reklama
 
 

Hoteliér pozval k sobě lidi v nouzi zdarma na Vánoce. Chudobu znám z Afriky, vysvětluje

22. 12. 2015 19:37
Provozovatel hotelu ve Špindlerově Mlýně měl přes Vánoce volné pokoje, napadlo ho proto nabídnout je lidem, kteří jsou přes svátky sami, nebo si nemůžou dovolit štědrovečerní večeři. Sešly se mu tisíce e-mailů, ze kterých čtyřicítku vybral.

Špindlerův Mlýn - Alexandr Bílek provozuje hotel ve Špindlerově Mlýně, přes Vánoce ho mívá většinou ze dvou třetin zaplněný. Letos se mu ale vůbec poprvé za jednadvacet let, co má hotel pronajatý, stalo, že se přihlásilo málo hostů a spousta pokojů zůstala volných. Napadlo ho proto pozvat pomocí sociálních sítí lidi v nouzi a nabídnout jim čtyřdenní sváteční pobyt včetně štědrovečerního kapra a salátu.

"Pokud někdo ví o někom, kdo je úplně sám, nebo kdo na tom není nejlépe a velmi dlouho nikde nebyl, znáte někoho moc smutného nebo potkáváte nějaké lidi bez domova, můžete jim nabídnout náš prvotřídní hotýlek na horách ve Špindlerově Mlýně na Vánoce zdarma. Uděláme jim tolik radosti, že na to nikdy nezapomenou," zněla virtuální výzva, kterou hoteliér ve čtvrtek vyvěsil na Facebooku.

Čekal, že se mu ozve pár známých, jeho příspěvek se ale natolik rozšířil, že ho během dvou dnů viděly víc než dva miliony lidí. A mailovou schránku mu zaplavilo přes pět tisíc zpráv, kde ho lidé prosili, aby na Vánoce pohostil bezdomovkyni, která je sama, ženu týranou vlastním manželem nebo chudé lidi, na které jsou vypsány desítky exekucí. "Reakce jsou neuvěřitelné, ani jsem netušil, že jde takových čísel na Facebooku dosáhnout. Taky mě vůbec nenapadlo, že tolik lidí u nás na tom může být tak špatně," říká Bílek.

Nad maily tráví poslední noci, přesto je nestíhá všechny přečíst. Pobyt proto poskytne prvním čtyřiceti lidem, kteří se přihlásili nebo doporučili své známé. "Jsou tam autistické děti, matky samoživitelky s tříletými nebo čtyřletými dětmi, osamocení lidé nebo pán, kterému zbývá pár měsíců života," vyjmenovává s tím, že nemá chuť ověřovat si, zda nelžou. A slibuje, že se na konci sezony dostane i na další – například na ženu bez domova, kterou doporučil brněnský filharmonik.

"Budeme se snažit, aby měli stejný servis jako lidé, kteří si platí, a nepřipadali si jako chudí příbuzní. Dostanou candáta na máku, napečeme koláče," vysvětluje hoteliér. Nikdo z platících hostů se prý neozval, že by chtěl pobyt zrušit.

Vypočítal si, že ho jeden člověk přijde asi na tisíc korun. Sám přitom před sezonou nemá na rozdávání, je několik stovek tisíc v minusu. Vysvětluje ale, že se má pořád lépe než spousta jiných lidí. Mluví z vlastní zkušenosti - procestoval už 99 zemí, z toho 35 afrických. "Lidé jsou všude perfektní, ať už jsou muslimové, nebo křesťané. A čím méně toho mají, tím více vám nezištně pomůžou. Snad nikde na světě se nemají lépe než my tady ve středu Evropy. Když někdo nadává, řeknu mu pár příběhů z cest," říká muž, který každé jaro opouští krkonošskou chatu a vydává se s partnerkou na tři měsíce do světa.

V posledních letech se vrací do Afriky, kde má mimo jiné už deset let adoptované čtyři děti, které někdy navštěvuje. Má v plánu projet všechny země černého kontinentu a vidět všechny tamní památky UNESCO.

"Nejezdíme tam proto, aby se nám tam vyloženě líbilo, nám vůbec nevadí, že je to nebezpečné nebo je tam špatné počasí. Máme cíle, které chceme za každou cenu procestovat. Chceme se dostat na místa, kam se dostanou třeba jen dva lidi za rok," vysvětluje Bílek.

Líčí například, jak projížděl pygmejským pralesem mezi Jižním Súdánem a Kongem, kam jinak auta nejezdí, převrátil se a musel dostávat potápějící se auto z bahna. "Když se vám něco stane s autem, musíte jít pěšky 2000 kilometrů, takže to je motivace, proč to dotáhnout do konce. To byly naše nejhorší zážitky, ale zároveň nejlepší, protože se na to doma v teple nejlépe vzpomíná," směje se. Právě proto má nejraději Kongo. Na cesty si provozováním hotelu nevydělá, z velké části mu je platí sponzoři. Plánuje o nich vydat knihu a natočit dokument.

Před lety založil i klub pro nezávislé cestovatele, kde se mezi sebou tisícovka dobrodruhů předhání, kolik zemí projeli a památek UNESCO navštívili. Právě soutěžení ho na cestování nejvíc naplňuje. “Mám hrozně rád, když jsem v čemkoliv jediný nebo nejlepší. V hotelu máme například největší vodní bar s třiceti druhy vod z celého světa, některé stojí i několik tisíc. Máme třeba vodu, která se brzy ráno získává jako rosa z čajových lístků,“ říká.

autor: Adéla Skoupá | 22. 12. 2015 19:37

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama