Praha – Když Poslanecká sněmovna v březnu 2006 přehlasovala veto tehdejšího prezidenta Klause, gayové a lesby jásali. Václav Klaus tvrdil, že zákon je nepřípustným zvýhodněním jedné skupiny občanů země oproti ostatním. Parlament však navzdory jeho názoru zákon o registrovaném partnerství definitivně přijal. V úterý od chvíle, kdy nabyl účinnosti, uplynulo osm let.
V současnosti se počet registrovaných párů blíží dvou tisícům. "Na konci prosince uzavřelo registrované partnerství 1692 párů. Průměrně se registruje zhruba sto dvojic za pololetí. Rozchodem končí zhruba desetina svazků," říká aktivista Milda Šlehofer, který statistiku zaznamenává. A dodává, že této možnosti využívají ze dvou třetin muži.
Přijetí zákona provázela živá debata. Největší vlna odporu se nesla z konzervativních kruhů společnosti. Aktivista za práva homosexuálů Jiří Hromada jejich argumenty považuje s odstupem osmi let za mylné.
"Odpůrci strašili, že ohrozíme mravní výchovu mládeže, že budou obrovské protesty. A nestalo se vůbec nic. Za osm let jsme nezažili jediný protest nebo stížnost," tvrdí Hromada. "Lidé naopak zákon přijali jako přirozenou součást života, která zrovnoprávnila dvojice, které neměly příležitost si upravit svoje partnerské vztahy," dodává.
Kamarádi nebo třeba jeptišky
Hromada také vyvrací zažitou představu, že registrované partnerství je určené pouze pro homosexuály. "Jsem na to slovo velmi citlivý. Jedná se pouze o partnerství dvojic stejného pohlaví. Nemá to se sexuální orientací nic společného. Partnery může spojovat jen citový, kamarádský vztah. Mohou to být klidně i dvě jeptišky," vysvětluje.
Společnost je ke svazkům lidí stejného pohlaví stále tolerantnější. Na začátku devadesátých let akceptovala registrované partnerství jen desetina společnosti. Před osmi lety, tedy v době, kdy politici o zákonu jednali, už to byly tři čtvrtiny. "Pro nás je důležitější cesta. Díky diskusím v médiích jsme vyvrátili všechny předpojatosti," říká Jiří Hromada.
Gay aktivisté si přelomový zákon pochvalují. Odmítají názor, že by získali výhody na úkor zbytku společnosti. Podle Hromady se dorovnal stav z minus jedna do nuly. "Nechtěli jsme žádnou výhodu. Naopak dáváme příklad. Pokud se svazek rozpadne, máme povinnost postarat se o sociálně slabšího partnera," uzavírá Hromada.