Říkáte, že od roku 2011 slýcháte různé hlasy. Co bylo tehdy tím spouštěčem?
Mně to spustila psychóza, kterou jsem prodělala celkově třikrát. V jejím průběhu jsem začala slyšet negativní hlasy, které následně odezněly. Od roku 2014, kdy jsem prodělala psychózu potřetí, slyším pouze pozitivní hlas.
Ve většině případů se mluví o negativním našeptávání. Co přesně znamená slyšet pozitivní hlas?
Ten pozitivní hlas, na rozdíl od toho negativního, je velice přínosný, protože mě doprovází. Je to takový můj guru. Vnímám ho jako svůj vnitřní hlas, s kterým vedu dialog.
Jak vnímáte své onemocnění?
Já se cítím velice zdravá, leč mám duševní onemocnění. V podstatě je ta nemoc součástí mého života a já jsem ji zařadila do běžného života. Samozřejmě mi přináší i určitá omezení. Ale jelikož je u mě to slyšení hlasu pozitivní, tak je to u mě spíše spirituální. Je to něco mezi nebem a zemí a já to za nemoc nepovažuji. Spíše mě to obohacuje a vnímám to jako dar.
Našla byste na svém onemocnění něco pozitivního?
Psychóza mi změnila způsob života a vnímaní, takže určitě nežiji stejně jako předtím. Život mi plyne jinak. Ale pozitivní na tom je to, že jsem si předtím moc přála pracovat jako peer konzultantka (odbornice s vlastní zkušeností s duševním onemocněním, pozn. red.), a to se mi díky tomu splnilo. Naplňuje mě to. Ten hlas vás vede víc k sobě a víc si rozumíte. Samozřejmě ale mluvím o pozitivním hlase.
Pokud se vrátíme k tomu negativnímu hlasu, jak dokáže omezit život?
V té skupině, do které docházím, tak většina z nich slyší negativní hlasy. To si říkám, že je hrozný, protože nevím, jak bych s tím pracovala a jak bych s tím zvládla žít. Ale vím, že by to nešlo vyřešit bez odborné pomoci. V takovém případě je potřebný nejen psychiatr, ale i podpůrná skupina a psychoterapeut. Je nutné, aby takovému člověku někdo pomohl.
Milena Boublíková
Milena Boublíková pracuje v neziskové organizaci Green doors. Ta se snaží rozšířit podvědomí lidí o duševních chorobách, a zároveň pomáhá duševně nemocným lidem znovu se zařadit do běžného pracovního života. Milena Boublíková v této organizaci pracuje jako peer konzultant. Její pracovní naplní je předávat osobní zkušenosti s duševním onemocněním. Zároveň dochází do skupiny Hearing Voices, kterou navštěvují lidé slyšící hlasy. Toto onemocnění je individuální, jelikož k někomu promlouvá jeho vnitřní hlas a někdo může mít pocit, že k němu mluví někdo cizí. Jsou i případy, kdy člověk není schopný identifikovat, jestli je hlas mužský nebo ženský. Se všemi možnostmi se Milena Boublíková ve skupině Hearing Voices setkala.
Co je náplní práce peer konzultantky?
Mým úkolem je mluvit s klienty, které potkávám na sezení. Předávám jim osobní zkušenost. Hlavním posláním je předat naději. Naději, že i z duševního onemocnění se dá zotavit a dá se s tím žít. Ve skupinách se totiž setkávám s různými formami duševního onemocnění. Od závislostí, přes psychózy, slyšení hlasů až po duševní poruchy. Jde o poměrně široké spektrum lidí.
Jak jste se k této práci dostala?
Odpověděla jsem na inzerát a prošla jsem výběrovým řízením. Je ale pravda, že předtím jsem si udělala kurz na tuto pozici. Do skupiny Hearing Voices jsem začala chodit až následně, a to spíše ze zvědavosti. Říkala jsem si, že by bylo přínosné sdílet i ten pozitivní hlas. Jelikož na sezení vesměs chodí lidé s opačnou zkušeností.
Kdy si podle vaši zkušenosti duševně nemocní lidé uvědomí, že potřebují vyhledat odbornou pomoc?
U mě to bylo ve chvíli, když jsem přijala fakt, že jsem nemocná. Teď mluvím o psychóze. Věděla jsem, že to sama nezvládnu a potřebuji pomoc. U klientů ve skupině je to různé. Ale dá se říct, že většinou si uvědomí, že něco není v pořádku. A že nejsou schopni normálně fungovat, že je něco omezuje. V tomto případě by každý měl vyhledat odbornou pomoc.
