Praha - Peteru Gabrielovi se jako jednomu z mála hudebníků podařilo skloubit hudební experimentování s pop music a jedním z takových důkazů je i deska So z roku 1986, kde se bohatě inspiroval v černé hudbě, především v soulu a blues.
Od vydání pravděpodobně nejslavnější Gabrielovy nahrávky letos uplynulo pětadvacet let a někdejší člen skupiny Genesis se tak rozhodl její slávu připomenout výročním turné, které zavítá 10. října i do pražské O2 Areny.
Po přelomu milénia hudební svět začal prožívat retrománii - daly se dohromady snad už všechny skupiny, které v minulosti něco znamenaly, a hudebníci upadající v zapomnění najednou začínají oživovat svou kdysi slavnou minulost, viz třeba také aktuální turné Rogera Waterse. Peter Gabriel se k této vlně přidal poté, co se v posledních letech s většími či menšími úspěchy věnoval živě i studiově symfonickému rocku.
Na straně popu
Aktuální turné pojmenované náležitě Back To Front nejdříve průlomové album So připomnělo v Americe, teď ho jeden z žijících klenotů britské hudby přivezl i do Evropy.
So je Gabrielovým komerčně nejúspěšnější deskou. V rodné Británii debutovala na čísle jedna a byla třikrát platinová, v Americe „až" na čísle dvě, zato dosáhla platiny pětinásobné. Hudební magazín Rolling Stone ji označil jako 14. nejlepší nahrávku osmdesátých let.
Britského muzikanta přitom zastihla v přechodu od experimentování k více posluchačsky přívětivým melodiím, což mu tehdejší kritika neodpustila, byť Gabriel nadále rozvíjel svou zálibu v etnické hudbě. „Měl jsem už dost instrumentálních experimentů a chtěl jsem na chvíli psát pořádné popové skladby, byť v rámci mých vlastních podmínek," vyjádřil se zpěvák o So loni pro magazín Uncut.
Největší hity z desky jako Sledghammer, Red Rain nebo In Your Eyes dlouhodobě patří do Gabrielova koncertního repertoáru. Tentokrát však zazní v kulisách dalších dobových skladeb a navíc v původním složení, tedy v doprovodu bubeníka Manu Katchého, basisty Tonyho Levina i kytaristy Davida Rhodese.
Symfonický háv art rocku
Britský zpěvák a hudební vizionář Peter Gabriel inicioval vlnu art rocku, zpopularizoval world music a s přibývajícím věkem zní stále naléhavěji. Na nejnovějším projektu oděl své skladby do symfonického hávu. Symfonické kůry v jeho hudbě na albu New Blood z roku 2011 rozehrávají drama o věcech prvních i posledních, jak se na "prvního mezi anděly" Gabriela patří. Dá se říci, že skládá novou, v zásadě moderní vážnou hudbu.
Tvorba Gabriela měla vždy silný společenský dopad, třeba když písní o aktivistovi Bikovi upozornil na jihoafrický apartheid. Též se angažuje pro Amnesty International nebo Greenpeace, založil festival etnické hudby WOMAD, vlastní nahrávací společnost etnické hudby Real World.
Od posledního studiového alba Up z roku 2002 začal Gabriel spíše experimentovat s formou. Na koncertních pódiích "zorboval" v průhledné plastikové kouli či se pohyboval na speciálně upravené scéně, která umožňuje chůzi hlavou dolů.
Jeho videoklipy odjakživa využívaly nejmodernější technologie a triky, srovnatelné s filmy žánru sci-fi. Klip k hitu Sledgehammer byl v anketě magazínu Rolling Stone vybrán jako nejlepší hudební video všech dob.
A už v kapele Genesis, ve které zpíval v sedmdesátých letech a jež se stala jedním z pilířů uměleckého rocku, Gabriel střídal bizarní masky.
Vždy jej uchvacovalo propojení několika uměleckých oborů. Pro londýnský Millennium Dome vytvořil představení OVO, které je jakousi křižovatkou kultur, sepnutých působivým příběhem.
So, Us, Up, Hit
Do hudebního světa vstoupil Gabriel již v dětství hrou na klarinet. Narozen 13. února 1950, navštěvoval i soukromou hudební přípravku a v sedmnácti založil Genesis.
Pozornost poutali hlavně Gabrielovou žhnoucí přítomnosti na pódiu v početných kostýmových změnách, za vyprávění komických snových příběhů na úvod ke každé písni.
Po odchodu z Genesis pak zpěvák odmítal pojmenovat kterékoliv ze svých prvních čtyř sólových alb, které tak byly všechny označeny jednoduše Peter Gabriel a lišily se jen vizuálním ztvárněním přebalu.
Úspornost výrazu je patrná i v názvech následujících desek: So, Us a Up. Jeho dvoudisková kompilace největších hitů z roku 2003 (Solsbury Hill, Red Rain, Digging In The Dirt, Here Comes The Flood, Steam a další) je zase pojmenována Hit.
V roce 2010 vydal album s názvem Scratch My Back, sestavené z coververzí písní Davida Bowieho, Lou Reeda, Arcade Fire, Radiohead, Neila Younga a dalších. Tito umělci pak na oplátku vytvořili coverzverze Gabrielových písní na projektu And I'll Scratch Yours (2013).
A také občas komponuje hudbu k filmům, třebas ke Scorceseho Poslednímu pokušení Ježíše Krista (1989).
Gabriela zajímá spojení hudby a poezie. "Když nahráváme, zveme si do studia také různé básníky a textaře. Moc se mi to líbí," říká chlapík s vizáží zadumaného Buddhy s kozí bradkou, jež se vyvinula z někdejších jeho démonických zjevů.
V Praze byl již několikrát. Na začátku 80. let navštívil "inkognito" vynálezce kinoautomatu Radúze Činčeru, později diskutoval na Fóru 2000. A v květnu 2004 tu převedl show k tehdejšímu turné Still Growing Up.
