Česko zažilo ojedinělou událost. Vládní speciál v pátek 20. dubna přivezl z Říma ostatky pražského arcibiskupa Josefa Berana, který zemřel v exilu poté, co ho po jmenování kardinálem v roce 1965 komunisté nepustili zpět do vlasti. Návratem se naplnila kardinálova poslední vůle.
Josef Beran byl vlastenec, který neztratil odvahu v nacistickém koncentračním táboře, ani po únoru 1948, kdy odmítl podřídit církev komunistické moci. Vystoupil proti komunisty organizované "Katolické akci", která měla oslabit vazbu církve na Vatikán. Beran též exkomunikoval kolaborantského kněze Josefa Plojhara, který přes přísný zákaz přijal funkci v komunistické vládě.
Josef Beran měl být podle plánů komunistů zapomenut. Patnáct let ho internovali na různých místech Čech, bránili mu ve výkonu arcibiskupské funkce. Po smrti se dočkal unikátní pocty – pohřbu v hrobce papežů pod svatopetrskou bazilikou ve Vatikánu. Letos papež František svolil k vyzvednutí ostatků z posvátného místa. Církevní instituce se také už roky zabývají otázkou kardinálova blahořečení.
V podzemí svatopetrské baziliky, kde 49 let spočívaly ostatky kardinála Berana, bude na kardinálovu trvalou památku zřízena pamětní deska. Z Říma byly ostatky letecky dopraveny do Česka. Seznamte se s průběhem celého ceremoniálu.
Vyzdvižení ostatků ze svatopetrské baziliky se uskutečnilo ve čtvrtek 19. dubna. S poctami příslušejícími kardinálovi byly převezeny do papežské koleje Nepomucenum. Zde - v místě, kde studovaly elity české katolické církve - se večer uskutečnila slavnost za účasti rodáků a současných studentů kněžského semináře. Místo je zvolené kvůli symbolice. Beran na koleji bydlel v době svého nuceného exilu od 19. února 1965 do 17. května 1969. Bydlel ve skromném dvoupokojovém bytě v prvním patře.
Část sobotních akcí spojených s uctěním památky kardinála Josefa Berana bude veřejně přístupná. Všichni poutníci se budou moci zapojit do slavnostního procesí ze strahovské baziliky Panny Marie na Hradčany. Tam poutníky čeká přednostní bezpečnostní kontrola.
Přístup ke katedrále bude podle informací arcibiskupství umožněn ze všech veřejných přístupů na Pražský hrad. Na vstupech budou bezpečnostní stanoviště, přes které nebude možné pronést zbraně, nože, obranné spreje či paralyzéry.
U vstupu na Pražský hrad přes Prašný most a při severním vstupu na I. nádvoří Pražského hradu (z Hradčanského náměstí vedle Brány gigantů) budou zřízena zvláštní kontrolní stanoviště vyhrazená pro přednostní odbavení poutníků a smutečních hostí. Stanoviště budou označena tabulí “Vstup na bohoslužbu” a otevřena mezi 9:00 a 10:45. “Je třeba počítat s časovou rezervou k bezpečnostní prohlídce,” upozorňuje arcibiskupský ceremonář Vojtěch Mátl.
Pro poutníky bude vyhrazena nová část katedrály, vstupovat do ní budou vchodem vlevo při pohledu na průčelí.
Česká sekce Vatikánského rozhlasu má k dispozici celkem hodinu a půl zvukového záznamu rozhovorů s pražským arcibiskupem, kardinálem Josefem Beranem. Původně byly připravované pro rozhlas v roce 1965. Vatikánský rozhlas je odvysílal v plném rozsahu v roce 2008 ke 120. výročí Beranova narození.
“Jeho návrat je symbolický a je jednoznačně slovem do současné naší společenské situace. Přichází, aby promluvil skoro tak, jako když v roce 1948 napsal slova „Nemlč, arcibiskupe“ a varoval. Stojíme dnes uprostřed neustálých volebních kampaní, jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli jsme všechny ideové hodnoty našeho státu. (...) Vrací se učitel a arcibiskup, velký občan našeho státu a syn našeho národa. Neřekne nám už ani jediné slovo, jeho mlčení však bude výmluvnější než vše, co řekl během svého života. A hlavně bude zde mezi námi, zmatenými a ustrašenými, a zároveň mezi těmi, kdo vítězně vešli do domu Božího a vedou tam i nás. Nic nechybí k slávě jeho, to on chyběl víc než půl století k slávě pražské katedrály.”
Dominik Dukaarcibiskup pražský a kardinál“Návrat kardinála Berana je splněním jeho přání. Komunisty byl vyhnán ze země, kterou miloval. Tehdy se vrátit nesměl, i když si to moc přál. Pro věřící je to návrat jejich pastýře i projev úcty ke statečnému svědkovi víry, jemuž by rádi jednou projevili i poctu oltáře. Všem občanům připomíná, že totalitě je nutné vzdorovat a jejímu vzniku předcházet moudrou angažovaností.”
