Na místě, kde byl ještě před třemi roky suchý březový les, se teď nohy boří do bláta. Mezi kmeny stromů prosvítají hladiny jezírek a v trávě se plazí drobné potůčky. Poblíž Malého Boru na Železnorudsku leží jedna ze 13 lokalit, kam správa Šumavského národního parku navrátila původní mokřady, rašeliniště a prameniště. V rozsáhlém projektu se už voda vrátila na 300 hektarů parku, v plánu je obnova dalších 34 míst, do konce roku 2024 má jít o více než 2000 hektarů.
"Chceme Šumavu obnovit jako celek, od Železné Rudy až k Lipnu. Vybíráme ta místa, která jsou v kritickém stavu," říká Ivana Bufková, odborná garantka projektu Život pro mokřady. Park na něm spolupracuje se sousedním Národním parkem Bavorský les, bavorským Spolkem pro životní prostředí a ochranu přírody a také s Jihočeskou univerzitou. Stát bude celkem 148 milionů korun, z více než poloviny jej zaplatí evropský program LIFE, který má za cíl mimo jiné právě obnovu ekosystémů.
Mokřady byly po staletí součástí šumavské přírody, více než polovinu ale lidé v minulosti odvodnili. Tak jako u Malého Boru. "Za německého osídlení byla lokalita úplně odlesněná. Byly tu mokré louky, které se kosily na stelivo. Už tehdy tu dodělali menší stružky, ale to mokřadům tolik nevadilo," popisuje Bufková, jak krajina vypadala dříve. Němci na Šumavě žili od středověku do odsunu po druhé světové válce.
Větší odvodňování začalo za Schwarzenbergů, knížecí rod vlastnil na Šumavě rozsáhlá panství. Do řídce osídlené divočiny zaváděli v 19. století tehdy moderní způsoby hospodaření a zemědělského podnikání. Mokřady se odvodňovaly hustou sítí kanálů, místy až pět metrů širokých a dva metry hlubokých. Sváděly se do nich i potoky.
Úpravy pomáhaly k výdělečnějšímu lesnímu hospodářství. Zavodněný les roste pomalu a stromy jsou daleko od sebe. "Po odvodnění za Schwarzenbergů začaly stromy růst rychleji a bylo víc dřeva," vysvětluje Bufková.
Zásadní změna ale nastala v 70. letech minulého století, během hospodaření komunistického Československa. "Stát se začal více věnovat lesnictví a často se šlo po starých linkách z předchozího století. Kanály se třeba vystřelily výbušninou nebo prohrabaly těžkým bagrem," popisuje Bufková. Místa odvodněná takovým způsobem jsou poškozená. Změnil se v nich vodní režim a některé biotopy se zhroutily.
Cílem je vracet krajinu do původního stavu
Obnova mokřadů má krajině pomoci. V krajině, kterou v předchozích letech trápilo sucho, zadržují vodu. Ta se z nich navíc odpařuje, což pomáhá zchladit okolí. Rozdíl může být v řádu několika stupňů. Hladinu podzemní vody zvedají o několik desítek centimetrů. Při povodních pozdrží mokřady vodu a časově rozfázují její odtok v krajině. Zmírňují tak sílu i trvání povodňové vlny.
Šumavský park není jediný, kdo se o obnovu původní krajiny snaží. Lesy České republiky v minulosti například obnovily tůně a mokřady na území Zálesí na Benešovsku, nové zakládaly v lesích poblíž Židlochovic. Povodí Moravy nedávno dokončilo revitalizaci Baštýnského potoka, pracuje i na revitalizaci Bečvy u Černotína a Skaličky. "Řekám vracíme původní charakter, děláme přírodě blízká opatření v místech, kde jsou taková řešení možná," tvrdí generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák.
Na Šumavě postupuje správa národního parku tak, že odvodňovací kanály uzavírá dřevěnými přehrádkami a poté je zasype zeminou. "Kanály se ucpou. Pokud jimi tekl potok, snažíme se s pomocí starých map či leteckých snímků zjistit, kudy vedla stará koryta, a obnovíme je," popisuje Bufková.
