Recenze: Zabili nám Dianu! Kýčem z červené knihovny

Jan Gregor Jan Gregor
21. 9. 2013 7:33
V Dianě je spousta scén, které by mohly virálně zkultovnět, jak jsou hloupé.
Foto: Bontonfilm

Recenze - Co mají společného Adolf Hitler a Lady Diana? Film o jejich poslední fázi života natočil stejný tvůrce. Ale zatímco snímek Pád Třetí říše německého režiséra Olivera Hirschbiegela úspěšně procestoval svět a byl dokonce nominovaný na Oscara, nový životopisný opus o „princezně lidských srdcí" s Naomi Watts v titulní roli sklízí zatím jen sžíravé kritiky.

Recenzent Guardianu napsal, že šestnáct let po tragické nehodě zemřela princezna z Walesu další strašlivou smrtí. Jiný kritik označil hlavní postavu za smutného singla, kvůli kterému by i Bridget Jonesová přešla na druhý chodník, aby se jí vyhnula.

Pád Třetí říše zanechal světu jeden z nejpopulárnějších internetových memů: scéna hysterického záchvatu Bruna Ganze coby Vůdce koluje po síti v tisících vtipně otitulkovaných verzích.

I v Dianě je spousta scén, které by mohly virálně zkultovnět. Ale jenom proto, že jsou tak hloupé a odtržené od reality, že se člověk zdráhá uvěřit, že je někdo mohl natočit s vážným úmyslem.

Diana touží po princi svého osamělého srdce

Žánrově je Diana typická červená knihovna ve stylu adaptací Daniele Steelové, kterou od televizních produkcí podobného typu odlišuje jen nákladnější výprava. Syžet jako by vypadl z harlekýnovského románku. Tvůrci nás seznamují s trudným osudem „nejznámější ženy na světě", jak se hrdinka ve filmu sama tituluje.

Tvůrci nás zavádějí do jejího života tři roky po oficiálním rozchodu s princem Charlesem. Na každém kroku ji pronásledují paparazziové, za zdmi honosného a prázdného paláce jí dělá společnost jen televize a klavír, na němž si ve chvílích depresí přehrává skladby klasických skladatelů. Své děti smí vidět jen jednou za čas, všechnu svou energii proto dává do humanitárních projektů v rozvojovém světě a touží po princi svého srdce. Ten se sice neobjeví na bílém koni, ale má alespoň bílý lékařský plášť.

Londýnský kardiochirurg pakistánského původu Hasnat Khan (Naveen Andrews) má odpovědnou a náročnou práci, pronáší duchaplné věty jako „já se nezhošťuju operace, operace se zhošťuje mě", a vášnivý románek mezi ním a princeznou rychle vzplane, ale brzy také v bolestech skončí, když marnivá Diana jejich vztah prozradí.

Zhrzená milenka začne Khana pronásledovat, zhroucená chodí nočním Londýnem s rozmazaným mejkapem a pak si nabrnkne milionářského playboye Dodiho Al-Fayeda (Cas Anvar) a pozve si fotografy, aby ji s ním vyfotografovali na jachtě, aby milý doktor v Londýně žárlivě trpěl.

Skutečné Dianě by se film asi líbil

Vlastně by to byla celkem neškodná limonáda se šroubovanými dialogy a prkennými hereckými výkony, kdyby se tvůrci nezaštiťovali skutečnými událostmi.

Scénář vznikl podle bulvárního neautorizovaného životopisu založeného na drbech Dianiných „přátel", skutečný Hasnat Khan nikdy nic o svém vztahu k Dianě médiím neprozradil a být jím a vidět tu paňácovitě vykreslenou karikaturu sama sebe na plátně, vážně bych zvažoval přinejmenším žalobu na ochranu osobnosti.

Celý film nakládá volně nejen s fakty. Neuvěřitelně diletantsky zacházejí tvůrci i s dobovými reáliemi.

Když se Khan při prvním setkání ptá Diany, jak se s ní může zkontaktovat, odpoví princezna, že má mobil jako každý a že na rozdíl od ostatních lidí má čtyři. Problém je, že v roce 1995 mobilní telefony sotva začínaly. V jiné scéně se zase objevují eura, i když tato měna byla zavedena do oběhu až v roce 2002.

Naomi Watts není Dianě typově podobná, a tak se snaží seč může, aby napodobila alespoň její dikci a mimiku. Bohužel jí ovšem už nestačí síly na to - a chatrný scénář jí v tom vůbec nepomáhá -, aby své postavě vtiskla aspoň trochu konzistentní charakteristiku.

Patrně chtěla touto rolí napodobit úspěch Meryl Streep s Železnou lady, ale bohužel jí opět zradil její instinkt pro výběr role. Tahle výborná herečka už pár let čeká na nějakou opravdovou tvůrčí výzvu (ne, agonické úpění v loňském tsunami dojáku Nic nás nerozdělí mezi příležitosti nepočítám) a vidět ji, jak se na plátně snaživě překonává ve špatném filmu, skoro fyzicky bolí.

I když tvůrci chtějí Dianě evidentně postavit pomník, působí bezděčně z plátna na člověka, který se o ni nikdy nijak valně nezajímal, jako sobecká, manipulativní a povrchní osoba.

Miliony Dianiných fanoušků to ale patrně budou vidět jinak a film, který měl v Británii distribuční premiéru až 20. září, bych tipoval navzdory recenzím na slušný komerční hit.

Naomi Watts se už v srpnu nechala slyšet, že byla na Dianu spirituálně napojená a že cítila, že jí ikonická celebrita dala ze záhrobí svolení, aby se do ní převtělila.

Dianin mediální obraz byl vždycky založen na principech kýče, a asi proto ze sebe nemůžu po zhlédnutí snímku setřást hrozné podezření, že kdyby měla princezna lidských srdcí šanci Hirschbiegelův příšerný film vidět, že by se jí vlastně líbil. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy