V hale na hlavním nádraží se rozhlíží rodina, která do Prahy dorazila z válkou zkoušeného ukrajinského Charkova. Nejmladší Sofii jsou teprve tři roky. "Nemohu mluvit, když si vzpomenu na domov, trhá mi to srdce," svěřuje se Sofiina babička Světlana, které se hrnou do očí slzy. "V Charkově jsme zůstávali až do chvíle, kdy se Sofia začala bát. Z Ukrajiny nás odvezl autem známý, který je tělesně postižený, jinak by ho za hranice nepustili. Cesta do Prahy nám trvala čtyři dny. Cestou jsme byli jako opaření, viděli jsme za sebou výbuchy," popisuje.
Jsou jedněmi z tisíců Ukrajinců, kteří pro útěk před válkou zvolili Prahu. Některé vlaky, které přijíždějí na hlavní nádraží, přivážejí třeba i sedm set uprchlíků naráz, jiné vezou hlavně turisty a spolu s nimi jede jen pár Ukrajinců. Nicméně je jedno, kolik lidí který vlak přiveze, všem se zde hned dostane pomoci.
Na peronu čekají dobrovolníci s cedulkami v ukrajinštině, přijíždějící vedou k informačním stánkům nebo do stanu s občerstvením. Ty, kteří zůstávají, směrují především do pražského Kongresového centra, kde funguje asistenční centrum pomoci pro uprchlíky. Těm, kteří před sebou mají další cestu - buď do jiného českého města, nebo do zahraničí, pomáhají třeba s koupí lístků.
Na práci dobrovolníků na hlavním nádraží se v úterý odpoledne přijela podívat i komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatović. V předchozích dnech navštívila i další země, do kterých nejčastěji míří ukrajinští uprchlíci, jako jsou Moldavsko, Polsko nebo Slovensko.
"Dohlížím na dodržování lidských práv včetně té nejkřehčí skupiny, tedy žen a dětí, a na to, jak se jednotlivé státy vypořádávají s náporem nově příchozích Ukrajinců. Pozoruji obrovskou solidaritu ze strany českého národa v těchto nelehkých časech. Mluvím zde s dobrovolníky, kteří při pomoci uprchlíkům hrají takřka nejdůležitější roli," říká obklopená davem dobrovolníků v reflexních vestách.
Pár dní po vypuknutí války byl na hlavním nádraží jenom jeden informační stánek, u kterého se střídali dva až tři dobrovolníci. Dnes se jich tu za den vystřídá i 170 a denně pomohou třeba i čtyřem tisícům pasažérů.
Systém dobrovolnické pomoci koordinují neziskové organizace společně s pražským magistrátem, Správou železnic, policisty nebo hasiči. Kromě informačních stánků přibyl i velký stan, ve kterém se podávají bagety nebo horké nápoje, a také vlaky, ve kterých se dá jednu noc nouzově přespat. Dvakrát denně se koná krizový štáb, kde se řeší například zásobování nebo kolik lidí má ten den přijet.
Několikrát za den se schází i všichni dobrovolníci, aby si předali informace nebo zaučili nově příchozí. A ještě jeden rozdíl tu je: "Na začátku přijížděli lidé, kteří věděli, kam jedou, měli tu rodiny, ubytování. Teď už to jsou většinou lidé, kteří nemají kam jít, nemají tady rodinu, u které by mohli zůstat," říká krizová koordinátorka z Organizace na pomoc uprchlíkům Erika Dvořáková. Kromě této organizace na nádraží působí také například Iniciativa Hlavák a dobrovolníci se shánějí právě skrze tyto organizace.
Dopředu mají vytipované vlaky, které přivezou vyšší počet lidí z Ukrajiny. "Když jich přijedou stovky, mobilizujeme všechny dobrovolníky, aby stáli na peronu, připraveni nabídnout pomoc," vysvětluje Dvořáková.
Hledají se další dobrovolníci
Přestože počet dobrovolníků výrazně narostl, pořád jich není dost. Organizace, které na místě působí, nyní shánějí další. Podle Dvořákové je práce fyzicky i psychicky náročná, jedna směna proto trvá tři hodiny a na další se lze zapsat alespoň po osmihodinové pauze. "Snažíme se omezit čas, který tu ti lidé tráví, aby se úplně nevyčerpali a bylo to dlouhodobě udržitelné," vysvětluje Dvořáková.
