Některým dětem dovezla školní notebooky až domů, aby se mohly dálkově vzdělávat opravdu všechny. "Když nám zavřeli školy, věděla jsem, že chci pokračovat aktivně ve výuce, vidět svoje děti 'naživo' a mluvit s nimi každý den," vypráví Tereza Vítková ze ZŠ Úhonice.
Během dvou dnů prozkoumala možnosti a vymyslela systém výuky na dálku, poslala rodičům e-mailem instrukce a začali. S technikou problém neměli, protože již před koronavirem ve třídě běžně využívali tablety a různé vzdělávací weby, takže do on-line prostředí přešli vcelku snadno. "Bez pomoci a ochoty rodičů by to ale nešlo a za to jsem jim opravdu vděčná," dodává Tereza.
Třeťáky na dálku naučila vědecké pokusy i animaci
Kromě učení vymýšlela projekty, při nichž děti zkoumaly přírodu a rozvíjely své dovednosti. Její přístup je důkazem, že i na dálku se lze vzdělávat v projektech a badatelsky. Akorát je to prý trochu komplikovanější, než když se mohou učit ve škole či v jejím okolí a pracovat společně, ve skupinách.
Potřebné materiály žákům poslala nebo dávala do schránek, aby je měli všichni k dispozici. "Pak už to bylo na nich, zjišťovali si informace na internetu, chodili ven, sledovali a zkoumali," popisuje. Většina projektů v distanční výuce byla do prvouky, ta se ale prolínala i do angličtiny nebo matematiky. Jedním z velkých projektů, kterými si na dálku prošli, bylo téma vody. Děti zjistily, kolik vody denně průměrně spotřebují, tvořily model koloběhu vody, který zavěsily na okno, a sledovaly, co se děje, když na něj svítí sluníčko. V on-line výuce pak diskutovali o jejich výsledcích, o tom, na co přišly a co si vyhledaly za zajímavosti.
"Někteří třeťáčci se do projektů opravdu vrhli 'po hlavě' a při natáčení obyčejného anglického videa se naučili střih a animaci, třeba tvorbu stop motion (technika animace, kdy se objekt natáčení ručně upravuje mezi jednotlivými snímky a po jejich spojení vznikne dojem pohybu - pozn. red.). Jiní tvořili, šili nebo programovali. Zkrátka každý si v tom našel něco svého. A pokud děti nemají kromě tématu dané hranice, tak je boží sledovat jejich cestu," nadšeně líčí třídní třeťáků.
"Několikrát jsem se zúčastnila on-line výuky a zůstávala jsem v pozadí poslouchat, protože to bylo opravdu zábavné a hodně přínosné," líčí maminka jedné z žaček paní učitelky Vítkové, která ji na cenu nominovala. Úkoly podle ní byly akční, využívaly hodně moderní technologie, děti to bavilo a těšily se na další den "do školy".
Děti se musí ve třídě cítit příjemně. To je základ
Tereza Vítková miluje svou práci v malé škole s těmi nejmladšími žáčky. Nemluví ani tak o předmětech a znalostech, ale o "zářících očičkách dětí" nebo o "pocitu radosti po celou dobu společné cesty", na níž se snaží být dobrou průvodkyní svých žáčků. Podle ní je totiž základem dobré klima třídy, tedy přátelské a fungující vztahy mezi dětmi a mezi třídou a učitelem.
"Ve třídě máme kruh, kde sdílíme své zážitky, pocity, dojmy. Hodnotíme si projekty, učíme se říci si navzájem, co se nám podařilo a kde se příště můžeme zlepšit, snažíme se navzájem si pomáhat. Zkrátka mým cílem je, aby se každé dítě ve třídě cítilo příjemně, nebylo mu ubližováno a mohlo se svobodně rozvíjet," vypráví.
