Železná Ruda - Když místní vyráží do zdejší krajiny, stále říkají, že jdou "do prostoru".
A to přesto, že se dnes každý může po šumavském parku projít svobodně až do sousedního Německa, aniž by se musel obávat výstřelu a štěkotu psů.
Právě před šedesáti lety schválilo československé Národní shromáždění zákon o ochraně státních hranic, který mimo jiné dovoloval příslušníkům Pohraniční stráže používat proti "narušitelům hranic" zbraně, a to případně i bez výstrahy.
A do vojenského prostoru uzamkl i kus Šumavy.
"K zajištění pokojné výstavby socialismu v naší vlasti je třeba účinně chránit státní hranice před proniknutím všech nepřátel tábora pokroku a míru," stojí v zákoně, který podepsal tehdejší komunistický prezident Klement Gottwald.
Památníky v lesích
Podle historických výzkumů zemřelo při pokusech o přechod zadrátovaných hranic v době nesvobody kolem 300 lidí, z nichž polovina byla zastřelena představiteli komunistického režimu v uniformě Pohraniční stráže.
Šumavský les, kde se "na čáře" střetávali, historii nesoudí. Mezi stromy lze najít ukrytý památník "padlého" pohraničníka z roku 1950, mimochodem pečlivě upravený, a jen pár stovek metrů od něj nově zrekonstruovanou kapli coby Památník obětem komunistického zla, které řádilo na Šumavě.
Podívejte se, jak komunismus změnil Šumavu:
Někdejší přítomnost Pohraniční stráže je dnes v horách paradoxně nejvíc znát tam, kde se rozléhá prázdnota.
Tanky sice dávno zmizely, ale vzaly s sebou i četné kostely, kaple, domy a celé vesnice, jejichž němečtí obyvatelé byli po roce 1945 odsunuti a které v 50. letech minulého století spadly do střeženého vojenského prostoru.
Řádění "péesáků"
O řádění "péesáků" se tu v kraji povídají téměř hororové historky.
Jestliže se člověk v průvodcích dočte, že socha Jana Nepomuckého v obci Hartmanice "byla zcizena", od místních se pak dozví jinou verzi. Tehdy hluboko v dobách komunismu se prý do vesnice vypravila skupina pohraničníků, a když se opili v místní hospodě, nasadili svatému oprátku, kterou zahákli do svého "gazíku", a pak se s ním rozjeli.
Socha je dnes znovu na svém místě.
Někde se ale musely znovu narodit celé vesnice.
O poměrech v pásmu mluví i informační cedule v obci Prášily, která se dnes chlubí malebnými chalupami a vyhlášenou cukrárnou.
"V době hraničního pásma zde vznikly cvičné dráhy pro vojenskou techniku a střelnice. Okolní vesnice a usedlosti posloužily jako dělostřelecké terče. Tak došlo k tomu, že na konci 80. let 20. století z této kdysi vzkvétající obce zbylo jen 25 zčásti opuštěných stavení."
Mezi roky 1948 až 1989 na Šumavě zanikly až stovky obcí.
Dlouhodobou rekonvalescenci lidských sídel na Šumavě živí velmi často peníze z EU. U opravených kaplí a kostelů se ale často vyjímá poznámka, že na rekonstrukci se významně podíleli původní obyvatelé, tedy odsunutí Němci, nebo jejich potomci.
