav 17. listopadu, kdy jsme nezažili žádné policejní násilí, které by využili dezinformátoři. Svobodu slova nikdo neomezoval.
Kdo vlastně Putina v pytli platil?
My jsme platili jen vyvěšení. Majitelem je sdružení Dekomunizace, které také zaplatilo výrobu. Její další využijí řešíme. Měla o ni zájem Konfederace politických vězňů, objevili se i zájemci z jiných států. Rád bych upozornil, že druhou plachtu inspirovanou Václavem Havlem budeme dražit.
Při jaké příležitosti?
Využít k tomu chceme některé z významných výročí českých dějin.
Nechte se překvapit.