🇺🇦 Hlavák. Každý den k nám přijíždí stovky a tisíce Ukrajinců utíkajících před válkou. Pomozte nám jim lépe pomáhat! Potřebujeme velké množství dobrovolníky v terénu. Fungujeme na směny, ve dne i v noci a všechno vás naučíme. Jak se přidat, se dozvíte ve vlákně 👇 1/4 pic.twitter.com/oLzO3VdO1F
— Thu Thuy Truong (@ThuThuyTruong) March 15, 2022
Pomáhat může každý, kdo se zapíše do registru dobrovolníků. Lidé, co umí ukrajinsky nebo rusky, hovoří s uprchlíky a poskytují jim informace. Ti, kteří jazyk neovládají, se starají o občerstvení nebo třeba pomáhají s koupí jízdenek. Nejčastěji se uprchlíci ptají, za jakých podmínek mohou v Česku zůstat nebo kde mohou sehnat ubytování, kde sehnat SIM kartu nebo jak získat práci.
Pomáhají tady studenti, lidé, co pochází z Ukrajiny, nebo třeba ti, kteří sem zajdou na pár hodin po práci. Druhým týdnem pomáhá i paní Helena, která stojí u informačního stánku. Chtěla pomoct, protože umí rusky. "Lidé se na nás obracejí se vším možným. Třeba dnes jsme řešili, že v bytě na Ukrajině, který už neexistuje, zůstal mezinárodní řidičský průkaz a rodina chtěla vyřídit nový," popisuje Helena.
Lidem pomáhá koupit lístky na navazující spoje. Ty, co chtějí zůstat v Česku, posílá do pražského asistenčního centra pro uprchlíky, kde získají dočasnou ochranu a mohou zažádat o ubytování. "Také rozdáváme hygienické potřeby, ukazujeme metro, posíláme lidi na Václavské náměstí, kde je sbírka oblečení pro uprchlíky, protože někteří přijedou třeba jen s igelitkou," líčí Helena.
Jen pár metrů od ní postává dobrovolník Alexander. Pochází z Ruska a na hlavním nádraží pomáhá od začátku března. Dobrovolníkem se stal náhodou. "Šel jsem kolem a viděl ukrajinskou rodinu, která vypadala ztraceně. Navedl jsem ji k pokladně a pomohl s koupí lístků. A pak jsem zjistil, že se tu koncentrují dobrovolníci. Tak jsem se zapojil," popisuje Alexander.
Největší problém podle něj představuje ubytování. Praze docházejí kapacity a v některých městských částech už uprchlíci musí nocovat třeba v tělocvičnách. Nouzové přespání na jednu noc je možné také přímo na hlavním nádraží. "Máme tu jednu místnost se 70 lůžky, dále také lůžkový vlak i vlak, kde jsou klasická místa na sezení," vysvětluje Alexander.
On sám válku na Ukrajině odsuzuje, přiznává ale, že v jeho rodině nemají všichni stejný názor. "V Rusku nemají starší lidé šanci dostat se k nezávislým informacím. Třeba moje babička, které je 84 let a je napůl slepá, jen poslouchá celý den televizi. A pak opakuje fráze, které v ní slyšela. Skutečně si myslí, že Rusko Ukrajinu osvobozuje od nacistů," popisuje Alexander.
Starší lidi z Ruska označuje za zajatce "správných" informací, které vláda chce, aby se k nim dostávaly. "Je to smutné. Nejhorší je, že nevěří ani vlastním dětem. Já řekl babičce, že tu dělám dobrovolníka, že ty uprchlíky tady vidím na vlastní oči, a vidím, jak brečí. Ona mi na to odpověděla, že to určitě dělají proto, že jim to někdo řekl. Zažila druhou světovou válku a nemůže uvěřit tomu, že se to děje, že jsme najednou na opačné straně," dodává Alexander. A odbíhá, protože jeden z dobrovolníků potřebuje pomoct s překladem.
Rodina strávila týden ve sklepě
Na nádraží se reportérkám Aktuálně.cz svěří další dvě ženy, Tatiana s matkou Innou z Mykolajiva. Tatiana bydlí v Praze třetím rokem, matka za ní uprchla z Ukrajiny, otec přijel z Polska. Tatiana mezitím rodičům sehnala byt.
"Situace na Ukrajině se den ode dne zhoršuje, prchá čím dál víc lidí. Odjela jsem, když se naše ulice ocitla pod palbou. Se zbytkem rodiny jsme bydleli týden ve sklepě, každou noc se zvenčí ozývaly výbuchy. Díkybohu zde máme dceru, která nám obstarala bydlení přes sociální sítě. Spojila se s rodinou, která byla ochotná sdílet se mnou a manželem byt. Nic po nás nechtějí, kupují nám potraviny," popisuje vděčně Inna.
Česky však ani jeden neumí. "Abych aspoň trochu pochopila větu v češtině, musí člověk mluvit velmi pomalu. Jak to bude s prací, netuším. Do Česka zamířilo tolik Ukrajinců hledajících práci, že konkurence na pracovním trhu bude obrovská. Pracovat bez znalosti jazyka však bude velmi obtížné. A to hlavně pro ženy," dodává Inna.