Pracuje se na obnově lokalit na Prášilsku, na Modravských pláních či v kotlině Vltavy. "Očekáváme, že se nám podaří zadržet o 170 tisíc kubických metrů vody v krajině, ale pravděpodobně to bude více," říká Bufková.
Revitalizací se mění i druhové složení živočichů a rostlin. V okolí Malého Boru tak časem prořídne březový porost, na podmáčené půdě budou stromy růst dál od sebe. "Obnoví se i olšina s bažinnou vegetací, pod břízami bude podrůstat smrk. Bude tu rašelina a smrčiny. Budou tu růst rašeliníky či sedmikvítek. Pak tam budou olšiny s blatouchy a sítinami," jmenuje konkrétní druhy Bufková. Na Šumavu se díky změnám vrací i velmi ohrožené druhy, jako je třeba plavuňka zaplavovaná na Černohorském močálu nedaleko obce Kvilda.
Z krajiny naopak ustoupí nyní velmi hojná ostřice třeslicovitá, místním názvem cábrna. "Když je louka podmáčená, tak tam roste spousta vzácných druhů. Když se odvodní, nastupuje tahle tráva a udělá z toho monokulturu. Vzácná louka zmizí," vysvětluje Lukáš Linhart ze Správy Národního parku Šumava. Ostřice je sice původní druh, kvůli vysoušení se ale rozšířila mimo svá obvyklá místa. Díky zavodnění se do těchto lokalit zase stáhne.
Krom rostlin se vrací i živočichové, například různé druhy vážek či ptáci jako kulíci nebo bekasiny. "Mění se i pestrost druhů. Mizí suchomilné druhy a vrací se ty mokřadní," doplňuje Bufková.
S obnovou pomáhají dobrovolníci
Jedním z cílů šumavského projektu je ukázat, že podobně lze postupovat i na zemědělské půdě či ve volné krajině mimo národní park. "Z pastviny se dá vyjmout část a nechat ji vodě, na zbytku může zemědělec hospodařit. Stejně jako v lese," upozorňuje Bufková.
Ztráty, které hospodářům kvůli takovým úpravám vzniknou, navrhuje náměstek hejtmana Plzeňského kraje Josef Bernard (STAN) dorovnávat dotacemi. "Když hospodář na svém pozemku zavede krajinné prvky, o něco se mu sníží produktivita. Je tedy potřeba, aby evropské dotace podpořily i projekt, na kterém se nehospodaří," prohlašuje.
Revitalizace provádějí obvykle vodohospodářské firmy, pomáhají ale i dobrovolníci. "Pracují v nepřístupném terénu, kam nemůžeme pustit techniku. Pozveme si 12 až 15 dobrovolníků a během jednoho dne, případně víkendu, to uděláme ručně. Hlavně ty nejcitlivější části," popisuje Linhart ze správy národního parku. Za dvě a půl sezony úprav na Šumavu přijelo téměř 400 dobrovolníků. "Většinou jsou to úplně obyčejní lidé, kteří mají rádi Šumavu, mají vztah k přírodě a chtějí přiložit ruku k dílu. Někteří jezdí pravidelně," popisuje Linhart.
I v letošním roce se veřejnost může zapojit do dobrovolnických akcí a stát se tak součástí procesu revitalizace mokřadu. "Lidé tak poznají zblízka, jak se revitalizace provádí, přitom odchází s dobrým pocitem, že pracovali pro přírodu. Program je pak spojený s exkurzí do krásných a zachovalých mokřadů, jež na území Šumavy naštěstí zůstaly," popisuje Linhart.
Správa parku o návratu vody do šumavské krajiny také připravuje dokumentární film. "Pracujeme na něm už od loňského roku. V dokumentu popisujeme osudy místních mokřadů a potoků, jež bohužel nebyly vždy příznivé. A samozřejmě také to, co pro krajinu taková změna, tedy především vysušování mokřadů, znamená. Díky více než dvacet let trvajícímu úsilí o návrat mokřadů ale naštěstí můžeme natočit dílo se šťastným koncem," dodává Linhart.
