Zuzana Hronová
1. 12. 2019 8:11
Inkluzivní vzdělávání v Česku funguje už tři roky. Národní institut dalšího vzdělávání proto zmapoval postoje a potřeby 6349 učitelů a 355 ředitelů škol v oblasti inkluze. Jde o školy pracující v obtížnějších vzdělávacích podmínkách, které se ale chtějí dále rozvíjet a zapojily se do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi. Aktuálně.cz přináší výsledky šetření.
Co inkluze nevyřešila
Ředitelka Open Gate Kateřina Kožnarová vnímá inkluzivní novelu pozitivně, ale vadí jí, jakým způsobem se s tímto nástrojem pracuje. "Implementace a respektování podpůrných opatření z poraden je až to poslední, na co učitelé myslí, když si připravují hodinu. Měla by to ale pro ně být priorita a ne věc, kterou udělají jen před hospitací nebo když jim zbude čas," říká.
Důležitá je podle ní vzájemná komunikace pedagogického sboru o podpůrných opatřeních. "Na Open Gate máme poradenské centrum, kde se o konkrétních dětech baví dlouhé hodiny jednou týdně celý tým psychologů, terapeutů či speciálních pedagogů."
"V mnoha školách se ale nic nezměnilo, učitelé dál používají výhradně výklad od tabule pro celou třídu a Individuální vzdělávací program je pro ně jen papír, který vytáhnou ze šuplíku, když do školy přijde školní inspekce," konstatuje Zapletalová.