Lebka i model ženy s tváří, která podle ní byla vyrobena, bude k vidění v Historické budově muzea do 2. července. Výstavu ve středu zahájili zástupci instituce, v jehož sbírkách se lebka nachází, i vědeckého týmu, který ji datoval. Národní muzeum také vyhlásilo anketu, v níž lidé mohou pro pravěkou ženu navrhnout jméno.
Ředitel muzea Michal Lukeš řekl, že lebka v sobě nese několik příběhů. Vedle okolností nálezu jsou totiž pozoruhodné i peripetie, které její datování provázely a úsilí vědců přijít všemu na kloub.
Lebka byla nalezena v několika fragmentech. Antropolog Petr Velemínský uvedl, že rekonstrukci pak udělal známý paleoantropolog Emanuel Vlček. "Tenkrát starší badatelé předpokládali, že stáří je vyšší než 30 000 let, následně na přelomu tisíciletí proběhlo radiokarbonové datování, které dalo ten nález do období magdaleniénu, to znamená zhruba 13 000 let," řekl Velemínský.
Podle Velemínského pak v souvislosti s expozicemi byly chybějící části lebky domodelovány a proběhlo i další srovnání. To opět naznačilo, že jedinec je po morfologické stránce starší 30 000 let. Velemínský uvedl, že na základě toho byl osloven Institut Maxe Plancka v Jeně. Tamní odborníci provedli jak další radiokarbonová datování, která ukázala různé hodnoty, tak i datování po genetické stránce.
"A to na základě délky neandrtálských fragmentů, to že jsou delší než mají nálezy, které jsou třeba jinde ve světě. Tak se dospělo k tomu, že ten nález je starší 45 000 let," popsal vědec a dodal: "Zhruba se předpokládá, že je to tak dva, tři tisíce let od té doby, kdy se předkové (z Afriky, pozn. redakce) této ženy mísili s neandrtálci."
Stáří nálezu určili vědci podle neandrtálské DNA
Nynější lidé, mimo obyvatele Afriky, mají zhruba dvě až tři procenta neandrtálské DNA. V moderních lidských genomech se neandrtálské úseky DNA v průběhu času zkracovaly, proto mohli vědci pomocí jejich délky odhadnout, kdy žena žila. Podle Velemínského, který působí v Národním muzeu, a Jaroslav Brůžka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je ve světě jen několik podobně starých nálezů. Pochází například ze Sibiře, Itálie, Číny nebo Bulharska. Fragmenty lebky z Proškova dómu však patří, díky šťastným okolnostem, k těm nejlépe zachovaným.
Vědci také přišli na to, co komplikovalo radiokarbonové datování. Zjistili, že nález kontaminovala kravská DNA prostřednictvím klihu, který byl před desítkami let použit k rekonstrukci lebky. Brůžek dnes uvedl, že vědce původně zajímalo i to, zda ke kontaminaci nedošlo mnohem dříve, než byla lebka objevena, analýza však prokázala, že data odpovídají DNA skotu pěstovaného během 20. století.
Kvůli posunutí nálezu do mnohem starší doby bude podle zástupců muzea nutné také pozměnit model ženy, který vytvořila francouzská sochařka Elisabeth Daynesová. Vědci uvedli, že žena by měla mít tmavší pleť a mnohem jednodušší oblečení.
"Nález osvětluje, že migrace anatomicky moderních lidí do Evropy nebyla tak jednoduchá, jak jsme se se dříve domnívali. Probíhala v několika vlnách. A žena ze Zlatého koně patřila k jedněm z nejstarších. Také nezanechala potomstvo. Byla to jedna z linií, která z neznámých důvodů byla ukončena," řekl pak Brůžek k dalším přínosům výzkumu. Tuzemský nález, stejně jako nález v bulharské jeskyni Bačo Kiro, také podle něj ukazují, že kontakty těchto lidí a neandrtálců byly častější, než se předpokládalo.
Národní muzeum spustilo na sociálních sítích anketu, v níž lidé mohou pro model ženy navrhnout jméno. V současnosti se lebka i model jmenují, podle vědeckých standardů, na základě lokality, kde byly pozůstatky nalezeny - tedy přírodní památky Zlatý kůň. Návrhy lze posílat do 10. června, tým odborníků pak vybere pětici návrhů, pro které bude veřejnost hlasovat.
