Grafika: Povinně, nebo nepovinně? Tak se očkuje v Evropě

Veronika Rodriguez Jiří Kropáček Štěpán Plaček Veronika Rodriguez, Jiří Kropáček, Štěpán Plaček
10. 3. 2015 14:35
Podívejte se, jak se očkuje na různých místech starého kontinentu. A zkontrolujte si, co vás čeká, když se neočkovaní nakazíte obrnou.

Praha - Česko naruby. Kuřákům stát nedokáže nařídit, aby típli cigaretu, protože mohou ohrozit zdraví jiných lidí. V ostatních evropských zemích je přitom zákaz kouření v restauracích samozřejmostí.

Naopak očkování, které je na západ od Aše povětšinou dobrovolné, stát vymáhá pod pohrůžkou pokuty. „A to i v případech, kdy choroba není přenosná z člověka na člověka, jako je tomu třeba u tetanu,“ podotýká právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Odpovědnost za zdraví dítěte by měla podle ní ležet především na rodičích. S jednou výjimkou: za vedlejší účinky vakcín by měl naopak převzít odpovědnost stát. „To je standardní i tam, kde očkování povinné není, například v Irsku nebo v Německu,“ připomíná Zuzana Candigliota.

I v zemích, kde zákon lidem očkování přímo nepřikazuje, totiž stát doporučení obyvatelstvu dává. Třeba v Irsku vláda obyvatele nabádá, aby se vakcinací chránili proti dvanácti chorobám - tuberkulóze, záškrtu, tetanu, černému kašli, Haemophilus influenze B, dětské obrně, meningitidě C, pneumokokové infekci, hepatitidě typu B, příušnicím, spalničkám a zarděnkám.

A většina lidí na doporučení slyší. Podle statistik Světové zdravotnické organizace se proočkovanost irských dětí pohybuje mezi 88 a 95 procenty podle druhu nemoci. „Očkování je ale striktně vázáno na informovaný souhlas pacienta nebo jeho zákonného zástupce. Lékaři jsou výslovně upozorňováni na to, že pokud budou aplikovat vakcínu bez souhlasu, mohou být civilně i trestněprávně odpovědni za napadení nebo ublížení na těle,“ podotýká právnička Ligy lidských práv.

Represivní přístup podobný tomu českému se podle Candiglioty objevuje jen v dalších postkomunistických státech Evropy.

Ve kterých zemích je očkování povinné? Proti kolika chorobám očkují různé evropské státy? Jsou lidé v zemích, které očkování represivně vyžadují, méně nemocní? A čemu se lidé vystavují, pokud si vakcínu nenechají vpíchnout a některou z nebezpečných chorob se nakazí? Přehledně zpracované odpovědi na tyto otázky najdete nahoře v grafice.

Záškrt

V Česku se proti nemoci plošně očkuje. Očkování bylo zavedeno v roce 1946. Rizikovými oblastmi jsou rozvojové země, kde jsou časté problémy s hygienou. Zvýšený výskyt je zaznamenán i na území Ukrajiny, Lotyšska a Ruska.

Na záškrt umírá kolem 7 % lidí, kteří s ním přišli do styku a nebyli očkováni.

Foto: Aktuálně.cz

Jak se choroba dostává do těla člověka?
• Za vznikem záškrtu stojí bakteriální toxin Corynebacterium diphteriae. Tento toxin se může šířit přímo vzduchem od nakaženého člověka nebo nepřímo, infikovanými předměty. Bakterie jsou velmi odolné a přežívají na povrchu předmětů. Nemoc se může šířit také otevřenou ranou, tudíž může být příčinou i štípnutí od hmyzu.
• Vstupní branou pro bakterie jsou nejčastěji mandle, sliznice v nose a hrtanu, spojivky či kůže.

Foto: SZÚ, Aktuálně.cz

Jak se nemoc projevuje?
• Onemocnění začíná mírnou horečkou, polykacími obtížemi, nechutenstvím a malátností. Proto může dojít snadno k záměně s angínou.
• Hrtan a nosní dutina jsou oteklé, podčelistní mízní uzliny zduřené. Mandle jsou povleklé žlutobílými pseudomembránami, které způsobují nasládlý zápach z úst. Tyto pseudomembrány jsou nebezpečné tím, že zneprůchodňují dýchací cesty a v konečném důsledku vedou ke smrti. Další pacienti mohou skončit s poškozením nervů a ledvin.
• Inkubační doba je udávána mezi 2 až 5 dny.

 

Právě se děje

Další zprávy