Praha - Smlouva, ve které si strana Věci veřejné pod pokutou vynucuje poslušnost svých poslanců, jde proti smyslu Ústavy.
Shodli se na tom experti na ústavní právo, které oslovila redakce Aktuálně.cz.
Podle některých názorů si navíc strana smlouvou ani nemůže zajistit, že budou její lidé ve sněmovně hlasovat tak, jak se usnese vedení, nebo že poslanci neopustí řady svého poslaneckého klubu. Pokud by například pokutu 7 miliónů korun za přeběhlictví chtěla vymáhat u soudu, neuspěla by, míní mnozí oslovení právníci.
"Smlouva je nevymahatelná, protože zavazuje poslance, aby se vzdal něčeho, co mu garantuje ústava. Mandát patří poslanci," domnívá se například expert na ústavní právo Jan Wintr.
Věci spíše neveřejné
Navíc další z článků Ústavy zakazuje poslance jakkoli postihovat za hlasování ve sněmovně.
Ján Gronský z Katedry ústavního práva pražské právnické fakulty podobné snahy politických stran nazývá z hlediska ústavnosti "vybočením". "Je to evidentně v rozporu s politickou kulturou parlamentní demokracie," tvrdí Gronský.
Co říká Ústava ČR
Článek 26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Článek 27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
"Je varující, že strana, která míří do sněmovy, dává najevo, že je připravena nectít základní demokratické principy," doplňuje Jan Wintr.
Strana Věci veřejné dělá podle něj z politiky věc neveřejnou. "Smlouva mezi kandidáty a stranou zůstává důvěrná a občan nemá právo vědět, jak se jeho poslanec rozhoduje. Z politiky se tak místo věci veřejné stává kšeft," myslí se Wintr.
Obsah smlouvy na veřejnost unikl až poté, co se jedna z kandidátek Věcí veřejných rozhodla smlouvu nepodepsat a strana ji kvůli tomu vyškrtla z kandidátky.
Strana, kterou vede předseda Radek John, není první partají, která se o podobné praktiky pokouší. V devadesátých letech si své poslance chtěli podobně pojistit například Sládkovi republikáni.
První republika, Sládek i Mečiar
"Bohužel u nás v tomto směru existuje už prvorepubliková tradice, kdy poslanci podepisovali takzvané reverzy. Na bianco papíru se vzdávali mandátu pro případ, že by hlasovali proti zájmům nebo názorům strany." Strana pak už jen doplnila vhodné datum a rezignaci za poslance podala.
Stejnou fintu použil v roce 1996 šéf slovenské HZDS Vladimír Mečiar, když ze sněmovny takto vyloučil poslance Františka Gaulidera. Ten rezignoval na svůj mandát, aniž o tom sám tušil. Na jeho místo nastoupil člen HZDS Ján Belan, který se tak vyhnul trestnímu stíhání za ublížení na zdraví.
Věci veřejné ale takový bianco papír po svých poslanců chtít nemohly. "V jednacím řádu české sněmovny je zakotveno, že rezignaci může předat poslanec jen osobně nebo může rezignovat na základě maximálně měsíc starého notářského zápisu," upozorňuje Jan Wintr.