Během zavření škol navíc každý měsíc rozvezla svým žákům do schránky dopisy s motivačním hodnocením, co zvládli a co se jim podařilo nebo na jaké téma se mají ještě podívat, aby jim to šlo lépe. "Snažila jsem se je povzbudit a motivovat, protože situace nebyla jednoduchá a nikdo z nás nevěděl, kdy se zase uvidíme," říká. K tomu přidávala i speciální úkoly, vázající se k danému dni - třeba na Den země či na čarodějnice. A přidala také malou odměnu za práci v předchozích dnech. "Uvědomila jsem si, že ač naše dcera nemohla v tomto období jít do školy, je díky ní šťastná, spokojená a má ji opravdu ráda," dodává maminka.
Učí se za pomoci lesa i robotů
Ve třídě využívá kromě moderních IT technologií i roboty. Často učí na zahradě nebo u lesa, kde se diskutuje o přírodě a ekologii. Sama se v těchto oblastech vzdělává a její nadšení, jak potvrzují rodiče, přebírají děti velmi snadno a rychle. Vyučování zkrátka oživuje nejrůznějšími nástroji od těch nejprimitivnějších, co děti najdou v lese, až po dokonalé výukové roboty. "Aktivity střídám, převážně podle počasí. Pokud nám svítí sluníčko nebo je venku bílo, jdeme alespoň na chvíli ven. Snažím se využívat veškeré možnosti, které ve škole a v přilehlém okolí mám," vysvětluje.
Velkou část aktivity se snaží přenášet na děti, ony mají být hybateli výuky, učitel je má jen doprovázet, vytvořit jim vhodné prostředí k učení, nedávat příliš přesných instrukcí, ale spíše volnější zadání, aby jeho svěřenci využili při práci své kreativní a logické myšlení. V hodinách využívá v českých progresivních školách stále oblíbenější metodu nazvanou "centrum aktivit". Ve třídě tak žáci najdou třeba centrum psaní, čtení, matematiky, ale také pokusů a objevů a často i ateliér, centrum stavebnic nebo relaxační zónu.
V centrech je čekají některé povinné a některé volitelné úkoly. Je na nich, které navštíví nejdříve či kterým úkolem začnou, zda budou pracovat samostatně, nebo spolupracovat. "Je to jejich volba, ale nikdy se mi nestalo, že by se někdo nezapojil a nedělal nic. Naopak, žáčci jsou mnohem více aktivní a snaží se vyřešit většinu úkolů s ohledem na svoje možnosti," přidává svou zkušenost Vítková.
Zastává názor, že učitel musí především vybavit děti tzv. "měkkými dovednostmi", nezbytnými pro to, aby později obstáli v dnešní moderní a velmi rychle se měnící době plné výzev. To je podle ní důležitější než přílišné lpění na obsahu učiva, znalostech a školním drilu.
"Vím, že tady se mnou 'tradiční' učitelé nebudou souhlasit, ale přála bych si, abychom děti učili více informace vyhledávat a pracovat s nimi než se vše učit zpaměti. Měly by umět aktivně spolupracovat, naslouchat druhým, být empatické, rozvíjet kreativitu či logické myšlení," vysvětluje. Pak totiž podle ní budou mít žáci mnohem větší motivaci vzdělávat se v oblasti, která je baví. "Připravme děti tak, aby byly zodpovědné za svůj život a mohly dělat práci, která je bude naplňovat," apeluje na pedagogy.
A jak vypadá její recept na školu, kam chodí žáci rádi? "Nejprve by tam měly rády chodit paní učitelky či páni učitelé. Když má škola štěstí a má je," usmívá se. Pro nejmenší děti funguje prý jejich učitel jako zrcadlo. "Pokud vidí, že jsme nadšení a zapojíme se s nimi do projektů, aktivit a jiných činností, přebírají většinou naši náladu a úsměv na tváři. Odměnou pro nás je, když se ptají: 'A to už dneska končíme? To to uteklo…'"
Když se Terezy zeptáte, jaké jsou její další plány, odvětí, že chce pokračovat ve své učitelské vizi i nadále. "A také bych ráda dokončila svůj osobní web. Mohl by se stát alespoň malou inspirací pro další prvostupňové kolegy," přeje si. Inspirovat mohla i svým vystoupením na vzdělávací konferenci PREF, kde byla vyhlášena jako jedna z vítězek ankety Hvězdy výuky na dálku.
