Od žárovky s destičkami po supermoderní promítače. Pražské planetárium slaví 60 let

Od žárovky s destičkami po supermoderní promítače. Pražské planetárium slaví 60 let
... na podzim roku 1960.
90. léta a počítačová revoluce v planetáriu.
Hotovo. Srdcem přístroje byla obrovská dvoukilowattová žárovka. Kolem ní byly vsazeny měděné destičky s otvory, které odpovídaly svou velikostí a polohou jednotlivým hvězdám. Uvnitř byl také mechanický stroječek, který měnil polohu promítaných planet a hvězd.
Veřejnost mohla do planetária poprvé nahlédnout v létě 1960, kdy jej město otevřelo pro návštěvníky spartakiády.
Foto: Planetárium Praha
Tomáš Klézl Tomáš Klézl
20. 11. 2020 11:54
Vypadalo to skoro jako kino. Jen sedačky byly nezvykle postaveny do kruhu a plátno se lesklo v obří kupoli na stropě. Zhaslo se a v prapodivném přístroji připomínajícím pavouka se rozsvítila žárovka, která skrze otvory v měděných plíšcích vytvořila na kupoli věrný obraz noční oblohy. Takto před 60 lety začaly dějiny pražského planetária. Prohlédněte si, jak se v průběhu času měnilo.

Ono listopadové dopoledne roku 1960 se Praha oficiálně stala třináctým evropským městem s vlastním planetáriem. Ty první vznikly nedlouho po vynálezu přístroje ve 20. letech v Jeně, Moskvě a Římě. Ovšem Praha ostatní převyšovala obří kupolí o průměru 23,5 metru. Ta i dnes patří k největším svého druhu na světě, až do loňského roku se například vyrovnala i největšímu planetáriu v Číně. 

Počátky historie pražského planetária je ale nutné hledat několik let před jeho vznikem na veletrhu v německém Lipsku. Tam v roce 1954 jenská firma Carl Zeiss představovala své Velké Zeissovo projekční planetárium, které se mimořádně zalíbilo primátorům Prahy a Bratislavy. Přímo na místě se tak rozhodli pro svá města po jednom kusu přístroj zakoupit. "Každý z nich stál 4,5 milionu korun, což byly v té době obrovské peníze," říká Jakub Rozehnal, současný ředitel Planetária Praha.

Foto: Planetárium Praha

Jak se později ukázalo, nešlo o zcela promyšlený tah. "Nebylo je kam dát. Praha ani Bratislava neměly vhodnou budovu," vysvětluje Rozehnal. Trvalo tak šest dalších let, než veřejnost mohla vidět alespoň jeden z těchto přístrojů v akci.

Pro Prahu nejdříve připadala v úvahu dvě místa - jedno v ulici Na Příkopě a druhé nedaleko Karlova náměstí. Finální rozhodnutí ale nakonec ukázalo úplně jinam. "Bylo využito prostoru na rohu Stromovky, tehdy prakticky na okraji Prahy, kde byly stáje pro koně a nějaké hospodářské budovy. Tam začala 1957 vznikat budova planetária," popisuje Rozehnal.

O tři roky později byla stavba dokončena. To Bratislava se svého vlastního planetária nedočkala dodnes. Zakoupený přístroj zničily záplavy, zbytky pak byly v 70. letech převezeny do Prahy na náhradní díly. Společně s Tiranou je tak jediným hlavním městem v Evropě, které nemá planetárium.

Jako chaloupka na kuří nožce

Proč se město nakonec rozhodlo umístit planetárium do Stromovky? Komunistické vedení města tehdy s budovou počítalo jako se součástí plánů na rozšíření areálu pražského výstaviště, tehdy nazývaného Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Podle návrhů měl u budovy stát jeden ze vstupů do areálu výstaviště a přímo před planetáriem měla vzniknout zastávka tramvaje. To se ale nikdy nerealizovalo.

"Takže když jde dnes návštěvník po přístupové cestě k planetáriu, tak k němu budova stojí prakticky zády nebo bokem. Trochu to připomíná chaloupku na kuří nožce z pohádky o Mrazíkovi. Celý ten prostor zůstal nedořešen. Prostě šlendrián," míní ředitel Rozehnal. 

Nejen v prvních letech tak planetárium zápasilo se složitou dopravní dostupností. "Dlouholetý ředitel Antonín Rükl si velmi často stěžoval, že to planetárium je dopravně velmi špatně dostupné, nedá se sem ani zajet autem," vzpomíná současný šéf.

Foto: Ludvík Hradilek

Špička mezi planetárii

Ve svých začátcích ovšem planetárium na široké publikum cílilo jen málo. Naprostou většinu všech návštěvníků tvořili školáci, kteří se do Stromovky jezdili dívat na obraz noční oblohy jako na součást školní docházky.

Ten na kupoli promítal přístroj, jehož srdcem byla obrovská dvoukilowattová (2000 W) žárovka. Kolem ní byly vsazeny měděné destičky s dírkami, které odpovídaly svou velikostí a polohou jednotlivým hvězdám. Uvnitř byl také mechanický stroječek, který měnil polohu promítaných planet a hvězd.

