Evropa je rozdrobená nejen politicky, ale i z hlediska partnerských a rodinných vazeb. V Německu je bez dlouhodobých závazků 40 procent populace. Roku 2021 žila bez partnera téměř třetina obyvatel Česka, 14 procent je rozvedených. Rodina má dnes mnoho podob a často nevzniká institucionálním svazkem. "Pár se dvěma kočkami by se mohl vnímat jako rodina stejně jako svobodná matka s dítětem nebo prarodiče vychovávající vnoučata," tvrdí expertka na etiku rodiny a rodičovství.
Společným znakem pro různé vztahové útvary, jimž říkáme rodina, je podle Baron péče o rodinné členy, vůči kterým bývají závazky silnější než vůči ostatním. Normální je starat se, opak vnímáme jako eticky vadný. Rodinu tak spojují určitá očekávání, a to i ze strany státu. Ten má nakonec v tom, co je rodina, nejvíce jasno. Ostatně je to do velké míry právě stát, kdo diktuje podmínky, za nichž rodina vzniká, funguje, nebo se rozpadá. Podle filozofky má stát dbát o ochranu členů rodiny i za cenu toho, že leckdy naruší její autonomii. Zároveň má před sebou řadu výzev.
Dítě přichází na svět zcela bezmocné, odkázané na péči druhých. Kde chybí rodič, opět zaskočí stát: máme jesle, školky a další zařízení, kde systém coby chůva pečuje o nejmenší občany. Potřebuje pak vůbec dítě rodiče? Nestačila by anonymizovaná péče?
"Platon věřil, že děti by měly být vychovávány státem, nikoli biologickými rodiči," připomíná Baron, proti platonské představě se však ohrazuje. "Zvláštní vztah mezi rodičem a dítětem je to, co lidi motivuje je vůbec mít. Děti potřebují bezpečí, ujištění, laskavost, trpělivost."
Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:
Na druhou stranu, všeho moc škodí. Hothousing označuje fenomén, kdy rodiče zaměstnávají dítě s cílem maximalizovat jeho výkon. Dítě tak lze přetížit, a co hůř, zkomplikovat mu vstup do dospělosti. "Rodič, který dá své dítě do tohoto metaforického skleníku a všechen svůj čas tráví tím, že ho učí být matematickým zázrakem, baletkou nebo hudebníkem, tak může bránit dítěti v rozvoji dovedností a schopností, které bude potřebovat ve svém dospělém životě."
Jak fatální dopad má rodina na dospělý život dítěte, ukazuje i příběh Bettiny Göringové, praneteře jedné z nejvlivnějších postav nacistického Německa, Hermanna Göringa. Bettina se narodila po prastrýcově smrti, s jeho životem nemá kromě původu nic společného. Přesto se ve svých 30 letech nechala sterilizovat, aby nešířila geny nacistického prapředka.
Význam biologického spojení rodičů a dítěte je dnes oslaben vznikem nových typů rodin i otevřenějším přístupem k homosexuálnímu rodičovství, myslí si Baron. A přesto: "I moderní vynálezy jako testování DNA a genetické genealogické průzkumy ukazují, že genetika stále hraje roli v tom, jak vnímáme sami sebe."
Jaké místo pak má v sebeidentifikaci rodné příjmení? "V naší společnosti většinou potomek přebírá příjmení otce, ale není tomu tak zpravidla." Teresa Baron by upřednostnila dědění po matce. "Nejde jenom o tělesnou vazbu, ale o holou práci," tvrdí. "Představte si, že vytvoříte krásnou vázu, namalujete obraz nebo napíšete rukopis a pak přijde někdo jiný a podepíše se pod něj. Připadá mi to jako prima facie nespravedlnost… Pokud vůbec má existovat všeobecné pravidlo, měla by být zavedena distribuce jmen v matčin prospěch."
Vybrat se dnes ostatně dá leccos, třeba pohlavní buňky, jimiž lze zvýšit šance na narození optimálního potomka. Hrozí-li plodu vážné vrozené onemocnění, bývá v některých zemích obvyklý potrat. Co když se ale rodiče rozhodnou pro život dítěte? Baron zdůrazňuje, že v odpověď musíme předpokládat konkrétní typ morálky.
"Z utilitárního hlediska je dobré, když dokážeme předejít možnému utrpení dítěte. Z jiných hledisek mohou potraty na základě hrozícího trvalého onemocnění posílit předsudky vůči lidem narozeným se zdravotním postižením." Tyto konflikty nejsou dle soudu filozofky snadno řešitelné. V jejích očích je podstatná garance svobody žen rozhodovat, zda, kdy a jak přivádět děti na svět.
A jaké svobody bychom měli přiznat dítěti? V některých amerických státech je možné, aby dítě hnalo rodiče nebo porodní lékaře před soud, je-li přesvědčeno, že se narodilo do špatného života a narození bylo možné předejít. Obžaloba zní: zkazili jste mi život tím, že jste mě přivedli do života. "Metafyzicky a morálně zní stížnost na to, že jsme se narodili, přinejmenším zvláštně," přiznává Baron. "Ovšem z hlediska práva je potřeba domáhat se náhrady škody celkem rozumná. Například pokud jde o vznik nákladů v důsledku nedbalosti jiné osoby," upozorňuje.
Filozofický podcast Mysli a žij!
Svět prochází změnou. Jak vysvětlit a pochopit život člověka i pohyby ve společnosti? Jak porozumět tomu, co se kolem nás děje? Podcast Mysli a žij! přináší rozhovory s filozofy a filozofkami o aktuálních tématech společnosti, která dnes zřejmě prochází obdobím "změny paradigmatu". Pořadem provází filozofka Josefína Formanová a publicista Petr Fischer.
Partnerem projektu je Nadace Sekyra Foundation.