Jan Graubnerarcibiskup olomoucký“Návratem se splní jeho poslední vůle, podle které si přál jednoznačně být pohřben v Praze v katedrále. To, že byl v roce 1969 pohřben ve svatopetrské bazilice, bylo výsledkem tehdejší politické situace v Československu. Normalizační vedení z toho mělo obavy, navíc to bylo ve zjitřené době prvního roku sovětské okupace.”
Jaroslav Šebekhistorik, odborník na církevní dějiny“Navrácení ostatků kardinála Berana je velkou událostí právě ve stém roce vzniku Československa. A to proto, že on ve své osobě ztělesňuje všechno dobré, co bylo spojeno s naší zemí ve 20. století. Hrdinství, boj proti nacismu, ochota postavit se komunismu, respekt vůči náboženské svobodě a statečné snášení útlaku komunistického režimu. Myslím, že to jsou věci, na které je třeba v současnosti navazovat. A proto je naplnění jeho přání, aby se jako Čech vrátil zpátky do vlasti, právě v dnešní době velmi důležité.”
Tomáš Holubbiskup plzeňský“Přesun ostatků kardinála Berana jsem velmi podporoval a jsem rád, že k němu došlo.”
Miloš Zemanprezident ČR“Vzpomínám si na své mládí, kdy mí rodiče, oba silně věřící, události kolem pana Berana hodně prožívali. Kardinál Beran byl významnou osobností, která pocítila perzekuci minulého režimu. Patří velmi výrazně k naší nedávné historii. Převoz ostatků podle jeho přání je to nejmenší, co pro něj můžeme udělat.”
Milan Štěchpředseda Senátu“Vím, jak rád bys zase uviděl své metropolitní město, které Ti přirostlo k srdci tak jako matce to z jejích dětí, které ji stálo nejvíce probdělých nocí a slz. Přeju Ti to – i sobě – ze srdce a podnikám poslední kroky, aby se tak stalo co nejdříve. Výsledkem si však nejsem jist. Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce, sv. Vojtěch.” (*)
Štěpán Trochtabiskup litoměřický, 1969* Biskup Štěpán Trochta napsal tento dopis necelý rok po sovětské okupaci Československa, kdy už kardinála Berana zrazovalo zdraví. Trochta zemřel v roce 1974 po několikahodinové návštěvě komunistického církevního tajemníka Karla Dlabala. Opilý Dlabal na nemocného biskupa několik hodin řval, urážel ho a vyhrožoval mu. Druhého dne skonal Trochta na rozsáhlou mozkovou mrtvici.
Místo internace kardinála Berana se průběžně měnilo. Až do přestěhování do Mukařova v roce 1963 ale podmínky zůstávaly stejné: kardinál byl zcela izolován od vnějšího dění, nesměl dostávat noviny ani korespondenci, okna domu byla zabílená, dům byl zvenku obehnán palisádou a hlídán strážným se psem. Dokonce ani nevěděl, kde je. Když ho převáželi, ležel v autě pod dekou. Neustále byl sledován. StB se mu pokusila tajně podávat afrodiziaka a natočit jej v choulostivých záběrech s jednou z řeholních sester, které mu vedly domácnost, Beran ale odolal. Tuhý internační režim trval celkem 14 let, se započítáním pobytu v Mukařově a Radvanově 15,5 roku.
Mukařov (u Říčan)
Arcibiskupský palác v Praze
na Hradčanském náměstí
4. října 1963 až 2. května 1964
19. června 1949 až 7. března 1951
V úvodu pobytu v Mukařově
podepsal prohlášení, že nebude
vykonávat svůj úřad.
Státní mocí byl postaven mimo
aktivní službu. Nebyl pak už tolik
izolován, věřící ho mohli
navštěvovat, což hojně činili.
Paběnice (u Čáslavi)
Růžodol (u Liberce)
2. dubna 1951 až 17. dubna 1953
20. prosince 1957 až 4. října 1963
Radvanov (u Mladé Vožice)
Roželov (u Rožmitálu)
Myštěves
2. května 1964 až 19. února 1965
7. března 1951 až 2. dubna 1951
17. dubna 1953
až 20. prosince 1957
Státní bezpečnost sem
kardinála vystěhovala
z věřícími hojně navštěvovaného
Mukařova.
Arcibiskupský
palác
v Praze
19. června 1949
až 7. března 1951
Roželov
(u Rožmitálu)
7. března 1951
až 2. dubna 1951
Růžodol
(u Liberce)
2. dubna 1951
až 17. dubna 1953
Myštěves
17. dubna 1953
až 20. prosince 1957
Paběnice
(u Čáslavi)
20. prosince 1957
až 4. října 1963
Mukařov (u Říčan)
4. října 1963
až 2. května 1964
V úvodu pobytu
v Mukařově podepsal
prohlášení, že nebude
vykonávat svůj úřad.
Státní mocí byl
postaven mimo aktivní
službu. Nebyl pak už
tolik izolován, věřící ho
mohli navštěvovat, což
hojně činili.
Radvanov
(u Mladé Vožice)
2. května 1964
až 19. února 1965
Státní bezpečnost sem
kardinála vystěhovala
z věřícími hojně
navštěvovaného
Mukařova.
Zdroje: Paměť a dějiny (Ústav pro studium totalitních režimů) | Radio Vaticana | www.kardinalberan.cz | Fotografie: ČTK | Shutterstock