Obraz byl překvapivě možná realističtější, než jaký nabízejí dnešní planetária. Oproti nim ale měly tehdejší "technologie" značně omezené možnosti. "Optomechanická planetária mají výhodu v tom, že obraz hvězd, který promítají, je poměrně dost realistický a dost připomíná skutečnou oblohu. Jenže oproti těm dnešním to je vše, co dokážou promítnout," říká Rozehnal.

Mít tu správnou techniku ale nebylo všechno. "Jedna věc je mít přístroj, který promítá oblohu, a druhá věc je s jeho pomocí udělat nějaký automatizovaný pořad. Napsat scénář, nechat ho namluvit špičkovým hercem, vymyslet program," vysvětluje Rozehnal.

A právě v tom planetárium v 70. a 80. letech pod vedením Antonína Rükla vynikalo. Díky důmyslnému propojení technické a dramaturgické stránky patřilo v této době k nejvěhlasnějším na světě. Na představení se jezdily dívat i návštěvy ze zahraničí. 

Popularitu si začalo planetárium získávat také u dospělých. "Jinde než v planetáriu neměli lidé možnost vidět obrazy z vesmíru v takové kvalitě. Zahraniční časopisy s krásnými fotografiemi mohl odebírat málokdo," říká Rozehnal.

Rekordní návštěvnost

Tento trend dále pokračoval na konci 80. a v 90. letech, kdy se dále rozšiřovaly možnosti planetária. Přecházelo se na počítačové systémy a na místě starého stroje v roce 1988 stanul systém Cosmorama, který zahrnoval systém 230 projektorů a 120 projekčních žárovek.

I přes pokroky ale právě v tomto období podle Rozehnala planetárium ztratilo na svém věhlasu. "V 90. letech a na počátku tohoto století jsme myslím dost zaspali," říká. Podle něj se také z představení vytratil lidský prvek, kolem roku 2010 už fungovalo jako automatizované kino bez živého průvodce. To se ale v posledních letech pod vedením Rozehnala mění. "U každého představení je živé povídání o aktuální obloze," říká.

Dnes se planetárium pyšní systémem šestice 4K projektorů, které ve výsledku promítají obraz ve kvalitě 8K. "Hvězdy možná nejsou tak podobné tomu, co vidíme na noční obloze, nesporná výhoda je ale v tom, že dokážou promítnout téměř cokoli," doplňuje Rozehnal. Planetárium pracuje s 3D modelem známého vesmíru, můžeme se tak podívat na ostatní hvězdy i galaxie.

Zásadním rozdíl oproti začátkům tkví také v tom, že dnes dokážou stroje promítat i filmy. Ty si nejdříve tvořilo planetárium samo, před třemi lety od toho ale opustilo a místo toho se zaměřilo na nakupování licencí na zahraniční produkci. Kromě filmů o vesmíru si mohou diváci zajít i na pořady o korálových útesech nebo o sopkách.

Podle ředitele Rozehnala právě to pomohlo nastartovat nový zájem o planetárium, zejména u dospělých. Těch už chodí stejně jako dětí. Loni návštěvnost dosáhla maxima, přišlo téměř 200 tisíc lidí. 

Nové plátno i rozšíření za miliardu

Planetárium sice slaví úspěchy, i přesto ale Rozehnal plánuje pro příští roky rozsáhlé změny. Výměna čeká projekční plochu. Ta je sice největší v Česku, planetáriu ale slouží už od jejího vzniku. "Je to na ní vidět. Ty dnešní moderní kupole se dělají jinou technologií, na kterou nejdou vidět žádné švy. Ta naše vypadá trochu jako iglú," popisuje Rozehnal.

Současnou technologii by pak mohl nahradit jedinečný projekční systém. "Projekční plocha by se sama stala projektorem, skládala by se z led panelů, které by promítaly. Zatím žádné planetárium na světě tuto technologii nemá. Nabízí iluzi 3D projekce, aniž byste museli mít nasazené 3D brýle," říká ředitel. Investice, která je stále ve stadiu plánů, by podle něj vyšla na 200 milionů korun.

Mezi dlouhodobé plány patří také rozšíření budovy do podoby přírodovědného science centra za jednu miliardu. Nabízí se tak otázka, zda nejsou plány až moc ambiciózní. "Ambiciózní to je, ale je to moje vize. Já bych rád planetárium vrátil mezi lídry, udavače trendů. V 70. a 80. letech tu roli plnilo," dodává.

 

Právě se děje

před 12 minutami

Stát může vyplácet další program COVID nájemné, má schválení Evropské komise

Evropská komise udělila notifikaci třetí výzvě programu COVID nájemné. Sdělila to Štěpánka Filipová, mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které program připravilo a díky schválení komise může začít vyplácet dotace. Stát z COVID nájemného III přispívá podnikatelům zasaženým v souvislosti s pandemií 50 procent na komerční nájem za čtvrtý kvartál loňského roku. Zájemci mohou o podporu žádat do 8. dubna.

Zdroj: ČTK
Další zprávy