Praha - Pokud by se dva dosavadní čeští prezidenti poměřovali štědrostí, s níž udělují státní vyznamenání, dopadlo by skóre tohoto měření takto: Václav Havel 411 : Václav Klaus 160.
Ačkoliv Klausova éra v roli hlavy státu ještě neskončila, je zřejmé, že tento prezident uděluje vyznamenání úsporněji než jeho předchůdce. A při bližším pohledu do seznamu vyznamenaných je patrné i to, že výrazně méně uděluje medaile a řády in memoriam.
Pravda také je, že Klausovi chodí méně návrhů než jeho předchůdci Havlovi. A nynější prezident také menší procento návrhů, jež přijdou od občanů a posléze z parlamentu, oproti Havlovi akceptuje.
Klaus v. Havel
Podle statistiky Poslanecké sněmovny udělil Václav Havel od roku 1995 do konce svého funkčního období v roce 2002 zmíněných 411 vyznamenání.
Poslanecké návrhy přitom akceptoval v průměru ze 36 procent - ve 149 případech.
Václav Klaus zatím od roku 2003 rozdělil celkem 160 medailí, přičemž v tomto součtu se počítají i očekávaných 23 řádů a medailí, jež udělí tento rok. Návrhy poslanců přitom akceptuje vesměs v rozmezí 20-30 procent.
Podobné disproporce jsou patrné ve zmíněném udělování řádů už nežijícím osobnostem. Zatímco Havel akceptoval poslanecké návrhy na ocenění in memoriam ve 47 případech, Klaus dosud přijal ze sněmovny návrhy na posmrtné vyznamenání pouze ve čtyřech případech.
Konec hradních poradců
Rozdíl mezi oběma prezidenty byl také v tom, že za Václava Klause skončil tzv. poradní sbor prezidenta pro vyznamenání.
Skládal se z různých odborníků, zástupců armády, parlamentu či Akademie věd. Všechny návrhy podrobně probíral a posuzoval.
"Václav Havel chtěl slyšet zpětnou vazbu, posoudit to. My jsme věděli, kdo je navržen na vyznamenání, měli jsme mlčenlivost a vždycky jsme to dodrželi, " vzpomíná Rudolf Kubát, dlouholetý tajemník sněmovního podvýboru, který má výběr nominantů na starost.
Zvyknout si
To, že Klausova éra přinesla i do parlamentu menší pozornost při výběru kandidátů na vyznamnání, potvrzuje také senátor Petr Pithart, dlouholetý předseda horní komory.
Výběr osobností navržených na státní vyznamenání měl řadu let v Senátu na starosti.
"Dříve jsme zasedali celý den, zvali jsme si navrhovatele, aby nás přesvědčili," vzpomíná dnes. "Brali jsme to strašně vážně, protože jsme si byli vědomi, že vyznamenáním se ustavuje žebříček hodnot."
Podle Pitharta si už senátoři zvykli, že prezident v poslední době akceptuje pouze dva, tři senátorské návrhy.
"Je to prezidentovo právo," říká. "My zase můžeme naše návrhy opakovat, což v některých případech také děláme."
Senát tak například opakovaně navrhoval vyznamenat nejznámější představitele protikomunistického odporu - bratry Mašíny. Letos ale tento návrh nepadl.
"Nějak jsem měla v té době jiné starosti," vysvětluje senátorka Soňa Paukertová. "Ale příští rok je opět navrhnu. Je potřeba diskusi o tom neustále otevírat."
Havlova satisfakce
Jak senátor Pithart, tak jeho kolegyně Paukertová se shodují, že při rozhodování, koho vyznamenat, to měl svým způsobem obtížnější Václav Havel.
"Havel byl determinován tím, že bylo potřeba vyznamenat řadu lidí, kteří byli postiženi za 2. sv.války a pak v období totality," říká senátorka Paukertová. "Byla to satisfakce. Proto také tehdy prezident udílel mnohem více vyznamenání in memoriam."
Podle Pitharta na Havla v té době "tlačil čas" - lidí, kteří byli od roku 1948 perzekuováni a kteří si zasloužili státní vyznamenání, bylo hodně a byli už v pokročilém věku.
Teprve v závěru svého funkčního období se prezident Havel snažil vyznamenat i osobnosti z méně dávné minulosti. A ty, kteří byli blízcí jeho srdci.
Při posledním udílení medailí za zásluhy v roce 2002 tak například získala z rukou Václava Havla vyznamenání disidentka a signatářka Charty 77 Anna Šabatová, komunistickým režimem zakázaný básník Ivan Wernisch, disident Pavel Landovský, disident a vydavatel zakázané literatury Jiří Gruntorád.
"Jak jde čas, tak ten tlak minulosti je slabší," říká Pithart. "V tomto směru má Václav Klaus volnější ruce."
