Praha - Před šesti lety na Nový rok čtrnáctiletý Robin ve středočeské obci na Kladensku zavraždil a znásilnil o rok mladší spolužačku.
Za pár dní bude na svobodě. V pátek dnes už devatenáctiletému chlapci původem z Hospozína skončila ochranná léčba, kterou mu před téměř pěti lety nařídil kladenský okresní soud. A Robin se rozhodl, že ústav pro dětské zločince v Klíčově na Praze 9 po víkendu opustí.
"Ještě si musí vyřídit pár věcí. Zmínil se mně o tom, že bude chodit do práce. A nyní si ještě zajišťuje bydlení. Bude se snažit zapojit do běžného života," řekl Aktuálně.cz ředitel ústavu Patrik Matoušů.
Mladík se podle něj vyučil kuchařem. Jakou si ale našel práci, ředitel ústavu prozradit nechce.
Co se tehdy stalo?
- Mladík v lednu 2004 zavraždil svou třináctiletou spolužačku z Kmetiněvsi na Kladensku. Policie ji nalezla nedaleko vesnice u potoka
- Musel se léčit do dosažení plnoletosti, potom mu soud pobyt ještě o rok prodloužil. Protože čin spáchal jako nezletilý, nemá záznam v trestním rejstříku
- Podle lékařů si hoch vraždu do posledního detailu naplánoval. Oběť zavraždil a poté ji sexuálně zneužil
"Nemůžu to říct, úplně stoprocentně to zatím nevím. Navíc záleží jen na něm, jestli se s tím bude chtít svěřit," domnívá se Matoušů.
Slibuju, že budu chodit do Bohnic
Robin prý řediteli ústavu slíbil, že bude dál pravidelně docházet na ambulantní vyšetření do Bohnic. Lékaři ale upozorňují, že mu to nikdo nemůže nařídit, záleží jen na jeho vlastním rozhodnutí. Stejně tak mu nelze přikázat, aby bral léky.
"On byl pod ochrannou výchovou a nemůže na něj být vyvíjen žádný zákonný tlak, aby dělal cokoliv, co mu kdo nařídí. Aby se nějak choval, aby někam docházel. Je to čistě na něm a na tom, co si odnesl z výchovné terapie," řekl Aktuálně.cz ředitel bohnické psychiatrické léčebny Martin Hollý.
Rozhovor s Martinem Hollým čtěte ZDE.
Jak se bude mladík dál protloukat životem, záleží tedy hlavně na něm.
"My jsme mu nabízeli, že mu pomůžeme. Robin je ale natolik samostatný a spolehlivý, že nám řekl, že si chce všechno zařídit sám. Teď je to tedy zatím na něm," tvrdí ředitel klíčovského ústavu Patrik Matoušů.
Podle šéfa bohnické léčebny musí být každý pacient, který opustí brány budovy, dokonale připraven.
"Součástí propuštění je relativně dlouhý plán, jak se bude sociálně adaptovat," sdělil Hollý.
Nemám nikoho
Mladík má trvalé bydliště u svých prarodičů v Kmetiněvsi, kteří ho podle místních od dětství vychovávali.
"Matka se o něj moc nestarala, zemřela asi rok poté, co skončil v ústavu," řekla jedna z učitelek z tamní základní školy.
Že by se chtěl vrátit zpět do vesnice, ale pochybuje. A nejsou tomu prý nakloněni ani jeho prarodiče. Celá ves je podle ní teď "na nohou."
"Lidé začali říkat, že ho viděli v okolních obcích s partou narkomanů. Podle mě je to ale nesmysl. Povídačky. Nicméně vidíte, že ta atmosféra je tu opravdu hrozná," tvrdí jedna z učitelek. Místní lidé dokonce začali shánět podpisy na petici.
"Cílem je iniciovat legislativní změny, které by zabránily tomu, aby se podobní lidé mohli volně pohybovat na svobodě," řekl k tomu starosta obce Luděk Kvapil.
Expert: lze je ovlivnit
A jaká je pravděpodobnost, že by se činu dopustil znovu?
Například ředitel ústavu v Boleticích u Děčína Jaroslava Žejdl, který měl v péči kromě Robina víc jak deset dětí, které někoho zabily, před časem Aktuálně.cz řekl, že ani jeden z nich po odchodu z ústavu svůj čin nezopakoval.
"S některými se vídám dodnes, mají manželky, práci, děti."
ČTĚTE VÍCE: Rozhovor s ředitelem Žejdlem: I dětští vrazi se mohou napravit
Podle Žejdla tyto děti, když se s nimi včas začne pracovat, mají šanci překonat to, co udělaly. Podle statistik polovina klientů celého ústavu nebude už mít nikdy problémy se zákonem.
"Jsou ještě ve vývoji, lze je ovlivnit a změnit jim pohled na svět," říká. "Paradoxně jsou perspektivnější ti, kteří zavraždili než ti, kteří přepadávali. Ti totiž záměrně a opakovaně vyhledávají staré a nemohoucí a cíleně páchají zločin za vidinou zisku. Ti, co zavraždili, jednali často v afektu, svůj čin nepromýšleli a litují toho," dodal.
Vězení pro děti?
V Česku většina dětských vrahů končí ve speciálních dětských domovech či výchovných ústavech. Opakem je například Velká Británie, kde může být už desetileté dítě posláno do vězení.
Do povědomí se zapsal případ, kdy dva desetiletí chlapci tu v roce 1993 unesli a zavraždili dvouleté děvčátko. Byli odsouzeni na doživotí. Ve speciálním vězení se pak dětem intenzivně věnovali, měly k dispozici počítačové hry, televizi, video, chodily do divadla, na vycházky a na fotbalové zápasy.
V osmnácti letech je britský soud propustil na svobodu s tím, že už jim prostředí i takto liberální věznice neprospívá.
Nyní už šest let žijí se svými rodinami, mají změněnou identitu, rodná čísla, pasy apod. Do konce života budou pod dohledem probačních úředníků, kteří budou sledovat, jak se zapojili do života, stejně jako jejich duševní stabilitu.
