Londýn - Traduje se, že pro spisovatele není zlomovým prvním román, ale až ten druhý. Jako by si tohoto faktu byla Novozélanďanka Eleanor Catton vědoma; románu The Luminaries věnovala dva a půl roku svého života a odměnou jí je vstup mezi laureáty Man Booker Prize.
Jakožto nejmladší vítězka (alespoň v Británii) prestižnějšího literárního ocenění než je Nobelova cena, tak začíná dávat za pravdu hlasům, které ji prohlašují za předurčenou stát se „jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších autorů své generace."
Miss Fikce na vzestupu
Catton se narodila v Kanadě, kde její otec usiloval o doktorát z Univesity of Western Ontario. Sama získala titul už na Novém Zélandu, kam se její rodina vrátila, když bylo budoucí spisovatelce šest let. Catton zakončila studia tvůrčího psaní Viktoriině univerzitě ve Wellingtonu svou první knihou Reherseal (česky 2012, Na scéně) v roce 2008.
Kromě spíše reklamního titulu „Dívka Fikce roku 2009" si za svou prvotinu vysloužila hned několik cen a nominací (například Betty Trask Award pro autory ze zemí Commonewalthu pod 35 let).
Již ve své prvotině se Catton ukázala jako autorka, která má cit pro formu. Román se točí kolem divadelních představení, monologů a vůbec hraní - nuceného i dobrovolného - jež je každodenním chlebem postav. Kniha si však zároveň vysloužila uznání za sžíravě ironický a kritický pohled na vztahy rodičů a dětí či studentů a učitelů. Samotná autorka se tak mohla v jedné z domácích kritik dočíst, že je „plně zformovaným, dospělým talentem".
Vzhledem k zasazení do současného univerzitního prostředí mohl být autorčin druhý román, zasazený do dob novozélandské zlaté horečky roku 1866 překvapením. Jako by se Eleanor Catton dostala do blízkosti dalších literárních návratů k slavné době britského impéria (a literatury), jak je představují například romány Sarah Waters či kniha Kvítek karmínový a bílý Michela Fabera (dočkal se i televizního zpracování). Nebo v sousední Austrálii Bookerem taktéž oceněný Peter Carey (Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy).
Ovšem nelze mluvit o žádném napodobování. I druhý autorčin román je osobitý a na první pohled uchvátí excelentně zvládnutou formou. Kniha odkazuje k astrologickým znamením a skládá se z několika částí, z nichž každá je o polovinu kratší než ta předchozí. Pozornost čtenáře je tak vržena do jakéhosi literárního, neustále zrychlujícího maelstromu. Podobně jako prvotina navíc The Luminaries obsahuje silné prvky detektivky - mrtvoly, seance, záhadné stopy...
Porota Man Booker Prize však ocenila i jazykové mistrovství a cit pro metafory a Jonathan Ruppin z webu Foyles dodává, že Catton zásadně přispěla k evoluci románu.
Quo vadis, Booker?
Catton je druhým novozélandským držitelem „bookera - první byla v roce 1985 Keri Hulme (ta tehdy uspěla se svým prvním a dosud jediným románem) - a tímto vítězstvím přerušila šňůru čtyř britských vítězství v řadě. Ono „silné období" britské literatury lemovaly i u nás populární historické romány Hilary Mantel. Vítězství Catton coby zástupkyně menších sesterských anglicky psaných literatur je o to zářivější. Ovšem možná také na dlouhou dobu vítězstvím posledním.
Od příštího roku se má Man Booker Prize otevřít i autorům ze Spojených států amerických a jeden z nedávných vítězů, jindy vůči ocenění skeptický a ironický Julian Barnes (zvítězil v roce 2011, po třech neúspěšných nominacích), toto rozhodnutí kritizuje.
Domnívá se, a dokládá to na posledních výsledcích Orange Prize, že se tak snižuje šance pro vítězství domácích autorů. Zároveň dává toto rozhodnutí do souvislostí s komerčními aspekty ocenění a spatřuje v něm vyjádření snahy amerického trhu expandovat na do té doby výsostně britské trhy. Již letos ovšem měly nominace na cenu americký nádech, když čtyři finalisté Jhumpa Lahiri, NoViolet Bulaway, Colm Tóibín a Ruth Ozeki jsou aspoň částečně usazeni v USA, kde dlouhodobě pobývala i vítězka
Zda se tyto obavy dočkají naplnění, ukáže až čas. Jistě se však nic nezmění na zájmu českých vydavatelů, kteří svou péčí u nás učinili z Bookera pravděpodobně nejznámější zahraniční literární cenu. Český čtenář tak nepochybně bude moci kvality Eleanor Catton a jejího The Luminaries ocenit brzy sám.
Letos cenu předala vítězce během slavnostní ceremonie vévodkyně z Cornwallu. Předseda poroty Macfarlane při prezentaci řekl, že porotci se na vítězném díle dohodli za necelé dvě hodiny "po dosti ostré diskusi".
Bookerova cena, od roku 2002 přejmenovaná na Man Bookerovu cenu, se uděluje od roku 1969 anglicky píšícím autorům ze zemí britského Společenství a Irska. V oblasti anglicky psané literatury jde o nejprestižnější ocenění: vítěze kromě prémie 50 tisíc liber (1,5 milionu korun) čeká i výrazné zvýšení prodeje knih
