Volili jsme před pěti týdny, ale stále není jasné, jaký kabinet bude v Česku vládnout. Celkem hladce se spolu dohadují dvě velké strany - sociální demokraté a babišovci, stranou dosud stáli lidovci. Z nich se najednou stávají „kazivládci", kteří dělají nepatřičné drahoty a nejsou ochotni rychle, bez váhání, bez průtahů kývnout na spolupráci s velkými „kamarády". Levicoví komentátoři píší, že postoj KDU-ČSL je „těžko uchopitelný", nemají žádné „jasné priority" a vlastně nejspíš jen vydírají. Přitom lidovci mají jasný program s velmi výraznými body, jako je kupříkladu společné zdanění manželů, které už jsme zažili.
Do toho ještě v pondělí předseda lidovců Pavel Bělobrádek vyrazil Bohuslavu Sobotkovi a Andreji Babišovi dech, když jim bohorovně oznámil, že ve středu odletí na čtrnáctidenní stáž do Spojených států. „Nejsme stranou jednoho muže," pravil. Za něj bude vyjednávat místopředseda KDU-ČSL, bývalý jihomoravský hejtman Stanislav Juránek.
Hlasy z vedlejší koleje
Jsou lidovci neseriózní? Vydírají partnery? Jde jim o křesla ve vládě a o nic jiného? - Začínají tak být dost masivně vykreslováni. Původně, těsně po volbách, se dohodli s babišovci, že budou ve vládě či mimo vládu postupovat společně. Potom však začala vyjednávat dvojice ČSSD a ANO a lidovce odsunula na vedlejší kolej. Dokonce jim ANO začalo posílat vzkazy, že je klidně může nahradit Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. (Zatáhnout Okamuru do vlády by ovšem bylo asi stejně rozumné, jako si vzít do party na zdolání Everestu striptýzovou tanečnici.)
Bělobrádek se rychle naučil: věřit nějakým dohodám a slibům nemá valný smysl. Společný postup s ANO vzal za své ve chvíli, kdy se Andreji Babišovi nelíbilo, co lidovci říkají a prosazují. Minulý týden ho zvlášť popudilo prohlášení, že KDU zásadně odmítá komunistické nápady na zrušení „zbytečného" lustračního zákona.
Socialisté a babišovci nám sugerují, že je potřeba spěchat, že vláda musí být upečena co nejdříve. Nač ten kvap? Státní rozpočet mohou poslanci upravit a přijmout i bez nové vlády; ostatně se již dohodli, že bude odhlasován do konce letošního roku. Zemanovu legální, ale nelegitimní vládu tu máme nasazenou už od 10. července, vládne půl roku. Těžko tedy tvrdit, že je strašně naspěch.
Bělobrádek má při vyjednávání dva partnery, jedním je Babišovo ANO, druhým Sobotkova ČSSD. ANO je skutečně Babišovo, o tom nikdo nepochybuje. Je to strana jednoho muže, který je zvyklý velet, řídit svoje firmy. Už se ukázalo, že spoléhat na něj není příliš radno. Andrej Babiš dokáže rychle měnit názory, postoje, což může být šikovné při obchodování, ale zároveň to může být smrtící ve vládě.
Hašek cení zuby
Sociální demokracie to má naopak, Sobotkova není ani náhodou. Předseda nedávno horko těžko odrazil hradní pokus o puč a porazil svého rivala Michala Haška. Vypadalo to pěkně, jako velký úspěch. Sobotku podpořily regionální buňky ČSSD. Ale jen v té jedné, zjevně nespravedlivé věci. Nedostal podporu na měsíce dopředu a ví to.
Bělobrádek si uvědomuje, že nejen ANO, ale ani ČSSD není jistý, stabilní partner. Příklad: v sobotu se konala jihomoravská konference ČSSD v Brně, delegáti volili předsedu. Nevyhrál dosavadní šéf Václav Božek, ale Zdeněk Dufek, o němž platí: je stoprocentní haškovec. Sám zahořklý předseda strany to těsně po zvolení Dufka komentoval takto: „Spor uvnitř ČSSD se tímto výsledkem vrací znovu na začátek, začíná další kolo snahy rozbíjet sociální demokracii. Tito lidé se měli nějaký čas držet zpátky, protože to, co provedli straně po volbách, nás velmi poškodilo."
Pokud sám Sobotka konstatuje, že začíná „další kolo snahy rozbíjet" jeho partaj, je to velká hrozba pro obě zbývající strany. Dobře a dlouho víme, že prezident Miloš Zeman nemá žádný zájem na Sobotkově úspěchu.
Kdyby Bělobrádek hladce odkýval koalici bez pojistek, byl by blázen, mohl by svou stranu zavést do party, která je naprosto nevyzpytatelná.
Klubko zmijí raději NE
Trojice ČSSD, ANO a KDU je velice různorodá. To neznamená, že spolu nemůže vládnout. Znamená to ovšem, že se představy o vládnutí musí pečlivě dohodnout předem. Chrání to i nás, voliče (i voliče, kteří ani jednu z těch tří partají nevolili). Vedle sebe stojí rozštípnutá ČSSD, která se pere mezi sebou a jejíž předseda má proti sobě Zemana. Dál „firma" ANO se svým málo vyzpytatelným lídrem zvyklým velet, vydávat příkazy. A do třetice tu jsou restartovaní lidovci, kteří coby parlamentní strana utekli hrobníkovi z lopaty. Navíc jsou silně spojeni s katolickou církví, kterou většinový český občan zrovna nemusí. ANO i ČSSD budou ve velkých populistických pokušeních. To se týká třeba lidem nenáviděných „církevních restitucí".
Není divu, že Bělobrádek žádá pojistky, nechce vést stranu, která bude ve vládě jen proto, aby měl Sobotka ve sněmovně 111 hlasů. A že pak budou jeho voliči i on koukat na to, jak se přijímají kroky proti jejich vůli, třeba za podpory komunistů. To je pro lidovce nepřijatelné. Bělobrádek by ztratil podporu, kterou tak těžko získal zpátky.
Jeho rozhodnutí zmizet na dva týdny za velkou louži dráždí jak partnery, tak část voličů. Podivoval se tomu kupříkladu Sobotka. Raději by prý jednal se šéfem. Ale Bělobrádkova poznámka, že nejsou stranou jednoho muže, je důležitá. Ano, nechce se mu rušit cestu, je to sobecké. Na druhou stranu, proč by za něj nemohli jednat jiní? U babišovců je to nepředstavitelné, u lidovců normální.
Vláda, aby fungovala, aby byla k něčemu, aby se rychle neproměnila v klubko zmijí, jak to předváděl kabinet Petra Nečase, do něhož vstoupily Věci veřejné Víta Bárty, musí být v klidu, pečlivě dojednána. Spěchat po díky Zemanovi ztraceném půlroce je šílenství. Bělobrádek funguje jako zatažená ruční brzda rozjetého Babiše a Sobotky. Spěch vidí jako přímou cestu do pekla.
