Praha/Brno - Národní galerie v Praze podala dovolání k Nejvyššímu soudu proti rozsudku, podle něhož by měla katolické církvi vrátit gotický obraz Madona z Veveří. Dovolání však nemá odkladný účinek a NG by měla do pátku 19. února vzácné dílo vydat farnosti Veverská Bítýška, která o jeho vydání v rámci restitucí žádala.
NG je podle mluvčí Terezy Ježkové připravena dílo předat, musí s tím ale nejprve souhlasit jihomoravský krajský úřad. Právník farnosti František Severin ČTK řekl, že pokud obraz nebude v Brně do čtvrtečních 17:00, obrátí se na exekutora.
Brněnské biskupství počítá s vystavením díla v Diecézním muzeu v Brně na Petrově.
Podle Ježkové galerie obraz vydá za předpokladu, že "jí bude předložen zákonný souhlas příslušného krajského úřadu, odboru památkové péče, s přemístěním obrazu ze sbírek Národní galerie v Praze, a zároveň bude zjištěno splnění podmínek zabezpečení ochrany obrazu, jakožto národní kulturní památky".
Právní zástupkyně NG Štěpánka Vincencová tvrdí, že vydání obrazu bez souhlasu krajského úřadu by znamenalo porušení zákona o státní památkové péči, který galerii ukládá povinnost chránit obraz před ohrožením či znehodnocením. "Národní galerie však zdůrazňuje, že jí dosud žádný souhlas s přemístěním obrazu nebyl ze strany farnosti předložen," uvedla Vincencová.
Ředitel Diecézního muzea Martin Motyčka dnes ČTK řekl, že farnost Veverská Bítýška skutečně požádala krajský úřad o souhlas. Úředníci ale dospěli k závěru, že to není v jejich kompetenci. Zákon stanovuje, že krajský úřad má dát souhlas při trvalém přemístění movité kulturní památky z veřejně přístupného místa, podle kraje ale není nutné souhlas vydávat za situace, kdy dílo bude na jiném veřejně přístupném místě.
"Z toho důvodu není v kompetenci krajského úřadu o této záležitosti rozhodovat," uvedla mluvčí kraje Eliška Windová. Výklad krajského úřadu je v souladu s komentářem k zákonu o památkové péči vydaným v roce 2005. "Má-li tedy být movitá kulturní památka přemístěna z veřejně přístupného místa na jiné veřejně přístupné místo, byť i trvale, není k takovému přemístění vyžadován předchozí souhlas," stojí v komentáři k zákonu. Podle Vincencové však zákon nestanoví, že má jít o přemístění "z veřejných do veřejných prostor" kvůli tomu, že ne všechny veřejné prostory musí být pro umístění kulturní památky vhodné. Souhlas je tedy podle Národní galerie nutný.
V Diecézním muzeu jsou podle Motyčky splněny veškeré nároky na zabezpečení. Jsou tam trvale díla mimořádné hodnoty. Budova je napojena na pult centrální ochrany. Pro Madonu z Veveří je připravena nová bezpečnostní vitrína.
Podle Severina jsou podmínky kladené galerií irelevantní, pravomocný rozsudek stanovil povinnost předat obraz jasně, bez nutnosti splnění dalších předpokladů. Národní galerie také není nějakým kontrolním orgánem Diecézního muzea, podotkl Severin.
Dovolání k Nejvyššímu soudu Národní galerie podala s ohledem "na složitost a věcnou nejednoznačnost celé kauzy a na fakt, že se jedná o průlomový a precedentní rozsudek". "Jako organizace pověřená řádně hospodařit se státním majetkem je Národní galerie v Praze přesvědčena o nutnosti využití všech zákonem stanovených opravných prostředků," uvedla.
O vydání obrazu v prosinci pravomocně rozhodl pražský městský soud, který zamítl odvolání galerie. Potvrdil tak původní rozsudek, jenž vyhověl žalobě římskokatolické církve. Podle soudu se prokázalo, že obraz patří církvi a stát není jeho vlastníkem. NG ale říká, že obraz nespadá pod zákon o restitucích, který napravuje křivdy způsobené komunistickým režimem v letech 1948 až 1989, protože byl ve vlastnictví státu již před tímto obdobím. S tím však soud nesouhlasil.
Malba je datována před rokem 1350 a připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. NG ji vystavuje v Anežském klášteře. Loni, když už o její vydání žádala církev, ji stát prohlásil za národní kulturní památku. Vznikla pro hradní kapli na objednávku markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a podle zástupců NG byla vždy součástí profánního panství.
Kostelík na hradě Veveří, který plnil ve středověku funkci farního chrámu pro osadu u zeměpanského hradu a širší okolí, zdobila do roku 1938. Později se obraz ocitl v držení Ředitelství státních lesů a statků v Rosicích, ministerstva zemědělství a lesního hospodářství. V roce 1958 jej získala Národní galerie v Praze.
Odvolací soud konstatoval, že stát deklaroval jednoznačně svůj vlastnický nárok na obraz až přípisem v roce 1958, kdy prohlásil, že je vlastnictvím státu. Předtím takto vlastnictví nikdy deklarováno nebylo, uvedl předseda soudního senátu Milan Chmelíček.
